Inkontinence trápí nemalou část lidí. Moderní léčba je umí vrátit do běžného života

Inkontinenci už není nutné léčit jen léky

O příčinách inkontinence a její nejmodernější léčbě mluví v rozhovoru pro CNN Prima NEWS Michal Rejchrt z pražské Fakultní nemocnice v Motole.

Je pravda, že s inkontinencí bojují spíše ženy než muži? V jakém věku nebo v jakém životním období se inkontinence objevuje?
Stresová inkontinence vzniká na podkladě anatomických a funkčních změn struktur dolních močových cest zajišťujících udržení moči, vyskytuje se především u žen, u mužů spíše v souvislosti s operacemi prostaty.

Urgentní inkontinence označuje únik moči spojený s naléhavým nucením na močení. Je součástí syndromu takzvaného dráždivého měchýře, který postihuje 12 až 16 procent dospělé populace. V nižším věku převažuje u žen (dvě procenta žen ve věku 18 až 24 let), okolo padesáti let se tento poměr vyrovnává a nad 60 let převažuje výskyt tohoto syndromu u mužů.

Může být inkontinence dědičná?
Inkontinence může provázet některá neurologická onemocnění s dědičnou zátěží, ale obecně není inkontinence dědičná.

Je pravda, že tyto obtíže trápí spíše seniory, případně těhotné ženy?
Výskyt inkontinence stoupá s věkem a trápí zejména sedmdesátileté a starší pacienty. Vyšší výskyt inkontinence moči v těhotenství je logický, vyplývá ze situace, kdy růstem plodu dochází ke zvýšení nitrobřišního tlaku a tlaku v močovém měchýři. To ale neznamená, že by automaticky měl problém s udržením moči přetrvávat i po porodu. Více než třetina maminek trpí inkontinencí moči a pokud tento problém trvá déle než šest měsíců, měla by žena navštívit urologa.

Můžete popsat léčbu takzvané stresové inkontinence?
Konzervativní léčba stresové inkontinence spočívá v rehabilitaci pánevního dna a pokud je neúspěšná, řeší se tento typ inkontinence léčbou operační. Jak u mužů, tak i u žen lze podpořit struktury odpovědné za udržení moči implantací slingu (pásky) nebo implantací umělého svěrače, u žen lze operačně rekonstruovat poškození svalového dna pánevního.

A jaké jsou možnosti léčby v případě pacientů s hyperaktivním močovým měchýřem?
U nemocných s hyperaktivním močovým měchýřem trpících urgentní inkontinencí máme k dispozici celou řadu léků, které aktivitu měchýře brzdí, ale stále je velká skupina pacientů, u kterých nejsou tyto léky efektivní nebo je netolerují. U 10 až 25 procent pacientů je nutné přerušit léčbu z důvodu nežádoucích účinků a až u 30 procent nemocných je léčba neefektivní.

Těžký život s epilepsií: Spustil ji zánět mozku, i přes léčbu má Olga záchvaty každý den

Zdraví

Epilepsie se může objevit v kterémkoliv věku a v Česku s ní žije 100 tisíc lidí. U paní Olgy (57) se rozvinula v jejích třiceti letech a trpí velmi netypickými a častými záchvaty. Musela kvůli nim opustit zaměstnání a život jí komplikuje řada omezení. Životy lidí s touto nemocí připomíná Světový den epilepsie, který připadá na 26. března. Lidé po celém světě nosí v tento den oblečení fialové barvy, která se stala symbolem tohoto neurologického onemocnění.

Lze tedy využít ještě nějaký jiný způsob léčby, u kterého není tolik nežádoucích účinků?
Ano, právě v této situaci lze zvolit tzv. neuromodulaci. Jedná se o léčbu, která prostřednictvím elektrických impulsů nízké intenzity moduluje komunikaci mezi močovým měchýřem a nervovým systémem. Tato léčba je schopna upravit neadekvátní pokyny mozku a nervového systému k močení na úroveň zdravého člověka a potlačit tak právě nepříjemné symptomy naléhavého močení a urgentní inkontinence.

V čem přesně tato metoda spočívá, můžete upřesnit?
Sakrální neuromodulace spočívá v zavedení elektrody do blízkosti třetího křížového nervu. Prostřednictvím této elektrody přivádíme dlouhodobě elektrické impulzy nízké intenzity právě do nervového okruhu řídícího funkci močového měchýře, a tím ji upravujeme. Metoda je unikátní ve schopnosti upravit jak urgentní inkontinenci, tak i opačnou situaci, kdy při snížené aktivitě močového měchýře dochází k jeho neúplnému vyprazdňování. Provádí se ve dvou krocích, nejdříve je implantovaná elektroda ovládaná zevním stimulátorem a teprve když je potvrzena účinnost léčby, je implantován dlouhodobý stimulátor do oblasti horní části hýždě. Testovací fáze trvá dva až tři týdny, po definitivní implantaci stimulátoru jsou běžná pooperační omezení v délce jednoho až dvou týdnů.

