Budivoj byly noviny, které vycházely v Českých Budějovicích v letech 1864 až 1914. Zdroj: Národní digitální knihovna
Život se za posledních 150 let sice výrazně proměnil, pohled do novin z roku 1874 však prozrazuje, že některé věci se nemění takřka vůbec. Stát řešil povodně i vzmáhající se sucho, očkování i nedostatek učitelů. Psalo se o neklidném Německu a násilných tendencích v Rusku. Noviny byly plné vražd, krádeží a podvodů. Zaznívala kritika hospodského nadávání na vládu i špatného odklízení sněhu. Ano, sníh. Tenkrát na Vánoce roku 1874 střední Evropu opravdu zasypal sníh.
Píše se rok 1874. České národní obrození doznívá a v Čechách i na Moravě vychází celá řada česky psaných novin. Nahlédněme do nich.
Vánoce v hospodě
Když člověk nepracuje, tak zbytečně kecá, vědělo se už za Rakouska-Uherska. S trochou velkoměstské nadřazenosti popisuje Pražský deník na Štědrý den roku 1874 sváteční život na vsi: „Na venkově, není-li práce ani v poli ani ve statku, což bývá nejvíce v den sváteční, jde se obyčejně do hospody a nejkrásnější volný čas maří se děláním politiky, hřmocením proti lidem i času; vládě hází se všecko do nůše, aby to odnesla, co jiní zavinili…“
Nadávání na vládu bylo oblíbeným koníčkem odjakživa. A co teprve rozdělování společnosti. „V našich zmatených časech jest také těžko střední cestu najít a proto jde jeden v pravo, druhý v levo; buď si dá říkati Staročech nebo Mladočech, klerikál nebo liberál,“ dodává autor rozezleně.
ČTĚTE TAKÉ: Když lidem Vánoce „zlomí srdce“: Kardiologové varují před ignorováním příznaků o svátcích
Otec Palacký
To, že hospody v čas vánoční nejsou doménou venkova, však o den dříve dokazují olomoucké katolické noviny Našinec. „Otce Palackého stihla nehoda, že na neosvětlených schodech v hostinci u císaře rakouského v Praze sklouzl a poranil se nad levým okem, na nose a také jinak pohmoždil.“
Otec - tedy Otec národa - František Palacký měl tehdy už 76 let. Pivo měl rád, napsal o něm i článek. Naštěstí, jak informuje budějovický Budivoj.. „Pan dr. Fr. Palacký zotavil se již po svém pádu na schodech v hostinci „u císaře rakouského“, při němž utrpěl značnou ztrátu krve, tak dalece, že zdraví jeho nehrozí žádné nebezpečí.“
Čechy zasypal sníh
Starodávný zvyk trávení volného času v hospodě se udržel do dnešních časů. Některé věci se ale změnily radikálně. „Následkem sněžních závějů opozdily se opět značně všecky vlaky. Vídeňská a ostatní večerní pošty následkem toho nedošly,“ napsal Posel z Prahy 24. prosince 1874. Nejde teď o opožděné vlaky ani poštovní služby, ale o sníh na Vánoce.
„Zejména napadlo mnoho sněhu v Táborsku, Králové Hradecku, Chrudimsku a Litoměřicku. Všude zaměstnána jest značná část dělníků s vyhazováním sněhu s kolejí, poněvadž stroj není s to spoustu tuto ani zmoci,“ popisuje situaci v Čechách deník, který v letech 1857 až 1883 vydával František Šimáček, spoluzakladatel slavné Živnostenské banky.
Uklízejte ty chodníky!
„Nynější chumelenice sněhová, kteráž trvá již čtyry plné dny, vzbudila v Praze po ulicích čilý život. Sta lidí jest od rána do noci na náklad obce pražské zaměstnáno shazovati lopatami a košťaty sníh na hromady, z nichž pak se na vozy nakládá a odváží. Městští strážníci chodí od domu k domu, aby vyzývali liknavé domovníky k čištění chodníků s výhružkou, že vykoná se jinak práce tato na náklad domácích pánů,“ informuje deník.
