Česká republika se z útoku na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy v Praze sice poučila, ale stále to nestačí, řekl v rozhovoru pro CNN Prima NEWS bezpečnostní expert a ředitel městské policie v Českých Budějovicích Martin Hrinko. Pokud bude chtít Česko zvýšit bezpečnost měkkých cílů, musí podle něj být připraveno na přijetí restriktivních a nákladných opatření. Zároveň varuje, že hrozba útoku ve školkách a školách napříč zemí je stejná jako na univerzitách a stát i obce musí na zvýšení bezpečnosti zapracovat.
Je to téměř rok od střelby na Filozofické fakultě v Praze. Poučili jsme se z této tragické události a došlo podle vás ke zlepšení bezpečnosti v Česku?
Je dobře, že společnost začíná útok aktivního střelce v takovýchto místech vnímat jako bezpečnostní hrozbu a riziko. Bohužel je smutné, že to muselo nastat až po takovémto útoku. Instituce, a to nejen FF UK, ale i nemocnice nebo restaurace, vzpomeňme na útok v Havlíčkově Brodě nebo v Ostravské nemocnici, se jen minimálně zajímaly o to, jaká mají bezpečnostní opatření, aby takovému typu útoku případně zabránily. Skutečně mám pocit, že to byl šok pro většinu VŠ a vnímání se dramaticky změnilo. Menší šok to byl pro střední školy, u ZŠ a MŠ ještě nevnímám, že by to bylo pro tyto školy primární téma. Řešení bezpečnosti je tady ještě v plenkách.
ČTĚTE TAKÉ: Kontrola majitelů zbraní i nový postup při podezření. Jak hrůzný čin na FF UK mění zákony?
Je podle vás na ZŠ nebo MŠ ta hrozba stejná jako u univerzit?
Ano, hrozba je téměř stejná.
Střelba na univerzitě je v budově o několika patrech a desítkách místností, ve školce se bavíme třeba o čtyřech místnostech. Co by měly tedy školky dělat, aby bezpečnost zvýšily?
Je pravdou, že u školky nebo základní školy můžeme téměř v drtivé většině vyloučit to, že útok způsobí vlastní žák. Ale může to být třeba zaměstnanec, mohou to být rodiče např. po rozvodu, zhrzení partneři aj. Školky, učitelky nebo asistentky bez instalace technického zabezpečení musí dobře znát rodinné příslušníky dětí, vnímat děti z pohledu pohody a napětí v rodině, tím se dá částečně předejít problémům řešeným na půdě školky, které mohou mj. vyústit v násilí a střelbu. Dále je to o organizaci přehledu vstupů vpouštění osob, které si zazvoní u vchodu do školky.
Problém u školek je v tom, že jde o citlivější téma. Když někdo přijde do školky, kde je 40 dětí a všechny je vystřílí, tak bude vědět, že to společnost bude vnímat citlivěji, než když zemřou dospělí studenti. Útok na školku by určitě více zarezonoval ve společnosti, než když se jedná o útok na VŠ, kde jsou obětmi dospělí, a přesto se podívejte, jak i tento případ společnost rezolutně odsoudila. Města samotná by se měla věnovat tomu, zda jsou jejich MŠ i ZŠ dostatečně zabezpečené.
Jaká by tedy ta dostatečná zabezpečení v takovýchto institucích měla být? Zvonek, vstup jen na jméno, vstup na kartičku, instalace bezpečnostních rámů?
Těžko se to říká. Nejslabším článkem bezpečnostního řetězce je vždy člověk. Základem by mělo být to, aby na vstupech byl proškolený personál. Pokud by to jen trochu šlo, tak zásadní pomocí je samozřejmě dokonalý technický systém. V kombinaci s personálně zvládnutou ochranou by školy byly jakoby nenapadnutelné, což se nikdy stoprocentně nepodaří, ale následky se opatřeními dají zmírnit.