Ve kterých nemocnicích lze tento zákrok absolvovat?
Aktuálně jsou v Česku dvě centra, kde se léčba provádí a je hrazena ze zdravotního pojištění. Jedná se o Urologickou kliniku FN v Motole a Urologickou kliniku FN v Ostravě.

Únik stolice: Téma, o kterém se příliš nehovoří

Někteří lidé trpí pro změnu únikem stolice. Jde o velmi nepříjemnou komplikaci, se kterou si ale dnes už lékaři umí poradit, říká Petr Vlček z brněnské Fakultní nemocnice u sv. Anny.

K jakému lékaři se objednat v případě problémů s únikem stolice? Je vhodné zajít k praktikovi, který následně odešle ke specialistovi?
O tomto problému se příliš nehovoří, proto i odeslání ke specialistovi cestou praktického lékaře může váznout. Nejlépe je oslovit gastroenterologa, který se zabývá diagnostikou poruch trávícího traktu a může pacienta odeslat do center touto problematikou se zabývajících. A pak jsou to samozřejmě pracoviště, která tento výkon provádějí, kdy se celá diagnostika doplní a pacient může být nasměrován k výkonu.

V jakém věku nebo v jakém životním období se fekální inkontinence objevuje?
Incidence inkontinence stolice stoupá s věkem i imobilitou pacienta (ústavní léčba, LDN). Nicméně je přítomna i u mladých lidí – například v případě poporodního traumatu nebo po některém chirurgickém výkonu.

Tyto obtíže bývají méně časté na rozdíl od úniku moči, nebo se o tom zkrátka jen méně hovoří?
Ano, inkontinence stolice je jistě méně častá ve srovnání s močovou, co se týká snížení kvality života s omezením veškerých aktivit je však závažnější.

Můžete popsat moderní léčbu, která je nyní dostupná pro tyto pacienty?
Ano, stejně jako u močové inkontinence lze využít léčbu pomocí neurostimulátoru. Operace probíhá ve dvou fázích. V prvním kroku jde o testování účinnosti za pomoci vnějšího stimulátoru. K třetímu křížovému nervu je zavedena elektroda, samotný stimulátor je uložen v pásku zevně. Tato fáze trvá zhruba tři týdny, během kterých se pacient učí přístroj nastavit a postupně se s ním „sžívá“ a sleduje se vliv na inkontinenci. Pokud je vše v pořádku, pokračujeme druhou fází, což je již implantace trvalého stimulátoru (podobně jako kardiostimulátoru). Vlastní výkon je jednoduchý, lze jej provádět v celkové i lokální anestezii. Vše se během zákroku pečlivě ověřuje a kontroluje se správná funkce.

Pacient je vždy velmi podrobně vyšetřen, proto se tento výkon provádí pouze v centrech, kde je dostupná i veškerá diagnostika. Výkonu musí také předcházet rehabilitace, která již sama o sobě může být velmi účinná. Je zapotřebí především motivace pacienta.

Jak proti inkontinenci obou svěračů bojovat? Existuje nějaká prevence?
Důležitá je rehabilitace pánevního dna, u žen při hormonálních změnách může dojít k poklesu pánevního dna, akcentují obtíže s evakuací stolice s následným postižením nervových plexů a finální inkontinencí stolice. Rehabilitace s biologickou zpětnou vazbou zde může aktivně velmi pomoci.

Kolik lidí už tento zákrok absolvovalo a kde?
V České republice terapii pomocí sakrální neuromodulace absolvovalo už několik desítek pacientů ve specializovaných centrech v pražské Fakultní nemocnici Motol, Fakultní nemocnici Bulovka, Nemocnici Hořovice, brněnské Fakultní nemocnici u sv. Anny a ve Fakultní nemocnici Ostrava. Zákrok je plně hrazený z veřejného zdravotního pojištění. Přestože v zahraničí se jedná o běžně dostupnou léčbu, která se s úspěchem vykonává už přes 30 let, u nás se příliš nevyužívá a lidé o ni neví. Obtíže s vyprazdňováním obrátí člověku život vzhůru nohama. Sakrální neuromodulace vrací lidem sebevědomí a radost ze života.

Všechny potřebné informace k této problematice lze nalézt na webu bezomezeni.cz.