Kuba je na tom nejhůře od Castrovy revoluce, říká Pilip. Hrozí americká invaze na ostrov?
Než začnete číst Co byste měli vědět, než začnete číst
Kuba čelí krizi: Došla ropa, chybí jídlo i voda.
Země se ocitla v nejhorší situaci po revoluci, míní Pilip.
USA obvinily Raúla Castra z vraždy spáchané roku 1996.
Hrozí Kubě americká invaze, nebo jen tlak?
Kubu sužuje nedostatek ropy, elektřiny i základních potravin a je na tom dnes nejhůře od komunistické revoluce vedené Fidelem Castrem. V rozhovoru pro CNN Prima NEWS to řekl exministr financí a školství Ivan Pilip, který se řadu let specializuje právě na Latinskou Ameriku. Nastínil možné scénáře vývoje včetně toho, jak reálná je americká invaze pod taktovkou prezidenta Donalda Trumpa. Pilip mimo jiné připustil, že změna by na Kubě mohla vynést k moci třeba i vnuka Raúla Castra.
Kuba oznámila, že jí došla ropa. V zemi jsou časté výpadky elektřiny, panuje nedostatek potravin i vody. Je tohle nejhorší období země po revoluci?
Asi je. Kuba už procházela podobně dramatickým vývojem, když se po roce 1990 rozpadl východní blok a Sovětský svaz. Moskva tehdy přestala dodávat pomoc a přestaly se odebírat její pochybné produkty. Tehdy však Kubě pomohly tři věci.
ČTĚTE TAKÉ: Nová zničující strategie Ukrajinců. Otáčí vývoj války, Rusko ztrácí tisíce vojáků.
Jaké?
Zaprvé byl pořád na světě – a navíc v plné síle – Fidel Castro. I přes všechny jeho zločiny to přece jen osobnostně byl symbol, protože původní odhady byly, že se Kuba pár týdnů po pádu sovětského bloku zhroutí. Druhá věc je, že Kuba pořád měla nějaký geopolitický význam a symboliku, takže ochota různých menších institucí jí pomáhat byla značná. I obyvatelé měli ještě nějakou důvěru v to, že Kuba může fungovat, byť podpora už tehdy byla velmi malá, ale pořád výrazně větší než dnes. A zatřetí Kubě pomohlo, že se na scéně objevili Venezuela a Hugo Chávez. Kubánci znovu měli sponzora a přežívali.
Čtěte také
A dnes?
Tohle všechno dnes zmizelo. Fidel Castro je mrtvý, jeho bratrovi Raúlovi je 94 let – a nikdy neměl jeho charisma. Geopolitický význam Kuby je nulový a v latinskoamerickém prostoru ji jako nejvýznamnější země nahradila Venezuela. Režim podporují jen marginální skupiny, které na tom vydělávají.
Venezuela je v tuto chvíli coby spojenec passé. Dá se předpokládat, že Kuba se dnes nemůže spolehnout ani na jiné tradiční spojence, jako jsou Rusko, Írán nebo Čína?
Rusko má svých starostí dost a Írán také. Myslím, že Čína hraje hru ve stylu: trošku to vyprovokujeme, občas tam něco dodáme, ale náš zájem je, abychom nechali volné ruce Spojeným státům. Pokud Číňané něčím Kubě pomáhají, tak spíš proto, aby měli lepší vyjednávací pozici. Dodali tam asi 15 tisíc tun rýže. To je směšné. Celkem má jít o 60 tisíc tun, a to vypěstuje asi 23 farem. To je prostě velmi malé množství a Kuba je opravdu prakticky opuštěná. Něco ještě dostává od levicových vlád typu Mexika, které vždy ke Kubě měly nějaké sympatie, ale je to spíš humanitární. Ta země je v těžké humanitární krizi a není odkud brát. Kuba nemá žádné zdroje a i kdyby chtěla něco sama prodávat, tak vlastně nemá co.
Z toho mi vyplývá, že nejen prezident Miguel Díaz-Canel, ale celý režim je v dosud největším ohrožení…
To sice ano, ale nesmíme situaci přeceňovat. Tyhle režimy dokázaly velmi často i v takovém momentu přežít, protože podstatné je, aby si udržely silové složky. Potvrdilo se to ve Venezuele a v dubnu 2018 v Nikaragui, kde proti režimu byly až tři čtvrtiny obyvatelstva. Díky tomu, že tyto režimy měly loajalitu vojenských i policejních složek a k tomu také svých paramilitárních jednotek, se udržely. To se Kubě zatím asi také daří. Američané zkouší spoléhat i na to, že se objeví nějaký plukovník nebo generál, který vyjede z kasáren a strhne sebou část ozbrojených sil. Nic takového se na Kubě zatím nestalo. Situace pro Kubu je každopádně strašlivě těžká, ale to vůbec neznamená, že je dobojováno a že je to otázka několika dní.