List přitom poměrně obsáhle kritizuje, že se Praha snaží vyčistit ulice jako by bylo léto až na žulové kostky, po kterých se však pěší i koně následkem toho klouzají. Lepší je nechat mírnou vrstvu sněhu a zbytečně nevyhazovat peníze přílišným uklízením.
Zima, teplo, sucho a povodně
Hromady sněhu dorazily i na Moravu, jak na první svátek vánoční dokládá Našinec. „Závěje. Ve středu nepřišla do Olomouce pošta ani z Prahy ani z Vídně ani z Krakova, pro velké závěje sněhu.“
Ovšem Pražský deník upozorňuje na anomální počasí v Německu. „Kdežto v celé střední Evropě plno sněhu leží, mají v Meklenbursku v sev. Německu teplé počasí. Tyto dny byl tam lapen chroust babka, když vesele v povětří poletoval. O vánocích je to arciť něco divného a proto jej poslali do Berlína jedné redakci na ukázku.“
Aby toho počasí nebylo málo, týdeník Hospodář na Štědrý den informuje o problematice změn klimatu. „Komise poradní o vodní otázce v Čechách, kteráž se těchto dnů v Praze sešla, aby rokovala o prostředcích proti vzmáhajícímu se suchu a objevujících se povodních ve vlasti naší, rozdělila se ve tři odbory a sice: v odbor radící se o otázce lesní, odbor pro úpravu vod a odbor pro meteorologická i hydrografická pozorování.“
Nejspíš se radí dodnes.
MOHLO BY VÁS ZAJÍMAT: Třaskavé téma voleb? Green Deal. Podle STAN je skvělý, ANO odmítá zákaz spalovacích motorů
Mordy, loupeže, podvody
Co by to bylo za noviny, kdyby chyběly krimi zprávy. A že jich už tenkrát bylo. Tak například Posel z Prahy informuje o krádeži oblečení a hodinek. „Čeledín Matěj V. z Choťánek u Poděbrad sloužil u p. J. v Kolíně s jiným čeledínem Z., kteréhož dne 6. t. m. okradl. Vzal mu rozličné části oděvu a hodinky v ceně 50 zl.“
Pozoruhodný byl zlodějův motiv: „Když mu bylo vytýkáno, proč svého soudruha okradl, odpověděl suše: „Proč si to lépe neschoval!“
Veselý tyran a blbá manželka
Zatímco krádež nedostatečně schovaných věcí může leckoho pobavit, již zmíněný olomoucký Našinec přitvrzuje a přidává zprávu o domácí zabíjačce. „Vraždu v Libni u Prahy, o níž jsme se v předešlém čísle zmínili, zdá se, že nikdo jiný nespáchal, než dcera zavražděného 29letá Josefa a vnuk 16letý, kteří jsou již také zatčeni a soudu odevzdáni. Částka peněz nalezena v šátku vnukově. Oni oba zapírají, a žena zavražděného, jež prý byla opět vzkříšena z mrákot, tvrdí, že viděla lupiče, a jen té okolnosti, že jest blba, děkuje, že nebyla spolu zatknuta pro účastenství ve vraždě.“
List pokračuje v příběhu vysvětlením. „Zavražděný Veselý byl velký tyran, jenž surově nakládal s domácími lidmi. Druhou dceru jeho nalezla komise v komůrce na kusu shnilé slámy ležeti v stavu šíleném, a dopravila ji do nemocnice. On prý ji tam svým surovým nakládáním přivedl. Odtud všichni měli velkou zášť proti němu, který prý dostoupila až k otcovraždě.“
Syn dělníka Klause a zastřelený soused
Tragickou zprávu přidává Posel z Prahy. „V pátek zanechal dělník Klaus v obci Dolejším Rychnově u Falknova svého čtyřletého hošíka samotného doma. Za nedlouho vyšel ve světnici oheň a když sousedé do vnitř vrazili, nalezli hocha již udušeného. Dle všeho vypadl z kamen kus uhlí na slámu a ta se vzňala. Oheň byl udušen.“ Dodáme jen, že Falknov (nad Ohří) je dnešní Sokolov.
Kuriózní případ s podobným výsledkem zažila Odolena Voda. „V noci na 2. září,“ informuje Posel z Prahy na Štědrý den, „hlídal zahradník, Ant. Löfler, v zahradě p. Em. Veselského ve Vodolce. Když pak o 11. hod. zaslechl šelestění listí, vylezl z boudy, aby se po rušiteli tichosti noční ohledl. Spozorovav, že se na jednom stromě v sousední zahradě p. J. Srbka nějaký stín míhá, střelil po něm ze své ručnice v domnění, že jsou to kočky, které do zahrady pána jeho na mladé bažanty a koroptve chodily, a jichž byl již před tím několik zastřelil. Sotva že rána vyšla, zaslechl Löfler výkřik: „Ježiš Maria Josef“ a hned na to rachot větví a bouchnutí o zem. Poznav podle žalostného výkřiku čeledína Srbkova, J. Vávru, běžel hned k četnictvu, kde neštěstí to ohlásil a zároveň o rychlou pomoc pro postřeleného prosil. Mezi tím našel již rolník p. J. Srbka se synem čeledína svého v zahradě, kde pod švestkou v tratolišti krve ležel. Odnesli ho domů a zavolali lékaře, který nešťastníku rány ohledal a obvázal. J. Vávra byl střelen do hořejší části prsou, při čemž mu byla klíční kost přeražena. Vzdor rychlé pomoci podlehl postřelený již druhého dne tomuto poranění.“
Kdo by se bál, že by chudák hlídač v drsné době 19. století strávil zbytek života v žaláři, bál by se zbytečně. „Následkem toho zavedeno bylo s nepozorným Ant. Löflerem trestní vyšetřování pro zločin zabití. Poněvadž se mu však nemohlo dokázati, že střelil po stínu v přesvědčení, že jest to stín člověka, byl pouze z přečinu proti bezpečnosti života obviněn. Při včerejším přelíčení uznal jej soud vinným a odsoudil ho k 14dennímu tuhému vězení.“
Problémy tehdy a dnes
Stejný list píše o nedostatku učitelů. „K nouzi o učitele: V Nov. Benátkách mají pětitřídní školu, ale bez řídícího učitele. Jsou tam 2 učitelové a 2 podučitelové, z nichž jeden není ani pedagog a páté místo zastává okr. kancelista. - V Čechách nedostává se právě 1700 učitelů.“ Co dodat? Pořád stejný..
Budivoj pak vyjmenovává jiné počty. „Advokáti v Čechách. Ku konci října r. 1874 nacházelo se v Čechách 367 advokátů… Na Moravě nacházeli se téže doby 134 advokáti, ve Vídni jest jich 282.“ Tady k jistému vývoji došlo, v posledních letech se počty nově zapsaných advokátů pohybují kolem 600 ročně.
I v sedmdesátých letech 19. století se řešilo očkování. Nebyl to covid, ale stálo to ranec, jak dokládá Posel z Prahy. „V Čechách očkovalo v r. 1873 v 5854 místech 899 lékařů a 397 ranlékařů. V celku bylo očkováno 157 215 dětí. U 154 668 očkovaných byl výsledek uspokojující, u ostatních pak nedostatečný. - Náklad s očkováním a tím spojený obnášel v celku 86.371 zl 55 kr. (diety 15 984 zl., cestovné 22 386 zl. 77 kr.). - Přijde tedy jedno očkování v průměru na 247 kr. - Opětné očkování odbývalo se v 1295 místech na 34.587 osobách.“
Do třetice Posel z Prahy. Dětem, které mají 19. století za pravěk, doporučujeme následující vánoční historku. „Včera ráno porodila ve vlaku buštěhradské dráhy jistá služka z Voseku zdravého chlapečka. Když pak byla po příjezdu do Prahy do porodnice dopravena, porodila zde druhé dítě a sice děvčátko.“ To, že sloužící dívky přišly do jiného stavu, aniž by měli ženicha, nebylo tehdy nic moc neobvyklého. Služka z Voseka měla ale přeci jen velké štěstí. Těhotné služky tenkrát musely těsně před porodem často vykonat i několik desítek kilometrů dlouhou pouť domů pěšky. Tahle mohla jet vlakem.
Našinec pak varuje před falešně označeným medem. „Blíží se doba vánoční, kde v Olomouci na tržišti mnoho medu od překupnic prodáno bývá. Ctěné obecenstvo kupuje obyčejně med uherský za náš domácí, jsouc takto přelstěno…“
ČTĚTE TAKÉ: Pozor na falešný med. Testy neprošla polovina vzorků, jak poznat ošizený šmejd?
Imperialistický brouk
V 19. století do Evropy pod krycím jménem kolorádo desítičarkový dorazila mandelinka bramborová. Titulek Našince „Nový zhoubce bramborů.“ uvozuje pozoruhodný článek o dovednostech a zdatnosti pro Evropany nového hmyzu.
„Vedle zhoubců lesů a vinic objevuje se v Evropě nový nad jiné nebezpečný zhoubce zemáků či bramborů. Nebezpečí příchodu jeho do vlasti našich musí býti dosti velké, že i ministerstvo orby vidělo se pohnuto úředními listy dáti před ním výstrahu, byvší již loňského roku na něho upozorněno vyslancem švýcarským ve Vídni, který popsal zhoubce a vylíčil původ o rozšíření jeho. Ze správy jeho vyjímáme: Nový zhoubce bramborů objevil se v Americe a nazývá se „Kolorádo desítičárkový“ (Donyfora decemlineata).“
Autor článku opakovaně varuje, že se kolorádo šíří „rychlostí báječnou“ a nad to ho udivuje broukova životnost. „Mimo to jest život bramborokaze houževnatý jako málokterého jiného brouka; byloť pět takových brouků ve psaní posláno z Ameriky do Anglie a přišli na určené místo po tak dlouhé pouti předce zdraví a veselí.“
Trojčata
Budivoj informuje o výjimečném porodu trojčat ve středních Čechách. „Trojčata. V Radějovicích nedaleko Jesenic porodila ženy nádenníka Frant. Křivánka trojčata. Matka i dítky jsou úplně zdrávy.“
Je to skoro zázrak. Trojčata jsou raritní i dnes, tehdy navíc - pokud už se vůbec narodila živá – téměř nikdy dlouho nepřežila. Tady se ovšem píše, že jsou úplně zdraví.
Příběh ovšem nemá dobrý konec. Při pohledu na odpovídající záznam v matrice narozených obce Popovičky, pod které tehdy Radějovic spadaly, vidíme, že u všech tří dětí – Antonie, Marie a Antonína – jsou křížky s daty úmrtí.
Zápis o narození trojčat manželů Křivánkových z Radějovic v matrice narození Zdroj: Státní oblastní Archiv Praha
Děti zemřely postupně 13., 14. a 16. února následujícího roku. Podle matriky úmrtí všichni na psotník, tedy křeče způsobené zásadním nedostatkem důležitých látek.
Všude klid až na Němce
Posel z Prahy píše, jak se před Vánoci skoro všude uklidnily politické rozbroje. Klid zavládl u nás, v Anglii, Francii i Itálii „...s jedinou výjimkou Německa; ve sněmu německém vřelo to v zasedání právě uběhlém tak, že celý svět se divil, jest-li bouřlivé ty scény opravdu odehrávají se v klidném, chladném národě německém.“
Zajímavý je i popis dění v Rusku. „Tiché absolutistické Rusko pokračuje ve svém díle vnitřních oprav, zejména vojenských a komunikačních, a otázky správní a opravné politické plány nechává ležet stranou, což vzbuzuje kypění, kteréž často obdivované síle Ruska za hranicemi tak škodí, že by ruská vláda měla jinde nežli v násilí hledati pomoc proti takovému klokotání nespokojenosti.“
Atentát a Bismarck v růžovém rozmaru
A ještě jednou Německo, konkrétně atentáty s pozoruhodným nadhledem. „Vyrábění atentátů dosud se v Německu s hojným úspěchem provozuje. Tak uveřejňují německé časopisy list jakéhosi Zelchera z pruského Porýní Kullmannovi, ve kterém prohlašuje záležitost jeho za svou i praví, že se o to pokusí, zdali by se mu nepodařilo Bismarka ze světa sprovoditi. Bismark patrně nemá ze všech těchto atentátů velkého strachu i dává svým známým hostiny, při nichž bývá v nejrůžovějším rozmaru.“
Tolik noviny z Vánoc roku 1874.
