Dobový popisek: Udělení Čestného štítu Protektorátu v Černínském paláci v Praze. Na sn. státní tajemník úřadu říšského protektora Karl Hermann Frank (vlevo) vyznamenává předsedu vlády a ministra spravedlnosti Jaroslava Krejčího. Zdroj: ČTK
Adolf Hitler nejprve možnost udělování nacistických vyznamenání obyvatelům porobeného Protektorátu zatvrzele odmítal. Názor změnil až v roce 1944. „Tehdy souhlasil se zavedením vyznamenání Čestný štít Protektorátu Čechy a Morava s orlicí knížete Václava, které nacisté předali asi tisícovce příslušníků Protektorátu,“ zjistil historik Jan B. Uhlíř. Ocenění se udělovalo také 28. září, ve svátek svatého Václava, a získali ho třeba režiséři a herci Otakar Vávra, Čeněk Šlégl a Jan Sviták.
Slib věrnosti českého národa Třetí říši před sochou svatého Václava na pražském Václavském náměstí. Zahájení natáčení velkofilmu o svatém Václavovi v hlavní roli s Karlem Högerem. Udělování vyznamenání s vyobrazením svatováclavské orlice. Umístění národního světce na pětitisícikorunovou protektorátní bankovku, a především odvolávání se na životní příběh knížete Václava jakožto na historické ospravedlnění okupace a začlenění Čech a Moravy do velkoněmeckého prostoru. To vše patří asi k nejtemnější kapitole z dějin uctívání svatého Václava.
Heydrich: Václava je třeba využít
Od roku 2000 je svatý Václav také symbolem nového státního svátku – Dne české státnosti. Ten se slaví v den zavraždění přemyslovského knížete Václava, který byl podle legendy ubodán bratrem Boleslavem 28. září roku 935 (anebo již roku 929).
„Obecně uctívaný český světec a zemský patron svatý Václav představoval pro nacisty ideální dějinný příklad ‚rozumného přístupu‘ Čechů k Říši,“ vysvětluje pro CNN Prima NEWS historik Jan B. Uhlíř, proč přemyslovského knížete a světce velebil i okupační režim z let 1939 až 1945. Uhlíř je autorem mnoha uznávaných odborných studii z protektorátních dějin a také stálý vědecký spolupracovník Památníku německého odboje v Berlíně (Gedenkstätte Deutscher Widerstand).
Historik cituje i slova zastupujícího říšského protektora Reinharda Heydricha: „Uctíváním Václava Češi vlastně potvrzují, že Václav měl pravdu, když se opíral o Němce. Toho je třeba historicky využít.“ Nacisté vycházeli z legendy, že se kníže Václav roku 929 podrobil německému králi Jindřichu I. Ptáčníkovi, pokoření přemyslovského knížete potvrzuje třeba takzvaná Widukindova kronika z let 967 až 968.
Udělování vyznamenání Čestný štít Protektorátu Čechy a Morava s orlicí knížete Václava na Pražském hradě Zdroj: Archiv autora
Nebezpečí hrozí z východu
„Kníže Václav svátý je symbolem věčného života národa. Po staletí k němu volali všichni věrní Čechové: ‚Nedej zahynouti!‘ Tak musí volat i dnes, protože veliké nebezpečí hrozí z východu,“ zaznělo v úvodníku Lidových novin z 28. září 1944. Autorem licoměrného sloupku byl Václav Soukup, který ze svatováclavské historie také vyvozoval: „Dnes vyvrcholil zápas mezi východem a srdcem Evropy, znovu představovaným sjednocenou Německou říší, aby se v největším zápolení dějin konečně navždy rozhodl. A zrada se dnes nevyplácí právě tak jako před tisíciletím.“
Soukup poukazoval i na Němci právě likvidované povstání ve Varšavě a také na nacisty pokořené Slovenské národní povstání: „V boji s východem, který je myšlenkově cizím světem, musíme z příkazu záchrany života i podle pokynu dějin stát po boku Říše. Ve chvíli, kdy se nebezpečí děsivě přiblížilo, kdy varšavští Poláci se dali na cestu zničení ve stopách polabských Slovanů, kdy hrůzné následky politického omylu vidíme hmatatelně blízko na sousedním Slovensku, je nám drama, které se odehrálo na úsvitu našich dějin, srozumitelné až příliš dobře.“
Čestné štíty představené na titulní straně Lidových novin Zdroj: Moravská zemská knihovna
S požehnáním Adolfa Hitlera
Historik Jan B. Uhlíř říká, že okupační režim svatováclavskou tradici významně zneužíval ke zvýraznění kolaborace části českých veřejných elit. Nejvíce pak od června 1944, když zavedl udělování svatováclavského ocenění. „Vyznamenání vzniklo s výslovným souhlasem Adolfa Hitlera, který jeho vznik doposud opakovaně odmítal,“ vypátral Uhlíř.