Nemáme zákon, kde je útok aktivního střelce pojmenovaný jako vážná hrozba
Zvyšování bezpečnosti se daří i díky tomu, že PČR na tyto situace na školách trénuje, aby byla připravená kdykoliv, a hlavně co nejrychleji, přijet na místo a zakročit. Každý trénink prvosledových hlídek policie (které jsou pro tento typ útoku střelce zřízeny už od roku 2015) je posun vpřed, protože si policisté přímo v reálu mohou vyzkoušet, jak jsou budovy koncipovány, kde mají vchod atd.
Na to ale všechny školy v Česku rozhodně nemají.
Můžeme to dohnat právě těmi drobnějšími technickými prostředky – vstup na kartu, čip. Dále někoho, kdo dohlídne na to, zda na jedno „čipnutí“ prochází skutečně jeden člověk a ne více v řadě za sebou. Dále mít kamerový systém, který je schopen trasovat pohyb studentů a osob po areálu školky nebo školy. Důvodem je přehled o tom, kam se cizí osoba rozhodla jít, i když byla ohlášena u konkrétního učitele. Organizačně se dá předejít vpouštění cizích osob do školky i tím, že rodiče čekají na děti před školou nebo že učitelka si pro rodiče sama přijde a převezme si ho, aj.
MOHLI JSTE PŘEHLÉDNOUT: Rok od vraždy v Klánovicích
To jsou ale stále velmi drahé věci.
Ano jsou, ale stát by na to prostě peníze mít měl, pokud chce skutečně hájit ochranu dětí na školách, a nejen o tom vést diskusi. Školy by měly dostat takové peníze, aby na ty systémy měly. Pokud by takový systém na FF UK byl, tak by PČR neběhala kolem po ulicích a nehledala střelce podle signálu, ale dávno by věděla, že se do budovy dostal a podle trasování by systém označil i konkrétní patro a učebnu, kde se nachází. O to rychlejší zákrok by byl provedený k eliminaci střelce a o to méně studentů by zemřelo.
Vážně myslíte, že by si v takovém případě útočník na FF UK pípnul kartičkou?
Musel by si pípnout, pokud by si nepípnul, neměl by ho systém do školy pustit, popř. v opačném případě by tomu zabránil vrátný nebo obsluha vstupů.
Očekávala bych, že stát po tom, co se stalo, doporučí všem měkkým cílům jako jsou školy, divadla, kulturní centra, obchodní centra atd., aby měly někde po ruce plán toho, jak budova vypadá. Proběhlo něco takového?
Myslím, že žádné takové nařízení není. Ministerstvo vnitra garantuje vnitřní bezpečnost a zabývá se ochranou měkkých cílů, vydává metodiky, které směřují k tomu, jak by se měly jednotlivé školy a instituce chovat. Stát dokonce vypsal dotační programy, aby školy mohly požádat o peníze na bezpečnostní prvky. To si myslím, že je ze strany státu v této chvíli vše. Nemáme třeba zákon, který by nařídil zřizovatelům nebo provozovatelům takovýchto institucí něco bezpodmínečně přijmout a zajistit. Metodiky a normy proto nestačí.
Budou muset být přijímána restriktivní, nákladná opatření, abychom útokům předešli do budoucna
Jaký zákon by měl v této souvislosti být?
Máme ústavní zákon 110/1998 Sb. o bezpečnosti ČR, dále vládní dokumenty, Bezpečnostní strategii ČR. Ani v jednom z nich ale není útok aktivního střelce pojmenovaný jako vážná hrozba pro ČR. To by se podle mě mělo změnit.
Takže by to podle vás mělo být zákonem definované?
