Když prezident Gustáv Husák uvítal 18. října 1989 na Pražském hradě palestinské teroristy, do sametové revoluce zbýval sotva měsíc. Do Československa tehdy přijel i Bassam Abu Sharif, podle amerického časopisu Time nejznámější „tvář palestinského teroru“. Delegaci vedl vůdce Jásir Arafat, který od Husáka dostal nejvyšší československé vyznamenání pro cizince, Řád Bílého lva I. třídy. „OOP neustoupí od svých základních zásad, za něž bojovaly a stále bojují generace Palestinců,“ hájil Arafat v Praze takzvanou první intifádu.
„Palestinci své odhodlání zcela jednoznačně potvrzují při nynějším lidovém povstání na okupovaných územích,“ hřímal v Praze 18. října 1989 Jásir Arafat, když obhajoval palestinský terorismus. Vůdce povstalců a nově i samozvaný prezident Palestiny totiž takzvanou první intifádu označoval za spravedlivý lidový hněv. Intifáda měla také přízvisko „válka kamenů“, neboť Palestinci permanentně dráždili Izraelce protestními pochody spojenými s házením kamenů. K těm ale občas přidali také zápalné láhve nebo granáty.
Jakeš schvaluje intifádu
Palestinskou delegaci uvítal prezident Gustáv Husák, nejvyšší personou v socialistické zemi byl ovšem generální tajemník Komunistické strany Československa Milouš Jakeš. „Vítáme vás jako vzácného hosta, nejvyššího představitele Palestinského státu, Organizace pro osvobození Palestiny a hrdinného palestinského lidu, jehož pokračující povstání na okupovaných územích ztělesňuje vůli po svobodě,“ podpořil i Jakeš první intifádu.
MOHLO BY VÁS ZAJÍMAT: Válka v Izraeli může přerůst v širší konflikt. Radikálové varují USA, Washington zase Írán
Organizované útoky první intifády proti Izraelcům začaly v roce 1987 a skončily až s mírovými dohodami z norského Osla v roce 1993. Socialistické Československo v říjnu 1989 plně stálo za palestinskými bojůvkami. „ČSSR vyjádřila pevnou solidaritu s hrdinným povstáním palestinského lidu a odsoudila represe izraelských okupačních úřadů proti Palestincům na okupovaných územích,“ uvádělo oficiální komuniké, které bylo vydáno na závěr Arafatovy návštěvy v Praze.
Po první intifádě přišla druhá v roce 2000. A v říjnu 2023 se palestinské útoky rovnou proměnily v ozbrojené přepadení Izraele. A mnohé nynější brutální zásahy proti židovským civilistům se dokonce dají charakterizovat i jako genocida.
Arafat v Praze mluvil i o obětování bojovníků
Arafat za srdečné přijetí v Československu květnatě poděkoval během státní večeře, mluvil dokonce o „zlaté Praze“. Hlavně však bratrskému československého lidu sklonil poklonu za podporu „spravedlivého boje Palestinců“, který prý skončí získáním Jeruzaléma jakožto hlavního palestinského města.
„Statečné povstání našeho lidu již brzy vstoupí do třetího roku. Náš lid i nadále stojí pevně semknut, plný sebedůvěry a odhodlaný přinést ty nejvyšší oběti za svá národní práva, svobodu a spravedlnost,“ neváhal Arafat přiznat, že bojovníky posílá ve jménu „lidového povstání“ na smrt. A s nimi i izraelské ozbrojence a civilisty, kteří teroristickým útokům podlehnou.
Nad dobovým tiskem z roku 1989 pouze připomínáme podporu komunistického Československa palestinské intifádě. Nejde o historické ohlédnutí za složitým politickým pozadím letitého palestinsko-izraelského konfliktu či nad právem Palestinců na národní sebeurčení a státní suverenitu. Palestinští předáci nicméně již od šedesátých let atakují Izraelce nekonečnou sérii teroristických útoků, přičemž tento způsob boje dlouhodobě schvaloval sovětský Kreml, a tím pádem i socialistická Praha.
Rudé právo informuje o návštěvě Jásira Arafata v Praze, 18. října 1989. Do Československa tehdy přijel i Bassam Abu Sharif, podle amerického časopisu Time nejznámější tvář palestinského teroru. Zdroj: Národní digitální knihovna Kramerius
Rudé právo informuje o návštěvě Jásira Arafata v Praze, 18. října 1989. Do Československa tehdy přijel i Bassam Abu Sharif, podle amerického časopisu Time nejznámější tvář palestinského teroru. Zdroj: Národní digitální knihovna Kramerius
Teror původně probíhající hlavně pod hlavičkou různých skupin v rámci Organizace pro osvobození Palestiny (OOP), ale postupně přecházel pod vlajku islamistického Hamásu, radikální frakce OOP se ale účastní i aktuálních bojů.
