Filip Hronek trénink
Český hokejový obránce Filip Hronek patřil na nedávném mistrovství světa v Lotyšsku k nejlepším hráčům národního týmu. Ani jeho snaha ho však nepřenesla přes čtvrtfinále. A tak se po návratu na začátku června „skryl“ doma v Česku. O víkendu začal s tréninkem na novou sezonu, v níž by se měl dočkat lukrativní smlouvy v klubu zámořské NHL Detroit Red Wings. A také věří v první start na olympijských hrách 2022.
Na stařičký zimní stadion v Nymburku dorazil ve sponzorském volvu, z něj vytáhl hokejový bágl, který si odnesl do spartánské kabiny. Navlékl tréninkový dres Red Wings, sešel k ledové ploše „ponořené“ do mlhy takové, že by se dala krájet, a pod dohledem tzv. skills coache začal ukrajovat první hodiny přípravy.
Pronikají k vám informace ze zámoří, jak to vypadá se startem hokejistů z NHL na olympijských hrách v příštím roce?
Vůbec. Vím, že se to řeší, ale zatím skutečně nemám jedinou informaci, jestli to klapne, nebo se NHL přerušovat nebude.
Je rozdíl v přístupu, přání jet na olympiádu u českých či evropských hráčů oproti americkým a kanadským?
Naopak, myslím, že tam chce jet každý. Už i Američané a Kanaďané, i když vím, že to tak dříve nebývalo. Ale to se změnilo, už i pro ně je to velká a prestižní akce.
I za cenu toho, že se na měsíc zastaví NHL?
Ano. Na mezinárodní, tedy mezistátní úrovni přece není větší akce než olympijské hry.
Vy jste na olympijských hrách ještě nestartoval. Byl by to pro vás vrchol kariéry?
Určitě. A samozřejmě bych si na nich zahrát.
Co byste si zahrál radši? Finále zámořského Stanley Cupu, nebo na olympijských hrách?
(smích) To je velmi těžké, vlastně si z toho nejde vybrat. Kdyby to šlo, tak nejlépe oboje, protože to jsou prestižní akce. Víc v hokeji neexistuje.
Je to velmi těžké, vlastně si z toho nejde vybrat. Kdyby to šlo, tak nejlépe bych zkusil oboje, jak olympijské hry, tak i Stanley Cup, protože to jsou prestižní akce. Víc v hokeji neexistuje.
Dříve to bylo tak, že pro evropské hokejisty býval olympijský turnaj nejvíc. Zámořští hokejisté zase upřednostňovali Stanley Cup…
Ano, vím o tom, ale fakt se to změnilo. Po olympiádě v Naganu, kde si hráči z NHL poprvé osahali olympijský turnaj, tam chtějí jezdit. I pro ně je to zajímavé, nyní už prestižní.
Kdybyste se na olympijské hry dostal, nemusel při nich žít v tzv. koronavirové bublině, zajímal byste se o jiné sporty? Šel se podívat?
Určitě. Když už bych tam byl a bylo by to možné, samozřejmě bych rád vyrazil. Pochopitelně tam, kde by byli čeští sportovci, nejraději asi na Ester Ledeckou, abych viděl sjezdové lyžování v reálu. To musí být zážitek. A navíc poté, co dokázala na poslední olympiádě… Určitě bych si přál, aby mohli do hledišť diváci, abych nasál i tu skutečnou atmosféru, včetně olympijské vesnice.
Filip Hronek (23 let)
Český hokejový reprezentant hrající v zámořské NHL za klub Detroit Red Wings. Narodil se v Hradci Králové, kde začal s hokejem a v 17 letech odehrál za Mountfield první zápas v domácí extralize.
Od sezony 2018-2019 působí v Red Wings, ze které dosud odehrál 167 utkání, vstřelil v nich 16 branek a na 64 nahrál.
Za český národní tým startoval na těch posledních světových šampionátech, na kterých odehrál 24 střetnutí s bilancí pět gólů a 13 asistencí.
Sezona vám skončila v červnu po mistrovství světa v Lotyšsku. Co jste od té doby stihl?
Objet veškerou rodinu, všechny babičky, příbuzné, známé. Zašel jsem u nás v Hradci Králové s kamarádem na ryby. Absolutní relax, někdy tam i přespíme. Navíc k tomu máme další společnost v podobě psa. Byli jsme s bratrem střílet na asfaltové holuby. Jen pohodička a odpočinek.
Do zahraničí k moři vás to netáhne?
Ne, ne. Určitě ne v této covidové době se všemi těmi opatřeními, karanténami. Nechce se mi to řešit, proto jsem raději zůstal doma.
Hráči z NHL mívají volno delší než měsíc. Vy už jste se zapojil do tréninku. Stačil vám ten měsíc na odpočinek?
Pro mě je to tak ideální. Odpočinul jsem si, vyčistil hlavu, užil si rodiny a dalších radostí. No a jsem rád, že jsem zase mohl na led, protože mě to baví.
Vrátil jste se při trénincích na stadionech v Náchodě a v Nymburku do mládežnických let? Mlha nad ledem, téměř nejsou vidět spoluhráči...
(smích) Vlastně ano. Ještě si to dobře pamatuji, že v létě se na starších stadionech trénovalo v mlžném oparu, nebylo moc vidět. Ale jsou to krásné a zajímavé vzpomínky. Jasně, je to něco jiného, než hrát v moderních halách, ale k hokejovému létu v Česku to prostě patří.
