GLOSA: Úderka gaučových válečníků pálí do Schillerové za názor, který má i americký velitel

Dožili jsme se bohužel doby, kdy se slovo mír a touha po tomto základním předpokladu pro dobrý život dočkává karikatur. Zatím poslední v řadě schytala bídu předsedkyně poslaneckého klubu ANO Alena Schillerová, která nechce strašit lidi a raději by stavěla silnice, než investovala do tanků.

Přijměme na chvíli argumentaci, že jsme ve válce (byť se prý premiér Fiala vyjadřoval jen metaforicky). Že se válce blížíme, a to i jaderné, což vykládá sugestivně děsivě náčelník generálního štábu Řehka. Že jsme zkrátka a dobře skutečně v ohrožení.

ČTĚTE TAKÉ: Hlásná trouba Ruska. Pekarová odsoudila Schillerovou za slova o válce, ostře se pohádaly

Ve světě, kde nejlépe vyzbrojené země – USA, Čína a Rusko – dokáží smazat celé národy stiskem tlačítka a mají násobky konvenčních zbraní, které my nikdy mít nebudeme, platí následující: Jsme členy NATO, nejmocnějšího uskupení. To nás chrání jaderným deštníkem a poskytuje výhodu spojením konvenčních sil. Můžeme se spolehnout na spojence a soustředit se na náš díl odpovědnosti, tedy pilovat, co nám jde. Nejsme země disponující strategickou triádou, která by měla prostředky na vševojskovou armádu.

Letka, která se na Schillerovou slétla, měla podobu úderky dobře vedené pětikoaličními gaučovými válečníky. Politička ANO přitom neřekla nic tak překvapivého. Označila by šéfka TOP 09 a Poslanecké sněmovny Markéta Pekarová Adamová za „hlásnou troubu Kremlu“ i bývalého velitele amerických vojsk v Evropě Bena Hodgese? Nebyl to snad právě on společně s institutem USA CEPA, kdo prohlásil, že Evropa a NATO potřebuje více silnic a železnic, neboť tanky a další vojenskou techniku je potřeba přepravit a dobrá infrastruktura je základ odstrašení nepřítele? Schillerová řekla v podstatě to, co řekl Ben Hodges, takže i on podle europoslankyně ODS Vrecionové strká hlavu do písku?

Silácká slova z pohodlí Sněmovny v mírovém Česku, halení se do vlajek a nálepkování opačných názorů místo reálné debaty mír nezajistí. A pokud je třeba zbrojit, není k tomu náhodou potřeba mít dost peněz, tudíž šlapající ekonomiku, tudíž prosperitu a spokojené občany, kteří zbrojení podpoří, protože mají dost? Vypadá to, že vláda si spletla pořadí správných kroků. Prosperita v háji, životní úroveň klesá a náklady na zbrojení rostou.

Jsem z generace, která ještě běhala po třídě v plynových maskách, z nichž každá druhá nefungovala, dobývala kóty a házela granátem. Vše ve jménu míru, děsíc se jaderného holocaustu a třetí světové války. Kdo kdy válku viděl, zažil nebo jen k ní přičichnul, ví, proč se po politicích chce státnictví, tedy aby vyčerpali všechny možnosti k životu v míru a prosperitě.

Armáda se může připravovat v klidu a tichosti, potřebujeme ji ostatně i v míru, například při přírodních katastrofách, proto si jí vážíme. Vystrašení jsme dost. Jenže když nejsou argumenty, létají od samozvaných morálních majáků chcimíři, hlásné trouby, Orbáni a jiné libůstky nactiutrhačné, civilizované diskusi vzdálené.

Není to ale spíše celé jinak? Nejde jim o mír, ani válku, vlastně ani o armádu, jen do velkých slov halí nízký fakt, že „na válce přece vyděláváme a kéž bychom vydělávali víc“ a „vítězství pro nás je něco jiného než pro Ukrajince“, jak říkal poradce premiéra Tomáš Pojar v podcastu Chuť moci.

MOHLO BY VÁS ZAJÍMAT: Ficovi ujely nervy a vulgárně zhodnotil stav Slovenska. Podívejte se na video

Tagy: