Hradů a zámků je u nás požehnaně. Některé jsou zajímavé svou historií, jiné mobiliářem či stavebním vývojem. Jedním z nejkrásnějších moravských hradů je ten ve Šternberku, který nabízí všechno zmíněné a návdavkem mnohem víc. Zaujme mimo jiné i falzifikáty uměleckých děl.
Hrad Šternberk je přesně takový, jaký by měl správný hrad být – má věže, cimbuří a hradby, které seberou slova z úst i člověku, který se historií ani architekturou nezabývá. Několik staletí přetrvávající stavba ale potřebuje mravenčí, tvrdou práci, aby vše fungovalo. „Musíte umět od každého něco. Začnu údržbou, která je nesmírně náročná, je to investice, která vás váže na několik let. A aby lidi chodili, musíte mít dobrý program. Takže je nutné mít dobré průvodce, které musíte připravit a je potřeba nabízet kvalitní a zajímavé prohlídky,“ vypráví o své práci zdejší kastelánka Helena Gottwaldová.
Návštěvníky památkou provádí historik David Štencl, který vysvětluje, že hrad, který byl vystavěn už v první půli třináctého století, měl v historii namále. „Lichtenštejnové, kteří se k panství dostali kolem roku 1700, ho trvale neobývali. Ten palác nebyl využíván, za třicetileté války byl vážně poškozen a degradace následující staletí pokračovala až do druhé poloviny 19. století.“
Čas přinesl řadu změn a novot
Jan II. z Lichtenštejna ve druhé polovině devatenáctého století hrad přebudoval v duchu přísného historismu, který spoustu věcí přikrášlil. Díky jeho bohatství ale hrad získal vynikající sbírky. „On ho chtěl učinit obyvatelným jak v létě, tak v zimě, předtím byl ve velice špatném stavu. Takže ta investice byla opravdu masivní. A Jan II. z Lichtenštejna byl fanouškem historie a byl velkým sběratelem umění, takže k minulosti měl opravdu vřelý vztah,“ říká průvodce.
Do začátků své umělecké sbírky dostal dost dobrý základ – malby ze čtrnáctého století na stěnách hradní kaple. Ty sice dnes nejsou moc vidět, k nim ale Jan II. z Lichtenštejna přidal čtyři deskové obrazy ze stejného období. „Představují svatou Lucii, Barboru, Kateřinu Alexandrijskou a úplně napravo je Anežka Římská. A lze si všimnout, že ty první tři obrazy jako by víc patřily k sobě. To je dáno tím, že v padesátých letech byly restaurovány pouze ty první tři. Byly uvedeny zhruba do stavu, jak vypadaly v době gotiky. Kdežto svatá Lucie je přemalovaná v devatenáctém století,“ objasňuje příčiny rozdílnosti mezi obrazy David Štencl.
ČTĚTE TAKÉ: Nestíháte navštívit všechny památky, které byste chtěli? Zkuste park Boheminium
Cenná sbírka falzifikátů
Pozoruhodná je také sbírka hradních falzifikátů. Ty najdete třeba v biskupské ložnici, kde jsou dva obrazy prý od samotného Tiziana. „Máme dvě zajímavé krajinky, které jsou signované jménem Tizianus, čili tím nejvýznamnějším benátským renesančním a manýristickým malířem 16. století. Ale podle odborníků ty signatury jsou falešné a měl to namalovat vlámský mistr Paolo Fllammingo,“ vypráví průvodce.
A falešná bude asi i šperkovnice, která prý má být původem z Orientu. Ty pravé orientální umělecké předměty byly ve své době tak drahé, že se je vyplatilo dělat v Evropě a za orientální je vydávat. „Hlad po orientálních věcech byl v 18., možná i 19. století opravdu velký. A pro laika je těžké určit, jestli se tedy jedná o originál z Orientu, nebo o repliku, která vznikala v Evropě a byla tedy cenově dostupnější,“ vykládá David Štencl.
Tak jsme se rozohnili nad uměleckými díly, že nám nezbyl čas na kolekci historických kamen ani na místní kuchyni, ve které můžete jako návštěvníci občas sami hodovat.
V některém z dalších dílů Prima Česka proto snad na viděnou na hradě Šternberk!