Nechybí vám ten zámořský luxus? Nemáte problém se vrátit do spartánských podmínek?
Vůbec. Mně toto fakt stačí. Hlavně, že jsem na ledě a mám s kým trénovat.
Co by řekli na takové podmínky vaši spoluhráči v Detroitu?
To nevím, museli by se přijet podívat. Ale oni přes léto také trénují v menších halách, kde to není nic extra v porovnání s naší domácí arénou Red Wings. Ale zřejmě asi nemají až takové spartánské podmínky jako my. Ale mně to skutečně nevadí.
Ještě si to dobře pamatuji, že v létě se na starších stadionech trénovalo v mlžném oparu, nebylo moc vidět. Ale jsou to krásné vzpomínky. Jasně, je to něco jiného, než hrát v moderních halách, ale k hokejovému létu v Česku to prostě patří.
V Nymburce jste se zaměřil na hráčské dovednosti s pomocí speciálního tréninku. Jak moc je to důležité pro další vaši kariéru?
Hodně, a má to pro mě velký přínos. S Davidem Kalivodou (bývalý ligový hokejista, nyní profesionální trenér bruslení a individuálních dovedností – pozn. red.) jsem spolupracoval již loni v létě, kdy je na všechno čas. Všechno vysvětlí, ukáže a ještě potom do detailů hlídá provedení a hned při nácviku opravuje chyby. To je velmi důležité. Na to totiž při běžném tréninku během sezony není čas.
Pochválí vás v klubu za takovou letní dřinu?
Uvidíme, jestli se to projeví a zase se někam posunu. (smích) A pak si toho třeba snad i všimnou.
Kromě vás se v Nymburku na kempu agentury Eurohockey Services připravují i mladí náctiletí hráči. Jste ochotný jim pomoci, poradit?
Samozřejmě. I proto tady jsem. Rád jim ukážu svůj styl přípravy, tréninku na ledě a kdybych viděl, že dělají něco špatně, tak je opravím, pomohu jim. Vysvětlím, proč to či ono dělat a tak.
Jak se vůbec díváte na takové kempy? Pomohou v přípravě na novou sezonu?
Jenom dobře a určitě pomohou. Jak jsem říkal, v létě je na všechno čas, lze se věnovat zlepšování bruslení, střelby, zapracovat novinky nebo najít něco nového. Tím, že jsou tady nejlepší mladí z jednoho ročníku, tak je pro ně přínosné i to, že mezi sebou mohou soupeřit a tím se také posouvat dál.
Na konci sezony vám skončila smlouva v klubu Detroit Red Wings. Blížíte se k podpisu nové?
Jednáme. Všechno je na mých agentech, jak na Michalu Sivekovi s Vladimírem Vůjtkem v Česku, tak i na Allanu Walshovi, který mě zastupuje v NHL.
Protože jste tzv. chráněný volný hráč, musíte nejdříve vyjednávat s Detroitem. Přesto, neuvažujete o změně? Nechtěl byste jít do klubu, který by měl víc šancí projít do play-off? Z
Detroitu odejít nechci, libí se mi tam, jsem tam spokojený, i protože už jsem si tam vybudoval pozici. Na „útěk“ nemám pomyšlení, také proto, že nerad měním věci. (smích) Také věřím, že se jako tým zlepšíme po hokejové a výsledkové stránce.
Sledujete přes léto dění v klubu Red Wings? Jak v managementu, tak v hráčském kádru? Míří to k takové obměně, že Detroit nebude jedním z nejhorších týmů NHL jako v posledních letech a bude opět usilovat o postup do play-off?
Všichni doufáme, že se herně a výsledkově konečně zvedneme. Ale zřejmě nás čeká ještě delší cesta, která zřejmě nějaký rok zabere.
Co na to říkají místní?
Ani oni nejsou spokojení s tím, jak se hraje, jakých dosahujeme výsledků. Ale všichni se snaží s tím něco udělat.
Všichni doufáme, že se herně a výsledkově konečně zvedneme. Ale zřejmě nás čeká ještě delší cesta, která zřejmě nějaký rok zabere. Nikoho nebaví prohrávat. Všichni z mužstva bychom se chtěli do play-off konečně dostat, ale bohužel na to nyní nemáme.
Jak se s tím vypořádáváte osobně? Musí být přece psychicky náročné hrát v týmu, který hodně prohrává…
To ano, protože nikoho nebaví prohrávat. Všichni z mužstva bychom se chtěli do play-off konečně dostat, ale bohužel na to nyní nemáme.
Čím to je, že na to nyní Detroit nemá?
To ne. Kluci v týmu jsou super, všichni makají, ale … Máme dost mladých hráčů, takže se potřebujeme tzv. vyhrát a zlepšit výsledky.
Na kdy plánujete přesun do zámoří před startem nové sezony?
Vždy létám zhruba až 14 dnů před začátkem přípravného kempu. Jsem v tom asi jiný než ostatní, ale protože tady mám klid na přípravu s kondičním i dovednostním trenérem, tak nemám důvod létat do Ameriky dříve.
Vás to zámoří netáhne? Někteří čeští hokejisté tam zůstali i po koncích jejich kariér…
To asi nebude můj případ. Jsem spokojený v Česku, i když mi nevadí být v Americe. Ale nemám to tak, že bych tam chtěl zůstat.
Domov byl, je a bude v Česku?
Zatím to tak je.
Říkáte zatím…
(smích) Člověk nikdy neví, co se jak vyvine. Teď to tak mám.