Nejnebezpečnější terorista na světě v ČSSR
S Jásirem Arafatem přijel 18. října 1989 do Československa také Bassam Abu Sharif, podle amerického časopisu Time nejznámější „tvář teroru“. Podobně to viděl britský deník Daily Mail v roce 2008, když Sharif vydal knižní vzpomínky: „V 60. a 70. letech byl Bassam Abu Sharif jedním z nejznámějších a nejnebezpečnějších teroristů na světě.“
Sharif v OOP nejprve zastupoval druhou nejsilnější frakci, takzvanou Lidovou frontu pro osvobození Palestiny (PFLP). Stál například za únosy čtyř letadel v září 1970, která mířila ze západní Evropy do New Yorku a Londýna, ovšem skončila na pouštním letišti v Jordánsku. Palestinci tehdy zadrželi 310 rukojmích a letadla demonstrativně zničili výbušninami.
Později si ponechali jen 56 židovských rukojmích, které vyměnili za tři vězně z řad PFLP ve švýcarských věznicích a za palestinskou teroristku Leila Khaledovou, která úspěšně unesla letadlo mířící z Říma do Tel Avivu v roce 1969 a v září 1970 se zúčastnila i výše popisovaného simultánního únosů letadel. Khaledové se ale spoj z Amsterdamu do New Yorku nepodařilo získat pod kontrolu, přepadení bylo zpacifikováno a teroristka zatčena po přistání ve Velké Británii.
Bassama Abu Sharifa se poté snažila zlikvidovat izraelská zpravodajská služba Mossad, terorista ale atentát s vážnými zraněními přežil. Částečně ohluchl, přišel o čtyři prsty a také o oko. Na snímku Československé tiskové kanceláře z 18. října 1989 lze Sharifa (muž s brýlemi) najít hned za Gustávem Husákem a Jásirem Arafatem. Po boku Arafata pak stojí generální tajemník Komunistické strany Československa Milouš Jakeš.
návštěvě Jásira Arafata v Praze, 18. října 1989. Do Československa tehdy přijel i Bassam Abu Sharif (s brýlemi za Husákem), podle amerického časopisu Time nejznámější tvář palestinského teroru. Zdroj: ČTK
návštěvě Jásira Arafata v Praze, 18. října 1989. Do Československa tehdy přijel i Bassam Abu Sharif (s brýlemi za Husákem), podle amerického časopisu Time nejznámější tvář palestinského teroru. Zdroj: ČTK
Setba z roku 1989 klíčí dodnes
„Nejvyšší palestinský představitel upřímně poděkoval za velmi srdečné přijetí, se kterým se setkal během návštěvy. Vyjádřil rovněž díky za pomoc a solidaritu, poskytovanou ČSSR spravedlivému boji palestinského lidu. Dostalo se mu ujištění, že v této podpoře bude Československo dále pokračovat,“ líčil 20. října 1989 palestinskou návštěvu ústřední komunistický deník Rudé právo.
Ujištění, o kterém obecně psalo Rudé právo, se týkalo i vojenské pomoci. OOP byla celá desetiletí částečně financována státy sovětského bloku. Československo například v osmdesátých letech zajišťovalo výcvik Palestinců v Zastávce u Brna, což měla mít na starost Vysoká škola Sboru národní bezpečnosti.
Husákův režim také teroristům v Palestině nepřímo dodával Semtex, jen v osmdesátých letech měl vyvézt 40 tisíc tun této výbušniny do Sýrie či Iránu, odkud ji nebyl problém dostat do Pásma Gazy či na Západní břeh Jordánu. Jinak řečeno, i Československo se ještě v roce 1989 vehementně podílelo na setbě, ze které vyrostla dnešní surovost a nelidskost palestinských teroristů.
