Horor ze Zlína. Bez úkladné vraždy v lese by se nezrodil fenomén Tomáše Bati
Než začnete číst Co byste měli vědět, než začnete číst
O vzniku moderního Zlína, který vybudoval Tomáš Baťa, rozhodl úkladný mord v lesích nad městem.
Vrah dostal trest smrti, proč ho císař omilostnil?
O vraždě vznikly legendy, realitu až nyní odkrývají historici.
Narození Tomáše Bati poznamenala tragédie, ale on sám zahynul v roce 1932 v letadle.
Umlácen polenem. Zákeřně a beze svědků v lesích nad Zlínem. Takto krutě se naplnil osud ševce Františka Bartoše, jenž byl zavražděn 28. prosince 1867. Jen dávný a zapomenutý mord? „Nikoli. Je to klíčová událost pro to, jak vypadá dnešní Zlín. Nebýt vraždy obuvníka Bartoše, tak by to bylo úplně jiné město, protože by se nikdy nenarodil Tomáš Baťa,“ líčí událost zlínský archivář David Valůšek. Vdova po zavražděném se totiž znova provdala za jistého Antonína Baťu a před 150 lety (3. dubna 1876) se jim narodil syn Tomáš Baťa (1876-1932). Zřejmě nejúspěšnější podnikatel v historii, který pocházel z českých zemí.
V prudkém svahu nad centrem Zlína stojí ojedinělá stavba ze skla, železa a betonu. Památník Tomáše Bati otevřený již pouhý rok po tragické smrti podnikatele. Hranol opláštěný katedrálním sklem, ve kterém je zavěšen letoun, v němž zlínský podnikatel zahynul.
Zprávy a nekrology o jeho smrti plnily titulní strany tehdejších novin a časopisů, tato je z týdeníku Světozor. „Tomáš Baťa mrtev. Zahynul tragicky dne 12. července 1932. Svou nezdolnou energií dopracoval se z malých počátků na největšího našeho průmyslníka. Hrál důležitou roli v celém našem hospodářském životě, který jeho odchodem utrpěl nenahraditelnou ztrátu. Čest jeho památce!“
Životní příběh asi nejúspěšnějšího podnikatele z českých zemí, jehož továrny na boty úspěšně kolonizovaly téměř všechny kontinenty, tak ukončila letecká tragédie. A jednou velkou tragédií to také všechno začalo.
Narození Tomáše Bati před 150 lety (3. dubna 1876) je spojeno s hororovým příběhem úkladné vraždy obuvníka Františka Bartoše v lesích nad Zlínem. I Baťův život skončil tragicky, v létě roku 1932 zahynul v letadle. Zdroj: Národní digitální knihovna Kramerius
Zmatená rodinná legenda o mordu
O vraždě Františka Bartoše z 28. prosince 1867 Tomáš Baťa příliš nemluvil. Anebo spíše vůbec. Mord nezmiňují ani Baťovi životopisci, kteří podnikatele znali osobně a pracovali v Baťových závodech (Josef Vaňhara či Stanislav Jandík), ale malou a velmi nepřesnou poznámku o mordu přinesl pouze Baťův osobní životopisec a tvůrce mediálního obrazu celé firmy Antonín Cekota:
„Tomášova matka, o níž se zachovalo málo zpráv, byla tichá žena značné vrozené inteligence a hluboce zbožná. Byla stíhána neštěstím. Její první manžel vyšel jednoho prosincového dne s nůší bot na jarmark přes kopec do lesů okolo Rackové a již se nevrátil. Jeho tělo s rozbitou lebkou bylo nalezeno příští jaro, když sníh roztál.“
Cekota zaznamenal rodinou legendu, nikoliv fakta. Publicisté a částečně i historici ji však přebírali ještě dlouhá desetiletí, vlastně až donedávna. Skutečné pozadí úkladného mordu, bez kterého by Tomáš Baťa nikdy nespatřil tento svět, tak vlastně badatelé teprve odhalují. A to v čele s ředitelem Státního okresního archivu ve Zlíně Davidem Valůškem.
Čtěte také
„Spatřil člověka ležet mrtvého“
Hned u Památníku Tomáše Bati stojí Studijní ústav č. I, ve kterém se vzdělávali zaměstnanci koncernu. Dnes je to gymnázium a v přízemí se nachází i malá přednášková síň, v níž archivář Valůšek zrovna o dávném mordu v lesích nad Zlínem barvitě přednáší a následně pro CNN Prima NEWS poskytne i rozhovor.
Valůšek v archivních šanonech vypátral celý soudní spis s vrahem Františka Bartoše, ale také unikátní dopis zlínského starosty. „Starosta ho napsal v neděli 29. prosince 1867, a to hned po mši svaté, které se zúčastnil. Adresoval ho okresnímu hejtmanství, které informoval o vraždě Františka Bartoše,“ vypráví Valůšek a cituje z dopisu:
„Dnes ráno o sedmi hodinách přišel pacholek Pavel Manderlík do kostela a vykládal druhým lidem u kostela, že když včera po poledni po čtvrté hodině do Hostišové přes les šel, spatřil člověka ležet mrtvého.“
Když oběť pozve vraha na oběd
Dopis dále líčí, že lidé ve Zlíně hned pojali podezření, že by mohlo jít o obuvníka Františka Bartoše, který byl „od jistého Josefa Brázdila z Mysločovic pozván, aby tři páry botů do Mysločovic donesl, že jich tam prodá“. Jenže se z toho kšeftu nevrátil na noc domů. Otec Františka Bartoše se proto hned vydal na místo činu a v zavražděném skutečně poznal své dítě.
