Odchyt, kastrace, očkování, registrace a vypuštění zpět na místo odchytu – takovou metodu zvolila holandská vláda, která se rozhodla snížit populaci toulavých psů. Díky tomu se časem stala zemí, kde nejen že zmizeli psi bez domova z ulic, ale kde také vzrostla šance „útulkáčů“ na nový domov.
Odchyt, kastrace, očkování, registrace a vypuštění zpět na místo odchytu – takovou metodu zvolila holandská vláda, která se rozhodla snížit populaci toulavých psů. Díky tomu se časem stala zemí, kde nejen že zmizeli psi bez domova z ulic, ale kde také vzrostla šance „útulkáčů“ na nový domov.
Okolo 19. století nastal v Holandsku boom psích mazlíčků. Mít psa znamenalo být součástí sociální vrstvy, ke které chtěl patřit každý. Dokonce začaly vznikat nové rasy, jako stabyhoun nebo holandský ovčák. Jenže pak vypukla epidemie vztekliny a lidé se psů začali hromadně zbavovat. A to tím nejjednodušším způsobem – prostě je vypustili na ulici.
Holandsko se rozhodlo, že to nenechá jen tak a vyhlásilo „kastrační dny“ s tím, že tamější vláda uhradila veškeré náklady. Podařilo se vykastrovat 70% pouličních fen. Kromě kastrace se také uskutečnila základní vakcinace, a pokud bylo potřeba, psům se dostalo veterinární péče.
Kromě toho vláda schválila v druhé polovině 20. století zákon, který majitelům zvířat ukládá povinnost se o ně dobře starat. Za týrání mohou dostat až tři roky za mřížemi a pokutu (více než šestnáct tisíc dolarů). Také se zvýšily daně za nákup zvířete ve zverimexech a v chovných stanicích. Proto se lidé začali dívat po „něčem levnějším“. A volba padla na útulky.
Byla také zahájena osvětová kampaň, během které se se lidé mohli zapojit do péče o štěňata bez domova. Výsledek? Nový domov našlo přes milion psů. A protože v rámci osvěty se snažila vláda i o ochranu zvířat, zřídila v roce 2011 zvířecí hlídku složenou z policistů, kteří dohlíží na dodržování zákona na ochranu zvířat.