Únik moči, stolice nebo nutnost neustále vyhledávat toaletu jsou pro člověka psychicky velmi náročné.
Potíže s inkontinencí jsou tématem, o kterém se lidé stydí mluvit a často své problémy skrývají. Inkontinence se netýká pouze úniku moči, ale také stolice. Lékaři dnes dokážou většině těchto pacientů pomoci. Díky moderní technologii se pak mohou vrátit zpět do běžného života, aniž by byli nuceni neustále hledat toaletu. Na tuto skutečnost poukazuje Světový týden inkontinence, který připadá na 20. až 26. června. K tématu inkontinence se pro CNN Prima NEWS vyjádřili dva odborníci.
Inkontinenci už není nutné léčit jen léky
O příčinách inkontinence a její nejmodernější léčbě mluví v rozhovoru pro CNN Prima NEWS Michal Rejchrt z pražské Fakultní nemocnice v Motole.
Je pravda, že s inkontinencí bojují spíše ženy než muži? V jakém věku nebo v jakém životním období se inkontinence objevuje?
Stresová inkontinence vzniká na podkladě anatomických a funkčních změn struktur dolních močových cest zajišťujících udržení moči, vyskytuje se především u žen, u mužů spíše v souvislosti s operacemi prostaty.
Urgentní inkontinence označuje únik moči spojený s naléhavým nucením na močení. Je součástí syndromu takzvaného dráždivého měchýře, který postihuje 12 až 16 procent dospělé populace. V nižším věku převažuje u žen (dvě procenta žen ve věku 18 až 24 let), okolo padesáti let se tento poměr vyrovnává a nad 60 let převažuje výskyt tohoto syndromu u mužů.
Může být inkontinence dědičná?
Inkontinence může provázet některá neurologická onemocnění s dědičnou zátěží, ale obecně není inkontinence dědičná.
MUDr. Michal Rejchrt působí na Urologické klinice 2. LF a FN v Motole na pozici externího specialisty se zaměřením na terapii a výzkum v oblasti funkční urologie a neuromodulace.
Je pravda, že tyto obtíže trápí spíše seniory, případně těhotné ženy?
Výskyt inkontinence stoupá s věkem a trápí zejména sedmdesátileté a starší pacienty. Vyšší výskyt inkontinence moči v těhotenství je logický, vyplývá ze situace, kdy růstem plodu dochází ke zvýšení nitrobřišního tlaku a tlaku v močovém měchýři. To ale neznamená, že by automaticky měl problém s udržením moči přetrvávat i po porodu. Více než třetina maminek trpí inkontinencí moči a pokud tento problém trvá déle než šest měsíců, měla by žena navštívit urologa.
Můžete popsat léčbu takzvané stresové inkontinence?
Konzervativní léčba stresové inkontinence spočívá v rehabilitaci pánevního dna a pokud je neúspěšná, řeší se tento typ inkontinence léčbou operační. Jak u mužů, tak i u žen lze podpořit struktury odpovědné za udržení moči implantací slingu (pásky) nebo implantací umělého svěrače, u žen lze operačně rekonstruovat poškození svalového dna pánevního.
A jaké jsou možnosti léčby v případě pacientů s hyperaktivním močovým měchýřem?
U nemocných s hyperaktivním močovým měchýřem trpících urgentní inkontinencí máme k dispozici celou řadu léků, které aktivitu měchýře brzdí, ale stále je velká skupina pacientů, u kterých nejsou tyto léky efektivní nebo je netolerují. U 10 až 25 procent pacientů je nutné přerušit léčbu z důvodu nežádoucích účinků a až u 30 procent nemocných je léčba neefektivní.
Lze tedy využít ještě nějaký jiný způsob léčby, u kterého není tolik nežádoucích účinků?
Ano, právě v této situaci lze zvolit tzv. neuromodulaci. Jedná se o léčbu, která prostřednictvím elektrických impulsů nízké intenzity moduluje komunikaci mezi močovým měchýřem a nervovým systémem. Tato léčba je schopna upravit neadekvátní pokyny mozku a nervového systému k močení na úroveň zdravého člověka a potlačit tak právě nepříjemné symptomy naléhavého močení a urgentní inkontinence.
V čem přesně tato metoda spočívá, můžete upřesnit?
Sakrální neuromodulace spočívá v zavedení elektrody do blízkosti třetího křížového nervu. Prostřednictvím této elektrody přivádíme dlouhodobě elektrické impulzy nízké intenzity právě do nervového okruhu řídícího funkci močového měchýře, a tím ji upravujeme. Metoda je unikátní ve schopnosti upravit jak urgentní inkontinenci, tak i opačnou situaci, kdy při snížené aktivitě močového měchýře dochází k jeho neúplnému vyprazdňování. Provádí se ve dvou krocích, nejdříve je implantovaná elektroda ovládaná zevním stimulátorem a teprve když je potvrzena účinnost léčby, je implantován dlouhodobý stimulátor do oblasti horní části hýždě. Testovací fáze trvá dva až tři týdny, po definitivní implantaci stimulátoru jsou běžná pooperační omezení v délce jednoho až dvou týdnů.
