reklama

BLOG: Jak já ty kočky nesnáším

Problémové zvíře tadle kočka. Jako když zkřížíte gremlina s lochneskou příšerou, akorát že kočka nerada vodu. Teda většina těch koček, u kterých my lidi žijeme. Gremlina, páč kočky taky dělají zlověstné uíííííí… a chrrrrr… a Lochnesku proto, že stejně jako ona,  i kočka umí být takovou paní Colombovou ve vašem domě. Všichni o ní slyšeli, nikdo nikdy ji neviděl. Ale stejně vám noc co noc něco útočí na palce u nohou.

reklama

Problémové zvíře tadle kočka. Jako když zkřížíte gremlina s lochneskou příšerou, akorát že kočka nerada vodu. Teda většina těch koček, u kterých my lidi žijeme. Gremlina, páč kočky taky dělají zlověstné uíííííí… a chrrrrr… a Lochnesku proto, že stejně jako ona,  i kočka umí být takovou paní Colombovou ve vašem domě. Všichni o ní slyšeli, nikdo nikdy ji neviděl. Ale stejně vám noc co noc něco útočí na palce u nohou.

Když jsem byla ještě takhle malá, tak jsem měla ráda všechno živé. Včetně koček. Opakovaně jsem se marně pokoušela domů dotáhnout toulavé kotě, dycky mě máti brzy odhalila a s kotětem vypoklonkovala z bytu. Dodnes mi vykládá hrůzostrašné historky o tom, jak sem od těch koťat chytila svrab a zřetelně bylo vidět, jak si malí chrobáci šmejdí, budují sídliště a hodují pod mou kůží. Zase mě začalo kousat celé tělo. Už zas mám pocit, že po mně lozí. Toho už se nezbavím, co? Asi jako další představy. Kterou mi pro změnu vtloukla do hlavy babička. Že mi do ucha vleze škvor a propíchne mi bubínek. Dodnes usínám ve stanu s dlaněmi pevně přitisklými k uším. Nejsem na tom ale ještě tak hrozně jako sama babička. Ta musela celé dětství spát s tlustým šátkem přes uši. Ano, jim zase maminka říkala, že jim do ucha vleze škvor. O čem sem to ale? Jo, o tom, že nesnáším kočky…

To byl první hřebíček do mé krabice plné nepřátelství ke kočkám. Druhý přišel, když si soused na chatě pořídil kotě a já si řekla, že něčemu tak roztomilému přece musím dát šanci. Kupovala jsem mu dobroty, hračky, chodila si s ním hrát a mazlit ho. Se mnou i moje fenka sheltie Anděla. Anděla byla moc hodný pes. Takový ten osudový pes, kterého máte jen jednou za život. Sedím si takhle na terase, na klíně hladím kotě, Anděla leží vedle mě. A z ničeho nic a pro mě i Anděl naprosto nepochopitelně to kotě vystartovalo a seklo Andělu do nosu. Tehdy si kočky získaly dva nepřátele na život a na smrt. Mě a Andělku.

Ony to ví. Ví, že je nesnáším. Proto, jak se objevím v přítomnosti koček, tak i kdyby tam bylo 1000 dalších lidí, si vytipují konkrétně mě a snaží se o mě otřít. Nesnáším to. To jejich otírání. A ten jejich ocas nahoru. Vím, jak to bude vypadat, já ji pohladím, ona se bude lísat a hrát na mě divadlo a pak hrk, flákne mě bezdůvodně drápem. To zrovna. To radši uteču.

Takže takhle moc já nesnáším kočky. Logicky, tak jak se mi to děje pořád, měla mi přeběhnout přes mou čáru nesnášenlivosti kočka. Bílá. A pak další. Mourovaná. A další. Rezavá. A bílá s rezavým. A černá. A černá s bílým. A vážně je pořád nesnáším, i když to tak sem tam nevypadá.

Někdo si totiž loni v listopadu u nás na chatě odložil kotě a nějak už si ho zapomněl zase vyzvednout. Docela malé. Mělo půl kila. Nesnáším je, ale zmrznout a pojít hlady kotě se mi trochu příčilo. Dozvěděla jsem se to náhodou od souseda. Tak jsem zvedla zadek z kancelářské židle, nafasovala u kamarádky na útulku přepravku a konzervu a vyrazila lovit kotě. S pomocí rojnice utvořené se sousedem, jsem ho našla docela rychle. Bylo zalezlé pod sekačkou, ožužlané od psa a docela hladové, páč do konzervy v přepravce se pustilo s takovou chutí, že se zapomnělo bát. Ani mu nevadilo, že je to konzerva psí. To vím, páč na obrázku byl pejsek a kočičky přece papají jen konzervičky s kočičkou a pejsci ty s pejskem. Tak tohle kotě papalo psí konzervu a to je asi i důvod, proč je to jediná kočka, která se probojovala do mé postele, koupelny, zahrady, stodoly, kurníku… páč je vlastně tak trochu pes.