Ano. Bezpečnostní strategie ČR by měla ukázat, že je to problém. Pro zákonodárce by to poté mohlo znamenat impuls ke změně zákona nebo k novele zákonů týkajících se bezpečnosti ČR, krizového řízení a integrovaného záchranného systému. Bylo by dobré tam napsat něco ve smyslu, že na základě těchto hrozeb by měly školy přijmout určitá nařízení nebo se povinně řídit metodikou resortu vnitra. Třeba, že má nově zřizovatel povinnost projít standardem, kde se PČR vyjádří k tomu, zda objekt splňuje parametry ochrany žáků. Obdobu hledejme například u kolaudací staveb, kde bez požárně bezpečnostního posouzení tzv. „kulatého razítka“ hasiče vám nebude úřadem schváleno dům nebo objekt používat k bydlení nebo provozování. Dnes nic takového z pohledu policejního posouzení nemáme.
Zeptám se znovu. Poučili jsme se jako veřejnost i jako politici z toho, co se stalo, a uvědomili jsme si, že nejsme v bezpečí?
Ano, jsem přesvědčen, že zejména útok na FF byl takový šok pro zákonodárce, úředníky, vedení škol i společnost, že jsme se z toho v rámci možností poučili. Změn, které by bylo třeba udělat, je celá řada, a s přibývajícím počtem útoků se bude bezpečnost v zemi měnit. Budou muset být přijímána restriktivní, nákladná opatření, abychom tomu předešli do budoucna.
Společnost není v současné době na veřejně přístupných místech dostatečně chráněná a nejsme schopní útoku zabránit
Máme se tedy jako společnost připravit na to, že se stane něco dalšího, že je to nevyhnutelné?
Počítejme s tím, že společnost není v současné době na veřejně přístupných místech dostatečně chráněná a nejsme schopní zabránit tomu, aby k něčemu nedošlo. Nechci společnost strašit, ale mohu to vyjádřit jinými slovy – prakticky nikdy nelze vyloučit další podobný útok aktivního střelce.
Jsme schopní vůbec někdy na 100 procent ochráněni být?
Bohužel ne, nikdy. Jsme ale schopní procento odolnosti systému ochrany před aktivními střelci výrazně zvýšit a zároveň se s těmi opatřeními naučit žít a tato budou pro nás samozřejmá. Problém je i v tom, že drtivá většina lidí v Česku vám řekne, že nechce být obtěžována např. při vstupu do obchodních center nebo divadla jako na letišti. Nicméně říkají to teď, pokud dojde k několika dalším bezohledným a zákeřným útokům, tak společnost začne názor přirozeně a logicky přehodnocovat.
Někteří by si mohli říct, co to ten chlap straší. Jen si na tom namastí kapsy firmy, které bezpečnost zajišťují a vyrábí vstupní rámy atd. Tak se ptám, nepřeháníte to?
Bez debat bychom měli být připravení, že něco takového může nastat. To, k čemu ale postupně docházíme, je, že to nemůžeme popírat. Dobrým příkladem z nedávna je i zásah policie při podezření ze střelby na univerzitě v Plzni. Myslíte si, že by někdo volal PČR před útokem na FF? Všichni okamžitě zbystřili, volali policii a k situaci se postavili zodpovědně, proběhla výborná spolupráce s pedagogy.
Ministerstvo vnitra dostane 3,6 miliardy korun na bezpečnost – vesty, zbraně, auta. Pomůže to? Stačí to?
Jakákoliv částka, která je investovaná do bezpečí lidí, kteří jdou do akce, je správná. Čím vyšší ta částka bude, tím lépe. Musím říct, že třeba v Českých Budějovicích, když jsem předstoupil před zastupitelstvo města a sdělil potřebu chránit ve městě všechny naše „měkké cíle“ mimo jiné tím, že vybavíme strážníky balistickými prostředky a kvalitními zbraněmi, vyškolíme strážníky k řešení krizových situací, abychom účinně chránili veřejnost na území města, tak jsem vše dostal. Proto mohu konstatovat, že v Českých Budějovicích to děláme správně. Dnes musí být policie perfektně připravená, vyškolená, mít pohotovostní jednotky, auta, zbraně a adekvátní balistickou ochranu, aby provedla rychlý zásah proti aktivnímu střelci. Na každé vteřině totiž záleží, čím později policista střelce eliminuje, tím více lidí střelec usmrtí.