Před několika lety jste mi v rozhovoru řekl, že velkou nevýhodou Díaze-Canela, potažmo členů současné vlády, je okolnost, že jde o „aparátčíky vychované režimem, kteří nezažili revoluci“. Již zmíněný Raúl Castro je sice ještě naživu, ale je mu 94 let. Na druhou stranu nemůže právě on stále posloužit jako sjednocující prvek?
Do jisté míry zbytkově ano, ale původním bojovníkům ze Sierra Maestra (horské útočiště revolucionářů kolem Fidela Castra; pozn. red.), kteří revoluci provedli a mají zkušenosti, dnes táhne na stovku. Díaz-Canel a naprostá většina vládnoucích pohlavárů jsou takoví přerostlí svazáci. Síla moci ale nemusí být jen v komunistické straně, ale také v té armádě, která má na Kubě ohromný vliv na ekonomiku. Vojáci mohou rozhodovat a nakonec mohou být i nějakým transformačním mechanismem, kdyby se v zemi začalo něco dít.
Převezme otěže Castro junior?
Mohl by případně sehrát nějakou roli třeba vnuk Raúla Castra – Raúl Rodríguez Castro? Ten je shodou okolností plukovníkem v armádě a navíc z rodiny Castrů.
Nabízí se to. Myslím, že americká administrativa hledá svou Delcy Rodríguezovou (nová venezuelská prezidentka nastoupivší po zadrženém Nicolási Madurovi; pozn. red.) a vnuk Raúla Castra je jednou z variant. Ale myslím, že Američané nevědí, jakou má sílu.
Jakto?
Zaprvé není jasné, jestli je on sám schopen vyjednat zásadní věci. A za druhé jestli to, co je mu nabízeno, je pro něj vůbec přijatelné. Obavy části demokratické opozice jsou navíc stejné jako ve Venezuele. Opozice ve Venezuele je sice pořád spíš protrumpovská a důvěřuje své lídryni Marii Corinně Machadové, že něco vyjedná, ale panuje obava, že půjde o přechod ortegovského typu (podle prezidenta Nikaraguy Daniela Ortegy; pozn. red.), kdy si moc udržuje vláda, (panující) rodina a na ni navázané skupiny. Ten režim se tváří nadále ideologicky jako marxismus, ale ve skutečnosti to je oligarchický kapitalismus. Jde o to, co vyjednají USA.
Čtěte také
Kuba je ale asi jiný oříšek než Nikaragua nebo Venezuela, ne?
Samozřejmě, že roli bude hrát efekt exilu a jsou tu i další rozdíly. Na Kubě, na rozdíl třeba od Venezuely, nemají žádné zdroje a také prakticky neexistuje žádná organizovaná opozice, pouze jedinci. Kubánci hlavně nemají na co navazovat.
I ten nejchudší exilový Kubánec žijící v Miami je bohatší než normální Kubánec.
Jak to myslíte?
Kdyby se to začalo otáčet v Nikaragui, tak v minulosti tam panoval normální politický systém a opozice byla organizovaná. Venezuela má také na co navazovat, protože zde formálně probíhaly volby, i když pak byly vždy zfalšovány. To na Kubě skoro 70 let nebylo.
Ivan Pilip (62)
Do politiky vstoupil po sametové revoluci a stal se lídrem Křesťansko-demokratické strany, která se sloučila s ODS. Působil jako ministr školství a ministr financí. V roce 1997 kvůli daru pro ODS od podnikatele, který předtím získal významný podíl ve vládou privatizované společnosti, vyzval tehdejšího předsedu ODS Václava Klause k rezignaci. Tato událost je známá jako Sarajevský atentát. Následně s Janem Rumlem založil novou politickou stranu Unii svobody. V letech 2004 až 2007 byl viceguvernérem Evropské investiční banky. V současné době vlastní nakladatelství Bourdon, v němž vycházejí bestsellery Patrika Hartla. S první manželkou Lucií má tři děti. V roce 2024 se oženil podruhé s Dominikou Pilip.
Čili kdo dnes není na Kubě stařec, tak prakticky nezná volby.
Nezná volby ani systém politických stran. Pak je tu neuvěřitelná síla a početnost exilu. I ten nejchudší exilový Kubánec žijící v Miami je bohatší než normální Kubánec. V exilu jich je ohromné množství a někteří jsou opravdu bohatí, další jsou politici. Vnitřně jsou sice roztříštění, ale také velmi ambiciózní a pořád přemýšlejí, co s Kubou udělat. Pokud transformace začne, tak na Kubě to nebude srovnatelné s ničím, co jsme v posttotalitárních systémech znali.
Obvinění jako záminka?
Američané nedávno obžalovali právě zmíněného Raúla Castra z vraždy kvůli sestřelení amerických letadel v roce 1996. Co tím podle vás Američané sledují? Je to příprava půdy pro nějakou vojenskou akci?
Jednak je to zvýšení psychologického tlaku a jednak příprava půdy na vojenskou akci, kterou ale považuji za velmi složitou.
Proč?