Archivář David Valůšek se také dopátral soudního spisu. „Ve spisu jsem našel i výpověď Josefa Brázdila a mnoho dalších podrobností k případu. Vrah Josef Brázdil měl teprve 22 let a v Mysločovicích byl nemajetným podruhem u sedláka. Volno, které souviselo s Vánocemi, využil 28. prosince 1867 k pěší cestě na trh do Zlína,“ vypráví badatel. Brázdil před soudem přiznal, že si na trhu chtěl pořídit nové boty, ale protože neměl peníze, zamířil do města rovnou s úmyslem, že nějaký pár bot ukradne.
„Nedostal se však k takové příležitosti, aby je mohl ukrást, tak se rozhodl pro lest. Přistoupil k obuvníkovi Františku Bartošovi a oslovil ho s tím, že sedláci z Mysločovic by měli zájem koupit holiny. A jestli by se s ním do obce nevydal,“ vypráví archivář.
Bartoš souhlasil, a dokonce napřed Brázdila pozval k sobě domů na oběd, takže budoucí vrah se stačil seznámit s Bartošovou ženou Annou i jejich tříletou dcerou Josefínou. A po obědě se oba vydali na cestu, z níž se už Bartoš domů nevrátil.
Čtěte také
Poleno na cep? Ne, byla to zbraň
V soudním spise se dokonce zachoval plánek z místa činu: „A díky němu dnes můžeme přesně lokalizovat, kde k vraždě došlo. Brázdil soudu vyprávěl, že se v jednu chvíli sehnul pro poleno, které bylo uloženo na hromadě v lese. Bartoš se prý zeptal, na co poleno potřebuje, načež Brázdil odpověděl, že si chce vyřezat nový cep na mlácení obilí, jenže právě tímto polenem vzápětí Bartoše umlátil k smrti.“
Zavražděný obuvník po sobě zanechal vdovu Annu Bartošovou, rozenou Minaříkovou, a tříletou dceru Josefínu. „Josef Brázdil byl za vraždu odsouzen k trestu smrti provazem, nicméně požádal císaře Františka Josefa I. o milost, a trest mu byl změněn na 20 let žaláře.“ V době spáchání činu totiž nebyl plnoletý. Bylo mu 22 let a tehdy se občan stával plnoletým až o dva roky později.
Vdova Anna Bartošová nezůstala dlouho sama a znovu se vdala, tentokrát za ševce Antonína Baťu. A 3. dubna 1876 se páru narodil syn Tomáš. Připomeňme si v této souvislosti znovu legendu, kterou o Baťově matce zaznamenal Antonín Cekota, životopisec Tomáše Bati: „Její první manžel vyšel jednoho prosincového dne s nůší bot na jarmark přes kopec do lesů okolo Rackové a již se nevrátil. Jeho tělo s rozbitou lebkou bylo nalezeno příští jaro, když sníh roztál.“ Jak už ale víme, oběť byla nalezena hned následující den po vraždě.
Narození Tomáše Bati před 150 lety (3. dubna 1876) je spojeno s hororovým příběhem úkladné vraždy obuvníka Františka Bartoše v lesích nad Zlínem. I Baťův život skončil tragicky, v létě roku 1932 zahynul v letadle. Památník T. Bati v roce 1933. Zdroj: Národní digitální knihovna Kramerius
Bez úkladné vraždy by Zlín zůstal dědinou
Matka Tomáše Bati umřela předčasně 22. října 1884, to synovi bylo teprve 8 let. Proto lze předpokládat, že maminka mu o vraždě svého prvního manžela zřejmě neřekla ani slůvko. Jisté je však jedno. Bez úkladného mordu z 28. prosince 1867 by se ve Zlíně nikdy nemohlo mluvit o fenoménu Tomáš Baťa. „Je to klíčová událost pro to, jak vypadá dnešní Zlín. Nebýt vraždy obuvníka Bartoše, tak by to bylo úplně jiné město, protože by se nikdy nenarodil Tomáš Baťa,“ je si jist zlínský archivář David Valůšek.
V roce 1894 by tak ve Zlíně nevznikla obuvnická firma Tomáše Bati, tehdy ještě ve společenství se starším bratrem Antonínem a sestrou Annou. V roce 1900 by nebyla postavena první výrobní hala pro 120 dělníků. A v roce by Tomáš Baťa nezaměstnával přes 31 tisíc pracovníků a neprovozoval 2 500 prodejen doma i ve světě. A také nezakládal pobočné závody vyrábějící obuv v Jugoslávii, Francii, Německu, Britské Indii i mnohde jinde ve světě. A Zlín by zůstal maloměstem, které by se možná podobalo dnešnímu Fryštáku, ale také by to mohla být jen větší moravská dědina. Rovných 150 let od narození Tomáše Bati je to však krajská metropole s univerzitou, ve které žije 75 tisíc obyvatel, a ve zlínské aglomeraci dokonce 130 tisíc lidí.
A všechno to úzce souvisí s rozhodnutím nemajetného a násilnického mládence z Mysločovic u Zlína Josefa Brázdila, který 28. prosince 1867 vyrazil pro nové boty na zlínský trh.
MOHLO BY VÁS ZAJÍMAT: Ostuda Úřadu vlády? Vytřeli jste s vlajkou podlahu, zní od kritiků. Mrzí mě to, vzkázala mluvčí
Novinář, publicista a básník, který se dlouhodobě věnuje palčivým sociálním tématům soudobé Ostravy a moderním dějinám celého regionu. Často píše o romské menšině a vyloučených lokalitách, již osm let například sleduje ve sběrném dokumentu osudy ostravské rodiny Kroščenových s dvanácti dětmi.