Tak tohle kotě se jmenuje Mates alias Pan Mňouk. Je bílé s černým ocasem, který umí naježit jak dikobraz, když se mu něco nelíbí a má skoro pět kilo. Prošla jsem si s ním všechny ty bezva věci, co jistojistě taky zažijete se svou první kočkou, pokud jste do té doby byli zapřisáhlí čoklíkáři. Bílé něco, co uprostřed noci visí na závěsu v ložnici a vyděsí vás to k smrti, páč to vydává fakt strašlivé zvuky a zaručeně vás to chce zabít. Pak vám dojde, že je to jen vaše kočka. To se ale nevylučuje s faktem, že vás to něco chce nejspíš zabít. Něco, co vás rafne ve spánku do palce, ale přitom nikde není nic, co by vás mohlo rafnout. Fakt záhada. Zhasnete světlo a za pár minut zas. Raf do palce, tentokrát ale stihnete postřehnout mizící bílý flek. Vyhodíte to něco z ložnice a ono to spustí takový hysterický kravál za dveřmi, že máte buď možnost to umlátit lopatou, ale to byste museli uprostřed noci do stodoly a tam žijí bubáci, takže se vám do toho nechce, nebo předat tomu stvoření z pekla telefonní číslo na ochránce zvířat a půjčit mu telefon anebo tomu otevřít dveře, aby to mohlo zpátky. A kouslo vás to ve spánku zase do palce.

A to vážení není všechno. Nedávno šla moje sestra po lese a našla kotě. Zablešené, zasvrabené, hubené jak tyčka od smetáku. Pár týdnů ho piplala a pak dojela máti a pré že kotě budeme hlídat. Dobře tedy a kdy si pro něj přijede. A máti krčí rameny a že neví. To mi bylo trochu podezřelé. Přece když dávám někomu zvíře na hlídání, tak mu nějak sdělím, kdy si zase to zvíře vyzvednu, že? Mám takové podezření, že mi ty dvě něco upekly za zády. Takže to jsou dvě kočky v baráku. Pro změnu teda zase kocour. Konkrétně Pan Mňouk Mates a Pan Kotě Miky.

A pořád nekončíme. Pár týdnů zpátky si tak šochtim po zahradě a že si půjdu nasbírat maliny na svačinu. Najednou usedavý křik kotětě. Za plotem. Čtyři dny jsem ho chytala, než se mi konečně o půl jedné v noci z neděle na pondělí zakouslo do kožené rukavice poté, co sem ho nalákala do garáže a zabouchla dveře. Auto jim srazilo mámu. Původně byly tři, doma mám jedno a zbylé dvě zmizely kdo ví kam. Já jako asi vím kam, ale nějak na to z preventivních důvodů nemyslím. Tak to máme kočku číslo tři. Pro změnu zase kocoura Pana Kotě Fildu.  Filda je nejhodnější. První týden se tak bál, že pokaždé když viděl člověka, tak zdrhnul pod postel, pod linku, za linku…a to sem u něj předtím trávila hodiny v sedu u kleci, krmila ho z ruky a snažila se ho pohladit. Dneska je pořád ještě nejhodnější, páč se většinu času bije s Mikym. Miky je tak o měsíc starší jak on, takže ho brzy přemůže a Filda upadne na zbytek dne do kočičího kómatu na křesle nebo na okně a úplně nejlépe do krabice. Jakékoliv krabice. Kdekoliv v domě.

Takže takhle já nesnáším kočky. A to je vlastně celé. Zatím.

Tagy:
Čokoládová, nebo jahodová aneb souboj o zmrzlinu: Babiš nám přebírá PR, smějí se Piráti
Volby 2021

Čokoládová, nebo jahodová aneb souboj o zmrzlinu: Babiš nám přebírá PR, smějí se Piráti

„Udělám vše pro to, aby Piráti nezakázali vanilkovou a čokoládovou zmrzlinu,“ napsal premiér Andrej Babiš (ANO) na sociální sítě a navíc lidi na točenou zmrzlinu zve. Piráti se brání, že žádnou zmrzlinu zakazovat nehodlají. Premiér navíc podle nich přebírá jejich PR, protože to byli právě oni, kteří jako první oznámili, že v rámci kampaně budou rozdávat jahodové nanuky. Mohlo by se tak zdát, že zmrzlina je zásadnějším tématem voleb než bydlení nebo důchodová reforma.

Je libo onigiri nebo vyžehlenou košili? Konbini jako nečekaný gastrohrdina olympiády

Zatímco svět bedlivě sleduje výkony svých sportovců, novináři v Tokiu objevili nečekaného hrdinu olympijských her – japonské nonstop obchody se smíšeným zbožím zvané „konbini“. Ty se ale vymykají všemu, na co jsou lidé zvyklí v Evropě nebo USA. Konbini totiž nabízí vše, co člověk potřebuje k přežití: teplé pokrmy, základní oblečení, toalety zdarma, internet, horkou vodu na nudle, bankomaty i poštovní služby. Navíc se nachází na každém rohu.

