Zdravotní sestra Petra trpí roztroušenou sklerózou. Nyní žádá o pomoc. Zdroj: Znesnáze21
Zdravotní sestra Petra trpí od 21 let roztroušenou sklerózou, přesto sama pomáhá lidem. Na operačním středisku záchranné služby Středočeského kraje 36letá žena komunikuje s lidmi po telefonu. Vinou náporu pacientů a velkého vytížení v době pandemie se jí rapidně přitížilo. Nyní žádá o pomoc, aby si mohla pořídit rehabilitační pomůcky.
O nemoci se Petra dozvěděla krátce poté, co nastoupila jako sestra do Ústřední vojenské nemocnice v Praze. „Můj zdravotní stav se postupně zhoršoval, a tak jsem využila svého vzdělání a praxe a šla jsem pracovat na operační středisko,“ vypráví. Zde lidem pomáhá jinou formou – po telefonu. „Práce není fyzicky náročná, což se ale o psychice říci nedá. To, co dělám, miluji a jsem vděčná, že mohu pomáhat lidem,“ pokračuje.
Tříletá Eliška žije se vzácnou vadou. Nesměje se ani nepláče. Rodiče prosí o pomoc
Tříletá Eliška Štěpánka z Horního Benešova se nesměje, nepláče a ani se nepohybuje. Narodila se totiž s vadou, která zapříčinila problémy se vstřebáváním kyslíku do mozku. Rodiče malé bojovnice se rozhodli sdílet její příběh prostřednictvím sociálních sítí, protože pro dceru potřebují bezpečné auto.
Díky své práci ví, že je užitečná. Navíc může být mezi lidmi. „Můj zdravotní stav se však během minulého roku, kdy jsem v práci zažívala velké pracovní vytížení a stres zejména kvůli zcela přetíženým linkám pacientů s covidem, velice zhoršil,“ uvádí. Nyní ji nejvíce trápí chůze, která je pro ni velmi namáhavá. „Oporu potřebuju i na kratší vzdálenosti,“ dodává.
Učila jsem se znovu chodit
Kvůli tomu začala opět rehabilitovat a zapůjčila si speciální pomůcku. „Funguje to tak, že přístroj vysílá do podkolenního nervu elektrické impulsy, díky kterým se zapojují svaly pod kolenem, a při chůzi tak zvednu špičku, kterou jinak nedokážu ovládat,“ popisuje Petra s tím, že kvůli svému omezení zakopává a občas upadne. Stroj poprvé vyzkoušela před třemi lety, když si zlomila nohu.
„Dalo by se říci, že jsem se učila znovu chodit. Pomůcka byla významným pomocníkem pro návrat mé chůze o francouzských holích,“ vzpomíná. Byla méně unavená, ušla delší vzdálenost a celkově nebyla tolik závislá na svém okolí. „Přešla mě i bolest zad, kolen a kyčlí, které jinak při přesunech a chůzi nadměrně zapojuji,“ vysvětluje.
Stroj by jí mohl pomoci i k oddálení rizika imobility, proto by si ho Petra ráda pořídila. Pojišťovna však speciální pomůcku nehradí a zdravotní sestra si na ni bez pomoci druhých nenašetří. „Budu velice vděčná za jakoukoliv finanční podporu, která mi pomůže si jej zakoupit,“ píše Petra. Pokud se vybere více financí, zakoupila by si i vylehčený invalidní vozík pro přesuny v nepříznivém počasí. Pomoci Petře mít o něco snadnější život můžete zde.