Dvě tváře Jásira Arafata
Arafatova OOP, která zastřešovala více teroristických frakcí, měla na svědomí mnoho brutálních útoků. Například 22. května 1970 zaútočila na izraelský školní autobus, přičemž střepiny granátů zabily 12 osob, z toho devět dětí, přičemž nejmladší Haviva Biton byl teprve sedmiletý. O přímém propojení OOP se skupinou Černé září, která během mnichovské olympiády v roce 1972 povraždila 11 izraelských sportovců, se stále vedou spory. Teroristé z Černého září se nicméně rekrutovali přímo z Fatahu, což byla nejsilnější složka OOP, kterou už na konci padesátých let založil právě Arafat.
Nutno však také připomenout, že demokratický svět vnímal v roce 1989 palestinského vůdce Jásira Arafata a jeho OOP nejen jako teroristy, ale částečně i jako naději pro mír na Blízkém východě. Když Arafat v roce 1988 svévolně vyhlásil státní svrchovanost Palestiny, k nelibosti mnohých soukmenovců přiznal „právo na existenci“ i dosud nepřátelskému Izraeli, který měl být vyhlazen z mapy. V roce 1993 Arafat dokonce s Izraelci vyjednal dohodu o palestinské autonomii v Pásmu Gazy a Jerichu. A ve stejném roce bylo jeho úsilí dokonce oceněno Nobelovou cenou míru, ovšem s výhradami. Jeden z pěti členů výboru, který rozhodoval o ceně, totiž trval na tom, že OOP je teroristická organizace a raději odstoupil.
Paradoxní je, že zatímco v roce 1948 stálo Československo za Izraelem a vojenskou pomocí významně napomohlo k udržení nově vyhlášeného židovského státu, muselo záhy na pokyn Moskvy udělat politický přemet. Kreml se totiž rozhodl pro vehementní podporu arabských nepřátel Izraele. „Pod lživými frázemi o komunistickém a sovětském nebezpečí pro svobodu všech Arabů se snaží západní imperialisté zasévat mezi arabské státy sémě nedůvěry k Sovětskému svazu,“ napsal za normalizace v knize Izraelská agrese netrvala jen šest dnů publicista, diplomat a spolupracovník StB Ivan Brož.
Bílý lev pro diktátory a válečníky
Komunistický režim nejvyšším státním vyznamenáním pro cizí státní příslušníky, tedy Řádem Bílého lva, hodně šetřil. Většinou udělil jeden až dva řády za rok, třeba v roce 1977 ho dostal iránský šáh Muhammad Rezá Pahlaví a o rok později libyjský vůdce a diktátor Muammar Kaddáfí. V roce 1987 Bílého lva převzal etiopský vůdce obviněný z genocidy Mengistu Haile Mariam a v roce 1989 palestinský prezident Jásir Arafat.
„Prezident ČSSR vyznamenal Jásira Arafata Čs. řádem Bílého lva I. třídy s řetězem. Gustáv Husák zdůraznil, že vyznamenání bylo Arafatovi uděleno při příležitosti jeho první oficiální přátelské návštěvy ve funkci palestinského prezidenta jako výraz úcty a přátelství k boji palestinského lidu za národní svobodu a státní samostatnost,“ napsalo Rudé právo.
Palestinská teroristická kancelář v Praze
Arafat ovšem 18. října 1989 Československo nenavštívil zdaleka poprvé. Jak sám řekl v projevu při slavnostní večeři, byl v Praze skoro jako doma. „Má návštěva u vás, která je letos již čtvrtá, je tím nejlepším vyjádřením toho, jaké zvláštní vztahy a jaké hluboké přátelství spojuje palestinský a československý lid a jejich vedení. Praha má v našich srdcích a myslích zvláštní místo,“ prohlásil Arafat na závěr čtvrté pražské návštěvy během roku 1989.
„Je to město, které vždy otvírá dveře palestinskému vedení s jeho velice obtížnými pracovními podmínkami, aby se zde mohlo setkávat s nejrůznějšími zainteresovanými stranami blízkovýchodního konfliktu,“ přiznal Arafat během večeře, že Praha je pro vůdce první intifády pokojným zázemím a vlastně kanceláří, v níž se lze setkávat i se zástupci teroristických skupin z jiných zemí. Komunistický tisk o těchto Arafatových pražských pobytech neinformoval, jen 18. října 1989 učinil výjimku, neboť šlo o oficiální návštěvu samozvaného palestinského prezidenta. Do sametové revoluce zbývalo 30 dnů, Praha psala poslední kapitolu na pozici jednoho z center mezinárodního terorismu.
MOHLO BY VÁS ZAJÍMAT: Selhali jsme, stydím se. Izraelský generál bojoval jen s pistolí, v slzách popsal hrůzy Hamásu