Živě
ON-LINE 14. den OH: Lezec Ondra na medaili nedosáhl, desetibojaři ve druhé desítce

Česká výprava v Tokiu je o další medaili bohatší. Pro bronz si dojeli deblkajakáři Josef Dostál a Radek Šlouf. Lezec Adam Ondra po dramatickém souboji v poslední disciplíně skončil šestý. Závod už mají za sebou také desetibojaři. Adam Sebastian Helcelet byl 16., Jiří Sýkora jen o příčku níže. Golfistka Klára Spilková absolvovala druhé ze čtyř kol turnaje a je aktuálně na 24. místě. Závod začal ve čtvrtek také pro moderní pětibojaře.

Havlíček: Na vině je strojvůdce. Ani zabezpečení srážce vlaků stoprocentně nezabrání

„Žádný zákon ani žádné zabezpečovací zařízení stoprocentně nemůže zabránit srážce, jaká se stala ve středu u Milavče,“⁠ zdůraznil na brífinku po návštěvě jižní Moravy ministr dopravy Karel Havlíček (za ANO). Zároveň ze střetu vlaků obvinil strojvedoucího německého expresu. Při nehodě na Domažlicku zemřeli tři lidé, desítky dalších byly zraněny.

Do Japonska už nikdy, říkal Dostál v naštvání. Pak si s Tokiem vyřídil účty bronzem

Po úterním závodě byl rozmrzelý, ale hlavně kompletně vyčerpaný. Z kajaku museli mohutné tělo Josefa Dostála vytahovat pořadatelé, sám závodník by se únavou nedokázal vydrápat na břeh. Říkal si, že už do Japonska snad ani nikdy nechce. „Teď si to možná rozmyslím. Závod mi opravdu zlepšil náladu, spravil chuť,“ říkal už spokojený Dostál poté, co si s Radkem Šloufem v deblu na tokijském kanálu dojeli pro olympijský bronz.

Kurýra si spletl s milencem své ženy. Po zahradě v Praze ho naháněl s mačetou

Majitel domu na Zbraslavi si pracovníka kurýrní služby, který mu dovezl novou pračku, spletl s milencem své ženy. A aniž by si počkal na jakékoliv vysvětlení, chopil se mačety a vystartoval po něm s křikem, že ho zabije. Kurýrovi se naštěstí podařilo utéct a přivolat policii. Hlídka, která na místo dorazila během několika minut, nepříčetnému muži naměřila více než tři promile alkoholu.

Šebrleho rekord padl. Famózní Kanaďan přidal ke zlatu i pokoření bájné hranice

Famózní výkon předvedl v desetiboji na olympijských hrách v Tokiu Kanaďan Damian Warner. Jako první v historii překonal na největší sportovní akci hranici devíti tisíc bodů, konkrétně jich zaznamenal 9 018. O 125 bodů tak vylepšil olympijský rekord Romana Šebrleho z Atén v roce 2004 a Američana Ashtona Eatona z Ria de Janeira, který na hranici dosáhl před pěti lety. Češi skončili v Tokiu ve druhé desítce.

Praktičtí lékaři chtějí do ordinací ultrazvuky kvůli lepší diagnóze. Pojišťovny jsou proti

Praktičtí lékaři by rádi měli ve svých ordinacích ultrazvuky. S jejich pomocí by prý mohli zrychlit a zpřesnit diagnózu a tím urychlit léčbu pacientů. Takovému rozšíření vybavení ale brání pojišťovny, které vyšetření ultrazvukem praktickým lékařům neproplácí. Výhrady k masivnímu rozšíření takových přístrojů mají i ambulantní specialisté.

Dvacet cestujících po srážce vlaků odešlo. Všichni zranění jsou mimo ohrožení života

Všech pět těžce zraněných lidí po středeční srážce vlaků na Domažlicku je ve stabilizovaném stavu a mimo ohrožení života, informovali mluvčí nemocnic. Bez vážných komplikací pokračuje také léčba pěti středně těžce zraněných. Srážka expresu a regionálního osobního vlaku si vyžádala tři mrtvé – dva strojvůdce a jednu cestující. Desítky dalších lidí se zranily.

reklama

Domácí zpravodajství

Ani očkování nezaručí bezinfekčnost, řekl Prymula a zkritizoval WHO za třetí dávku vakcíny

Ani po očkování není zaručena bezinfekčnost. Absence vyšší hladiny protilátek ale také nutně neznamená, že jsou daní lidé zcela bezbranní, řekl epidemiolog a vakcinolog Roman Prymula v pořadu Nový den. Podle něj se zapomíná na buněčnou imunitu, která je přesnějším ukazatelem toho, jak moc se dokáže organismus bránit. Její testování je ale nákladné, dodal na CNN Prima NEWS.

Nové seriály i programové schéma. Prima odstartovala Hvězdnou sezónu ve velkém stylu

Skupina Prima si pro letošní podzim přichystala opravdu hvězdný program. Novinkou mezi seriály je 1. MISE, která představí výcvik dvanácti mladých lékařů určených pro nasazení do prestižního mezinárodního oddílu. Další nový počin je komediální krimiseriál Dvojka na zabití, neméně atraktivní bude i vesnická romance Hvězdy nad hlavou. Sezónu zahájila ve velkém stylu speciální tiskovou konferencí.

reklama