Slováky jsme už předehnali. Ale na top týmy nemáme, říká k reprezentaci Koubek

Česká reprezentace si středečním vítězství 2:0 nad Slovenskem zajistila příslušnost v elitní kategorii A pro příští ročník Ligy národů. To znamená šest zápasů s těmi nejlepšími týmy evropského kontinentu. Soupeři mohou po losování vzejít z těchto zemí: Anglie, Belgie, Dánsko, Francie, Chorvatsko, Itálie, Maďarsko, Německo, Nizozemsko, Polsko, Portugalsko, Rakousko, Španělsko, Švýcarsko, Ukrajina, Wales.

Jaké máte dojmy ze současného týmu české reprezentace a jeho posledních zápasů?
Můžu jenom chválit. Přes všechny peripetie, které způsobily absence mnoha hráčů, a to hlavně kvůli koronavirové nákaze, to zvládli velmi dobře, řekl bych až znamenitě. Mužstvo je ve velmi dobré morální kondici. Sportovní stránka je další věc.

Ale výkon v utkání se Slovenskem byl oproti předchozímu duelu s Izraelci o dost lepší, že?
Vždy je to o konkrétních soupeřích. Slováci hráli ve středu špatně. V tu chvíli mohl vyniknout náš dobrý a konstantní výkon, který je založený na velké pracovitosti a urputném presinku s vysokým postavením. To nevoní nikomu a Jarda Šilhavý na to má dobré hráče, kteří to ochotně oběhají. Všichni mají vynikající kondici, zejména na útočných a záložních pozicích. V tomto má tým obří zbraň. Národní tým se tím inspiruje hrou Slavie, která takto v minulé sezoně okouzlila Evropu. A celky střední kategorie jako Slovensko nebo Izrael tomu stěží čelí, a proto chybují. Šance si vytváříme tím, že soupeře nutíme ke ztrátě.

Češi jako evropská špička? Museli by překročit vlastní limity

Takže momentální herní styl soupeřům nevoní…
Je to největší doména. Ale pak je tu jiné hledisko – technické a kreativní pojetí. V tom spatřuji velkou rezervu a musíme se zlepšit. Toto je založené na individuálních kvalitách hráčů. Neříkám, že je to špatné, ale není to ta top úroveň. V Lize národů jsme teď postoupili do kategorie A, kde budeme hrát s absolutní špičkou, která právě kreativní dovednosti má úplně jinde. Na to zkrátka nedosahujeme. Francie, Španělsko, Anglie a i Německo. To sice v posledním zápase se Španělskem selhalo (prohrálo 0:6, pozn. red.), ale určitě se vrátí na správnou cestu. Viděli jsme to, když jsme hráli přátelské utkání s německým B-týmem, tak jsme byli daleko slabší.

Co z toho vyplývá?
Abych to shrnul. Evropský průměr a lehký nadprůměr jsme schopni nepříjemným stylem porážet, což je velmi dobré zjištění. Ale abychom byli evropskou špičkou, museli bychom překročit vlastní limity v dovednostech. A zároveň i myšlení. Pokud se v tomto zlepšíme, nebude to dramatický skok, ze kterého by nám padala brada. Zkrátka jsou nějaké hranice, za které nelze jít. On to naznačil i Jaroslav Šilhavý na tiskové konferenci po utkání se Slovenskem (Šilhavý řekl, že si nelze myslet, že bude český tým konkurovat týmům jako Španělsko, Francie, ale k tomu dodal, že se od těchto soupeřů lze učit, pozn. red.). To je můj osobní názor, ale myslím si, že nebudu sám.

Ještě k zápasu se Slováky. Za poslední dekádu by se asi dalo říct, že slovenská reprezentace byla o krůček před tou českou. Teď ji tým Jaroslava Šilhavého během podzimu dvakrát porazil. Obrací se tedy definitivně pozice obou týmů?
Jednoznačně. Když jsem byl u Karla Jarolíma jako asistent, současné české mužstvo se pouze tvořilo a hráči získávali první starty. V té době byli Slováci lepší. Za trenéra Jána Kozáka byli na vrcholu. Hamšík, Kucka… Ti byli v nejlepších letech a nejlepší formě. Oni se vezli na vlně, my mezitím tvořili. Souček, Coufal, Jankto, Schick sbírali zkušenosti. Čas se posunul a naše generace, která je rozvojeschopná, se na základě té otřískanosti zvedá. Slovensko mezitím ze zenitu spadlo a my je předhonili.

Už jste to naznačil. Českému týmu v posledních utkáních chybělo několik hráčů, třeba Patrik Schick, Jan Bořil, Pavel Kadeřábek nebo Ondřej Kúdela. Svědčí postup v Lize národů i přes trable o tom, že má reprezentace širokou základnu?
Řekl bych, že je tam široké portfolio hráčů, kteří se dají poměrně snadno nahradit. Výjimkou bude Patrik Schick, který, pokud by ho nebrzdila zranění, je přesně ten typ fotbalisty nabízející něco navíc. Pokud by měl formu a byl zdravotně v pořádku, určitě o něm lze říct, že chybí. Ale jinak jsem přesvědčený o tom, že jiní hráči jsou zastupitelní. Mužstvo těží zejména z týmovosti, charakter je velmi dobrý. Řekl bych, že když nám v danou chvíli budou chybět tři čtyři hráči, nebude to nic, z čeho bychom se měli sesypat. Každopádně šíře kádru je dobrá.

