Miroslav Zikmund, který ve čtvrtek zemřel, utvořil slavnou cestovatelskou dvojici s Jiřím Hanzelkou. Jejich cesta ke světové proslulosti však začala jako úplně jiné poslání. V Africe a Jižní Americe měli propagovat a prodávat československé výrobky, až potom také trochu cestovat.
Studenti Jiří Hanzelka a Miroslav Zikmund se poprvé setkali v roce 1938 a společný zájem o cestování je spojil na celý život. První cestu v roce 1947 předcházely peripetie, které se z dnešního pohledu jeví zcela neuvěřitelné. Studenti bez jakéhokoliv finančního zázemí se vypravili za tehdejším ministrem průmyslu, ale především na vedení automobilky Tatra s prosbou a materiální podporu. Vyšlo to a legenda mohla začít.
„Neměli jsme řidičák ani potřebnou praxi,“ vzpomínal před lety Zikmund. „Jirka našel vzdáleného příbuzného v Sušici, který měl velkou autodílnu. Odjeli jsme tam na několik týdnů mezi první a druhou státnicí. Makali jsme na dílně s dělníky i tovaryši, sváželi jsme po Šumavě mléko. Když jsme ukončili praxi, majitel autoservisu pan Ludvík přizval dopravního komisaře. Řidičák jsme udělali na mlékařském voze,“ dodával.
Kde ale vzít velké a spolehlivé auto a peníze na cestu kolem světa? Mladíci se nejprve vydali do mladoboleslavské Škodovky, nepořídili však. Stejně dopadli i jinde, a tak nakonec zamířili do kopřivnické Tatry. Tam se tehdy vyráběly špičkové limuzíny. Ani přes počáteční nedůvěru se nenechali odbýt a předložili propracovaný projekt cesty. V jejich prospěch hrálo i to, že Hanzelka uměl čtyři jazyky a Zikmund dokonce osm.
Pod egyptskou pyramidou, na jejímž vrcholku strávili noc. Kdo z vás to zažil? Zdroj: ČTK
Pod egyptskou pyramidou, na jejímž vrcholku strávili noc. Kdo z vás to zažil? Zdroj: ČTK
„Abychom získali důvěru vedení Tatrovky, slíbili jsme, že si odsloužíme dva měsíce na výrobní lince a na montáži,“ vzpomínal Zikmund s tím, že si tím zřejmě získali respekt vedení firmy. Ředitel firmy jim nakonec slíbil vůz Tatra 87, kterým tehdy jezdili především ministři, slavná automobilová závodnice Eliška Junková, básník Vítězslav Nezval nebo prezident Edvard Beneš.
Následovala složitá jednání s dalšími institucemi včetně Národní banky, která odmítala na cestu přidělit devizy. Nakonec ale k dohodě došlo. Smyslem výpravy nebylo pouze dokumentovat nové kraje, ale především propagovat československé výrobky v čele s automobily Tatra. Hanzelka se Zikmundem tedy vyjížděli do Afriky jako obchodní cestující.
Vzhůru dolů
Vyšperkovaná osmdesát sedmička s číslem P-19720 vyjela na jih 22. dubna 1947 z Opletalovy ulice v Praze. Přes Mnichov, Ženevu a Avignon dorazili do Marseille, odkud putovali lodí na sever Afriky, do Maroka. Odtud pak po vlastních kolech do Libye, kde měli téměř fatální havárii.
„Došlo k ní už pět týdnů po odjezdu z Československa. Když jsme přijížděli k hranici mezi Tripolskem a Cyrinaikou, Jirka dupl na brzdu a nic. Zatáhl ruční... a znovu nic. Brzdy nefungovaly. Tatru jsme rozsekali o betonový zátaras. Byla nepojízdná,“ popisoval Zikmund. Při pozdější prohlídce cestovatelé zjistili, že měli ze dvou třetin přeštípnuté lanko ruční brzdy a naříznuté hadičky hydraulického okruhu. Někdo brzdový systém vědomě poškodil.