Pomohlo by větší bezpečnosti, kdyby mělo Česko více policistů. Neustále slyšíme, že je podstav, tak jak to tedy je?
Historicky měla PČR vždy 40 až 45 tisíc policistů a stačilo to. To, že tabulkově jich bylo 45 tisíc, reálně nemuselo odpovídat skutečnému fyzickému počtu. Myslím, že početní stav policistů je dostatečný pro bezpečnost v České republice. Jsme jedním z nejbezpečnějších států na světě, takže to svědčí o tom, že stav je dlouhodobě dobře nastaven. Početní (aktuálně nastavený tabulkový) stav bych neměnil ani nezvyšoval. Naopak bych se zamyslel nad tím, jak ubrat policistům administrativní zátěž.
Útok na FF UK byl probírán ze všech úhlů pohledu a policie se dostala pod velkou kontrolu a kritiku. Udělala za vás skutečně vše správně, jak ji hájí ministerstvo vnitra i policejní prezident?
I když je hodně kritiků, tak policie udělala dle svých možností s ohledem na okolnosti případu vše nejlépe, jak mohla. S odstupem času se jednoduše hodnotí zákrok, který trval 20 minut. Nástup policie, jeho vyhledání, identifikace, i eliminace aj. Je pravda, že policisté byli v nevýhodě proti střelci, že neznali budovu, a proto absence místní znalosti zpomalila zákrok.
Naposledy se třeba objevily informace, že PČR špatně pracovala s daty operátora. Pochybnosti jsou také kolem toho, že první hlídky prohledaly jen přízemí a první patro budovy. Jde třeba na první pohled o drobnosti, které se ale sčítají a kolem akce neustále budí pochybnosti.
Za zákrok by podle mě měla policie dostat pochvalu, a ne bičem po zádech. Šlo o řešení něčeho, co u nás nikdy nikdo nezažil a mohlo to skončit mnohem hůř. Policisté prověřující aktuální polohu přes třetí stranu (operátora) měli být na tento fakt operátorem upozorněni, že je zapotřebí zvýšit frekvenci kontroly pohybu zapnutého mobilního telefonu hledané osoby v čase a že stávající kontrola v osídlené oblasti je nedostatečná.
Co můžeme pro zvýšení bezpečnosti v současném světě udělat my jako jednotlivci, pokud vůbec něco?
Určitě můžeme. Buďme obezřetní, pozorní, sledujte, co se děje kolem nás. Chovejme se preventivně a předcházejme krizovým situacím. Platí to, jak se říká, že by žena neměla jít sama ve 22 hodin večer bez doprovodu v podroušeném stavu lesoparkem, protože si nabíhá na to, že si tam na ni nějaký floutek počká a ublíží jí. Koukejte kolem sebe, kdo s vámi jede v metru, kdo sedí u vedlejšího stolu v restauraci, buďte připraveni na to, že nikde nejste v absolutním bezpečí. Vždy, když přijdete do nějakého objektu – na fotbalový stadion, do nemocnice, do nákupního centra, podívejte se, kde jsou únikové východy, nachystejte si plán útěku, v horším případě úkryt. Pokud má někdo zbraň, měl by být připraven ji použít na ochranu sebe i ostatních.
Je řešením se některým místům úplně vyhýbat?
Nechci říct, že se máme izolovat. Je jasné, že třeba teď před Vánoci do prostorů měkkých cílů půjdete, ale opravdu si všímejte, co se ve vašem okolí skutečně děje. Poslouchejte zvuky, které slyšíte, a pokud budete mít pocit, že slyšíte nějaký podezřelý zvuk, nechoďte k němu, ale naopak utečte pryč. Střelba ve veřejném prostoru má charakteristický zvuk, může to znít třeba jako když někdo vezme fošnu a praští s ní o zem. Sám mám zkušenost, kdy mě takový zvuk zmátl.
K TÉMATU: Brífink Univerzity Karlovy k výročí střelby na Filozofické fakultě