Protože takové štěstí, jako měli Američané 3. ledna (zadržení venezuelského prezidenta Nicoláse Madura v Caracasu; pozn. red.), se nemusí opakovat. Málokdo má zájem na tom, aby byly oběti na amerických životech. Obvinění Castra je částečně snahou dodat nějakou legitimitu, kdyby k útoku opravdu došlo. Nešli by zatknout hlavu státu (Díaze-Canela) režimu, který chtějí změnit a který je odporný, což by ale z hlediska mezinárodního práva bylo zvláštní, šli by zatknout zločince (Raúla Castra), který podle amerických zákonů patří do vězení, protože zabil amerického občana. Je to ale jasná účelovost, protože se to stalo před 30 lety.
Čtěte také
Vidím tedy tři faktory naráz – legitimizace případné akce, zvýšení psychologického tlaku a příprava na to, že kdyby akce byla, tak by Američané zasáhli na citlivém symbolickém místě. U Raúla Castra třeba spustí proces, který by asi musel být předjednaný – protože ve Venezuele zjevně byl, když protiletadlový systém ani nevystřelil. Při zpětném pohledu to vypadá jako příliš velká náhoda, obzvláště při charakteru Caracasu. Letiště je u moře, za ním velký horský hřeben – a protiletecká obrana nevidí přilétávající letadla. To musí být obzvláštní náhoda (smích).
Považujete v případě Kuby za reálný scénář plnohodnotnou americkou invazi? O tom se teď čile spekuluje, i když je tu memento Zátoky sviní (neúspěšné vylodění na Kubě v roce 1961; pozn. red.).
Jenže to byla jiná doba, kdy režim měl podporu a Američané tam poslali exilové Kubánce, ne vlastní profesionální armádu, a navíc ani nedostali slíbenou leteckou podporu. Tehdy to mělo jiný charakter.
A dnes? Je to podle vás varianta?
Kubánská armáda je ve velkém rozkladu. Kdyby došlo ke střetům, tak pravděpodobnost, že by to šlo bez obětí na životech, je skutečně minimální – ovšem i na americké straně. Myslím, že je to poslední možnost. Američané spíš budou zvyšovat tlak a něco nabízet. Donald Trump to potřebuje nějak prodat, protože aby jako úspěch prodal Írán, to už musí být hodně velká „MAGA hlava“, aby tomu uvěřila.
Zároveň Maduro a Venezuela jsou už dnes stará záležitost.
Kuba by dodala dynamiku a Trump by před volbami do Kongresu mohl ukázat, že v zahraniční politice kromě ukončování válek mezi zeměmi, o kterých nikdo vůbec nevěděl, že vlastně válčily, se mu podařila nějaká akce. Invaze je ve hře, ale pořád to považuji za méně pravděpodobné. Ale těžko říct – 3. leden s Madurem jsem také neodhadl.
Během operace v Caracasu zemřelo přes 30 Kubánců, kteří sloužili v Madurově gardě. Vnímají tohle na Kubě vůči USA jako krvavý dluh?
Oni ví, že lidi jsou na prodej. Tito vojáci byli součástí toho, že Venezuela dodává Kubáncům naftu a oni naopak dodávají know-how, jak udržet zemi pod kontrolou. Řada vojenských instruktorů ve Venezuele byla z Kuby.
Čtěte také
Kuba zároveň v posledních týdnech měla dostat zásilky stovek dronů z Íránu a Ruska. Celé to zkusím otočit – je tohle naopak potenciální hrozba pro USA a státy v regionu, nebo je to drobnost?
Hrozba určitě ne. Myslím, že je to jen odstrašení, že když bude Kuba napadena, tak nepřítel bude mít nějaké oběti. Pro americkou administrativu je nepříjemná představa, že tam budou mrtví američtí vojáci. Většina americké společnosti není nadšená z představy, že bude zase nějaká zahraniční intervence. Mimochodem, Trump ve volebním programu sliboval, že určitě žádné nebudou. Kuba má v dronech něco, co může sestřelit pár letadel, zničit pár obrněných transportérů a zabít skupinu vojáků. A to je pro administrativu Trumpa nepěkná představa. Že se ale zvyšuje ohrožení Spojených států, což občas zaznělo, je samozřejmě směšné.
To je podle vás jen proklamace?
Ano. Ještě daleko účelovější než obžalování Raúla Castra po 30 letech.
PODÍVEJTE SE: Kolář: Že prezident nechce na summit za každou cenu, mě překvapilo. Landovský trvá na premiérovi
Věnuje se převážně zahraniční politické scéně, konkrétně USA a válce na Ukrajině. Nenechává ho chladným ani domácí politika, akcentuje témata spojená s naším resortem zahraničí. Tomáš vystudoval Mediální studia na Metropolitní univerzitě. Téměř čtyři roky působil v redakci Echo24.cz a následně nastoupil na pozici redaktora na CNN Prima NEWS. (Tomas.Kacmar@iprima.cz)
