Reportáž CNN Prima NEWS o bezdomovkyni, která žije v garáži bez vody, elektřiny a toalet, způsobila vánoční vlnu solidarity. Našli se ovšem i závistivci. „Děkuji všem dobrým lidem, kteří mi na Vánoce pomohli. Bohužel, někteří mi i strašně nadávali,“ popisuje různé podoby člověčenství 50letá vdova Dagmar Paláková.
Závidět nos mezi očima, říká jedno české přísloví. Může mít různé výklady, obecně však pranýřuje lidskou nepřejícnost. Včetně krajní závisti, kdy jeden druhému nepřeje ani ty nejobyčejnější věci: „Ty máš také nos? Jak je to možné? Vždyť ty si ho vůbec nezasloužíš!“
Osud vdovy, která žije v garáži u někdejší koksovny Jan Šverma v Ostravě, podnítil k charitě řadu čtenářů a diváků CNN Prima NEWS. A na svatého Štěpána, což je tradiční den koledníků, snad mohu dodat, že si žena díky svému příběhu vykoledovala i docela pěkné Vánoce. „Nejštědřejší za poslední roky,“ pochvaluje si 50letá Dagmar Paláková. Manžel jí zesnul loni před Vánocemi. Ježíšek letos do garáže donesl nejvíce dárků za patnáct let, co je doma tady v příbytku bez oken.
Zatímco před svátky musela v mrazu a sněhu šetřit každým kouskem dřeva, už 24. prosince hajcovala v kamnech hnědým bílinským uhlím, kterým ji obdarovali lidé dobrého srdce. Ve tři odpoledne na Štědrý den jsem bezdomovkyni dokonce zastihl s plným talířem. Kapra prý na Vánoce dávno neochutnala, nedá se ani spočítat, kolik je to let. Na porcelánu se zlatavě blýskají řízky a lákavě vypadá i domácí bramborový salát.
Nadávky, jaké nikdo nechce slyšet
Štědří dárci se redakci CNN Prima NEWS ozývali po celé Vánoce a i na Štěpána jsem vyřizoval nabídku dobroděje, který si přál, abych za jeho tisícovku nakoupil potraviny či balík briket anebo granule pro čtyřnohé kamarády. Částka nakonec putuje ke švagrové paní Dáši, která ji prý ve formě hmotného daru předá do garáže.
Paní Dagmar se sice podivuje, proč v černé Ostravě dostává zásilky hnědého uhlí ze severu Čech, ale více ji trápí, že si nevykoledovala jen dárky. Ale i řadu nadávek. Ekonomických úvah o útlumu těžby černého uhlí ženu ušetřím, zato přemítám, proč se na miskách vah se štědrostí musí vždy nutně objevit i závist.
„Ani vám nebudu vyprávět, jak jsou na mě někteří lidé sprostí. To by nechtěl nikdo slyšet, ani vy, pane redaktore,“ stěžuje si Dagmar Paláková. Raději nevyzvídám podrobnosti, jen kroutím hlavou. „Někteří lidé tady Dáše závidí, že prostě něco dostala zdarma. Já je nechápu, je to invalida, v padesáti váží čtyřicet kilo, žádnou práci už dělat nemůže, a přitom si ani nepožádala o invalidní důchod,“ brání sousedku pan Bohuš, další z obyvatel vyloučené lokality v bývalých garážích.
Dagmar Paláková žije v garáži. Na Vánoce dostala od čtenářů a diváků CNN Prima NEWS kapra, salát a další sváteční pochutiny, lidé nadále darují také uhlí, objevily se ovšem i nepřátelské reakce. Zdroj: Ivan Motýl
Dagmar Paláková žije v garáži. Na Vánoce dostala od čtenářů a diváků CNN Prima NEWS kapra, salát a další sváteční pochutiny, lidé nadále darují také uhlí, objevily se ovšem i nepřátelské reakce. Zdroj: Ivan Motýl
Do hlubin bídy může spadnout každý
Závistivci si prý stěžují na věčnou nespravedlnost, jak také jinak. Sami přece nic zdarma nedostanou, a to tvrdě pracují. Nějaká otrhaná bezdomovkyně z garáže si ale prostřednictvím médií klidně vykoleduje gratis uhlí, kus kapra, konzervy, těstoviny i krmení pro psy, kočky a také andulky. Ve škole je učili, že bez práce nejsou koláče, v dnešní pokřivené době už ale holt prý nic neplatí.
Jenže drtivá většina bezdomovců, kteří obývají tohle svérázné garážové městečko bez čísel popisných, si dost odpracovala. Většinou v těžkém průmyslu, uhelných dolech, ocelárnách a často také jako stavební dělníci. Paní Dagmar zaměstnával textilní průmysl, lázeňství a zakusila i mnoho podob dalších pomocných prací. V garáži se pak ocitla ze dne na den, když s manželem přišli o byt. V kritický okamžik prostě neměli peníze na kauci, která by jim zajistila nový domov.
Garáž se měla stát pouhým útulkem na pár měsíců, dočasnost se ovšem proměnila ve věčnost. Do bídy lze upadnout náhle, někdy ze dne na den, ale vyškrábat se znova nahoru, to je sakra těžký výstup. Paní Dagmar už to nezvládla, což ovšem neznamená, že někam nadobro zmizela. Jen se před běžným ruchem velkoměsta ukryla do sociálního ghetta.
Nabídka na výhodnou směnu bytu
Přemítám, jak vdově z garáží poradit, aby ji nenávist nepřejícných nadále nezraňovala. „Zkuste takovým lidem navrhnout, že pokud něco závidí, tak si to s nimi ráda na chvíli vyměníte,“ navrhuji bezdomovkyni. Ať si závistivci zkusí bydlet v garáži bez oken, tekoucí vody, záchodu a elektřiny. Mají se opravdu na co těšit. Pokud se totiž o jejich bídném životě náhodou někdy zmíní média, tak si možná vykoledují pytel uhlí zdarma a k němu krabici trvanlivého jídla.
„A ta jejich spravedlnost zvítězí,“ směje se představě Bohuš, soused letos obdarované vdovy. V tu chvíli nápad dojde i samotné Dagmar Palákové: „Jen ať si tady zkusí bydlet. My jim to tady rádi na chvíli přenecháme, když nám tolik závidí.“ A už se těší, jak prvnímu z dalších závistivců nabídne tuhle neopakovatelně výhodnou směnu bytů.