Konfrontace s nejlepšími bude skvělá, jen to občas zabolí

Vidíte v týmu hráče, kteří se poslední dobou vyprofilovali v lídry a na hřišti to pravidelně potvrzují?
Mezi lídry bych zařadil Vladimíra Daridu, Tomáše Součka a stává se jím Vladimír Coufal. To jsou tahouni. Ostatní zatím v této roli úplně nevidím. Ale možná bych ještě pochválil Jakuba Jankta, kterého jsem ve chvíli, kdy naše trenérské působení u národního týmu končilo a on začínal, trochu kritizoval. Neplnil si své úkoly, hlavně z taktického hlediska nepředváděl vždy úplně stoprocentní výkon. Teď udělal pokrok a stal se jedním z hlavních hráčů, který tahá ofenzivní akce. Má výbornou dynamiku, díky které dokáže přejít přes hráče. Může si dělat zálusk na to, aby se stal osobností reprezentace. Po kritice přichází pochvala.

Co Alex Král?  
Toho bych ještě za lídra neoznačil. Je to obrovský pracant, ale z hlediska věku i způsobu hry ještě musí v lídra dospět.

Českou republiku čekají v příštím ročníku Ligy národů šest zápasů proti nejlepším týmům Evropy. Mluvil jste o tom, že na giganty nemáme a asi ani nemůžeme mít. Ale pravidelná konfrontace s těmito reprezentacemi může národní celek jen posunout, nebo ne?
Nepochybně. Je třeba ale říci, že v reprezentaci jsou hráči, kteří jsou pravidelně konfrontování s nejlepším fotbalem, a to v Anglii, Itálii nebo Německu. Neschází jim zápasy s top mužstvy jako Bayern Mnichov, Manchester City případně Liverpool. Ovšem to je individuální stránka věci. Bude to záležitost týmového ověření si, jak jsme na tom. Každopádně to je velká devíza, že jsme se do elitní kategorie dostali. Velmi dobrá věc pro další vývoj, byť to občas bude bolet. Ale stále jde o poměrně mladý tým, který může zkušenosti zúročit i později.

A další mladí by měli být časem k dispozici. Reprezentace do 21 let vyhrála svoji kvalifikační skupinu na mistrovství Evropy. Mohou se někteří mladí hráči dostat brzy do A-týmu? 
Uvidíme. Výkony v kvalifikaci nebyly až tak blyštivé. Spíš rozhodovala týmovost a góly dávali těžkopádně. Neviděl jsem tam v útočné fázi tolik individualit. Tým postup urval i s porcí štěstí, co si budeme povídat. V zápase Litvou chytil gólman Martin Jedlička velkou šanci v závěru za stavu 1:0. Proti Řecku jsme měli výhodu v tom, že vyloučili jednoho z hráčů soupeře, za mě poněkud nespravedlivě. K tomu se po neproměnění opakovala penalta. To vše nám nahrálo. Ale nechci snižovat úspěch. Každopádně mužstvo bylo potentní jen proti trpaslíkovi ze San Marina. Ještě bych s tím, kdo se může posunout do A-mužstva, počkal. Musí napřed pravidelně potvrzovat kvalitní výkony v ligových soutěžích.

Nevidíte tam tedy někoho vyčnívajícího?
Možná jednoho hráče, to je stoper David Zima. Ten na „áčko“ má.

A také do něj byl i před posledními zápasy v Lize národů nominovaný. Dál však nikdo?
Útočník Ondřej Šašinka asi ne, uvidíme, co Michal Sadílek. Třeba Pavel Bucha je šikovný fotbalista, když ještě trochu „zagresivní“, může udělat velký pokrok. Nabízí se říct ještě jméno Ondřeje Lingra, který má potřebné vlastnosti pro moderní fotbal. Ale v týmu jsou hlavně bojovníci, proto jinak úplně žádného top hráče nevidím.

Vizitka Miroslava Koubka

Narodil se v roce 1951 v Praze. Chytal v první lize i v barvách Sparty Praha, po konci hráčské kariéry se dal na trenérskou dráhu. V nejvyšší soutěži vedl Kladno, Viktorii Plzeň, Baník Ostrava, Slavii Praha a Bohemians 1905. Když v roce 2016 po nepovedeném mistrovství Evropy skončil u národního týmu Pavel Vrba, nastupující kouč Karel Jarolím si jako svého asistenta vybral Borise Kočího a právě Koubka. Jejich společná mise skončila po sérii nevydařených zápasů v září roku 2018.