Ve kterých nemocnicích lze tento zákrok absolvovat?
Aktuálně jsou v Česku dvě centra, kde se léčba provádí a je hrazena ze zdravotního pojištění. Jedná se o Urologickou kliniku FN v Motole a Urologickou kliniku FN v Ostravě.
Únik stolice: Téma, o kterém se příliš nehovoří
Někteří lidé trpí pro změnu únikem stolice. Jde o velmi nepříjemnou komplikaci, se kterou si ale dnes už lékaři umí poradit, říká Petr Vlček z brněnské Fakultní nemocnice u sv. Anny.
K jakému lékaři se objednat v případě problémů s únikem stolice? Je vhodné zajít k praktikovi, který následně odešle ke specialistovi?
O tomto problému se příliš nehovoří, proto i odeslání ke specialistovi cestou praktického lékaře může váznout. Nejlépe je oslovit gastroenterologa, který se zabývá diagnostikou poruch trávícího traktu a může pacienta odeslat do center touto problematikou se zabývajících. A pak jsou to samozřejmě pracoviště, která tento výkon provádějí, kdy se celá diagnostika doplní a pacient může být nasměrován k výkonu.
MUDr. Petr Vlček, Ph.D., absolvoval LF MU v Brně. Zabývá se proktologií, laparoskopickou a robotickou chirurgií. Pracuje na I. chirurgické klinice FN u sv. Anny a Masarykovy University v Brně.
V jakém věku nebo v jakém životním období se fekální inkontinence objevuje?
Incidence inkontinence stolice stoupá s věkem i imobilitou pacienta (ústavní léčba, LDN). Nicméně je přítomna i u mladých lidí – například v případě poporodního traumatu nebo po některém chirurgickém výkonu.
Tyto obtíže bývají méně časté na rozdíl od úniku moči, nebo se o tom zkrátka jen méně hovoří?
Ano, inkontinence stolice je jistě méně častá ve srovnání s močovou, co se týká snížení kvality života s omezením veškerých aktivit je však závažnější.
Můžete popsat moderní léčbu, která je nyní dostupná pro tyto pacienty?
Ano, stejně jako u močové inkontinence lze využít léčbu pomocí neurostimulátoru. Operace probíhá ve dvou fázích. V prvním kroku jde o testování účinnosti za pomoci vnějšího stimulátoru. K třetímu křížovému nervu je zavedena elektroda, samotný stimulátor je uložen v pásku zevně. Tato fáze trvá zhruba tři týdny, během kterých se pacient učí přístroj nastavit a postupně se s ním „sžívá“ a sleduje se vliv na inkontinenci. Pokud je vše v pořádku, pokračujeme druhou fází, což je již implantace trvalého stimulátoru (podobně jako kardiostimulátoru). Vlastní výkon je jednoduchý, lze jej provádět v celkové i lokální anestezii. Vše se během zákroku pečlivě ověřuje a kontroluje se správná funkce.
Pacient je vždy velmi podrobně vyšetřen, proto se tento výkon provádí pouze v centrech, kde je dostupná i veškerá diagnostika. Výkonu musí také předcházet rehabilitace, která již sama o sobě může být velmi účinná. Je zapotřebí především motivace pacienta.
Jak proti inkontinenci obou svěračů bojovat? Existuje nějaká prevence?
Důležitá je rehabilitace pánevního dna, u žen při hormonálních změnách může dojít k poklesu pánevního dna, akcentují obtíže s evakuací stolice s následným postižením nervových plexů a finální inkontinencí stolice. Rehabilitace s biologickou zpětnou vazbou zde může aktivně velmi pomoci.
Kolik lidí už tento zákrok absolvovalo a kde?
V České republice terapii pomocí sakrální neuromodulace absolvovalo už několik desítek pacientů ve specializovaných centrech v pražské Fakultní nemocnici Motol, Fakultní nemocnici Bulovka, Nemocnici Hořovice, brněnské Fakultní nemocnici u sv. Anny a ve Fakultní nemocnici Ostrava. Zákrok je plně hrazený z veřejného zdravotního pojištění. Přestože v zahraničí se jedná o běžně dostupnou léčbu, která se s úspěchem vykonává už přes 30 let, u nás se příliš nevyužívá a lidé o ni neví. Obtíže s vyprazdňováním obrátí člověku život vzhůru nohama. Sakrální neuromodulace vrací lidem sebevědomí a radost ze života.
Všechny potřebné informace k této problematice lze nalézt na webu bezomezeni.cz.