Vzduchem chlazená Tatra vzdor velkému přetížení (vůz vezl až tunu materiálu) obstála v nejnáročnějších podmínkách. Zdroj: ČTK
Vzduchem chlazená Tatra vzdor velkému přetížení (vůz vezl až tunu materiálu) obstála v nejnáročnějších podmínkách. Zdroj: ČTK
„Telegrafovali jsme do Kopřivnice, co máme dělat. Obratem jsme dostali zprávu, že si v alexandrijském přístavu, kde stojí tři stejné tatrovky pro africké zákazníky, máme jednu vybrat. Tyto tatrovky však měly černý lak, takže nezbylo než karoserii přestříkat stříbrnou metalízou jako u původního vozu. S tímhle náhradním auťákem jsme pak strávili na cestách tři a půl roku, najeli dvaašedesát tisíc kilometrů a procestovali čtyřiačtyřicet zemí Afriky a Jižní Ameriky,“ vyprávěl Zikmund před patnácti lety.
Později jim kopřivnická tatrovka legendární vůz věnovala. Hodili si korunou, kdo ho dostane, a sázku vyhrál Jiří Hanzelka, Zikmund dostal čtyřválcového tatraplána. Hanzelka si osmdesát sedmičku nechal dalších deset let. Jezdil s ní na dovolenou do Beskyd, na ryby i besedy po republice.
Automobil Jiřího Hanzelky a Miroslava Zikmunda byl nástupcem modelu Tatra 77, která byla unikátní tím, že měla první aerodynamickou karoserii na světě. Vzduchem chlazený osmiválec dosahoval maximální rychlosti sto šedesát kilometrů za hodinu, což z T87 činilo jeden z nejrychlejších osobních automobilů své doby.
Tatrovka měla ale jeden výrazný handicap či spíše specifickou vlastnost, se kterou museli její řidiči počítat. Vzadu uložený motor způsoboval přetáčivost vozu a při vyšších rychlostech vynášel automobil ze zatáček. Nehody končily jeho převrácením a smrtí řidiče. Adolf Hitler. jehož důstojníci vůz rádi užívali, dokonce vydal příkaz, který zakazoval nejbližším spolupracovníkům jezdit s Tatrou rychleji než osmdesátkou. Ve větším počtu se rychlý tatrovácký model začal vyrábět až po válce. Celkem jich do roku 1950 sjelo z výrobních pásů tři tisíce 3023 kusů
Dobrodružství, jaké už nezažijete
Prodávat Tatry a další tuzemské výrobky se cestovatelům nakonec splnit nepodařilo. V době návratu do vlasti (1950) bylo totiž Československo už zcela jinou zemí. Přestože se jim podařilo uzavřít řadu kontraktů, komunistický režim je zrušil. „Odjížděli jsme jako byznysmeni, ale na veřejnosti jsme se s tím tehdy nechlubili. V Nairobi jsme uzavřeli kontakt na 6 000 vozů, což bylo množství, které tehdy Tatra vůbec nebyla schopná vyrobit,“ přiznávali.
V duších mladých inženýrů šlo ale především o dobrodružství. Pro dobové vydání časopisu Svět motorů Zikmund označil za nejtěžší opravu na cestách výměnu prasklého péra v jihoamerických Andách. Díl od místního chilského kováře totiž neseděl a jeho úprava ve vysoké nadmořské výšce, kde bylo třeba ruční pilkou uříznout kus silného materiálu, byla vyčerpávající.
Památná je také historka o průstřelu v palubní desce, ke kterému došlo v Habeši, dnešní Etiopii. Zikmund tehdy střelbou ze střešního okna odrážel přepadení lupičů, ve zbrani mu ale zůstal ještě jeden náboj a výstřel vyšel v kabině. Jak sám přiznal, k tragédii mnoho nechybělo. Konec cesty byl poměrně příznačný. V Mexiku si Hanzelka vážně poranil ruku a i kvůli vízům museli upustit od návštěvy USA. I tak stihli navštívit 48 zemí a ujet 111 000 kilometrů.
Na příští cestu po Asii začátkem 60. let vyrazili hned dvěma vozy Tatra 805. Zikmund se během ní stihl rozvést a Hanzelka si dál ničil zdraví, ani jednoho dne stráveného na cestách však tito smělí kluci nikdy nelitovali.
Ing. Jiří Hanzelka zemřel 15. února 2003, Ing. Miroslav Zikmund jej následoval 2. prosince 2021.