Nové ocenění dostalo až velebně patetický název: Čestný štít Protektorátu Čechy a Morava s orlicí knížete Václava. Zavedeno bylo výnosem německého státního ministra pro Čechy a Moravu Karla H. Franka. „Zcela záměrně se tak dělo ke druhému výročí úmrtí Reinharda Heydricha,“ vysvětluje znalec protektorátních dějin.
„Vyznamenávání je určeno pro příslušníky Protektorátu, kteří se osvědčili vzorným postojem nebo plněním povinností a stálou pohotovostí k nasazení. Vyznamenání se uděluje ve třech stupních a je potvrzeno diplomem, jejž vytvořili význační čeští umělci a řemeslnici,“ oznámily vznik nového vyznamenání dobové Lidové noviny. A posléze citovaly z projevu K. H. Franka, když v Černínském paláci 17. září 1944 poprvé dekoroval vybrané Čechy a Moravany.
„Jestliže toto vyznamenání bylo založeno právě při druhém výročí smrti zastupujícího říšského protektora Heydricha, má tím být zdůrazněno, že Češi, kterým se dostává této pocty, se zasloužili ve smyslu říšské politiky v Čechách a na Moravě, za kterou Reinhard Heydrich padl,“ prohlásil Frank k prvním vyznamenaným. Ocenění předávali výhradně vysocí funkcionáři nacistické strany.
Kdo byl vyznamenán a kdo ne
Historici se shodují, že pohlaváři v nacistických stejnokrojích ocenili zhruba tisíc občanů protektorátu, zhotovili však asi 4 700 „metálů“, které chtěli postupně udělit. Do května 1945 už to nestihli. Vyznamenaní Češi a Moravané obdrželi odznak z kvalitního stříbra a umělecky zpracovaný dekret z dílny etablovaných akademických umělců Karla Vika nebo Vladimíra Silovského.
Dekret Čestného štítu Protektorátu Čechy a Morava s orlicí knížete Václava pro posledního předsedu protektorátní vlády (foto archiv Jana B. Uhlíře) Zdroj: Archiv autora
„Seznamy vyznamenaných však neexistují,“ říká historik Uhlíř. To je také důvod, proč se v dnešních médiích vždy kolem 28. září objeví i vyznamenaní, kteří však Čestný štít Protektorátu Čechy a Morava s orlicí knížete Václava nikdy nedostali. „Na jádro informací o vyznamenaných se postupem času nabalovalo stále více a více nepřesností. Tak se blíže neurčitým způsobem dostal mezi údajně vyznamenané třeba dirigent České filharmonie a později opery Národního divadla Václav Talich,“ uvádí ve své loňské diplomové práci absolvent Univerzity Karlovy Otmar Beneš (jeho práce nese příznačný název: Černý Petr – česká společnost a Čestný štít protektorátu Čechy a Morava).
O Talichově dekorování přitom podle Otmara Beneše neexistují žádné důkazy. A ačkoliv slavný dirigent po válce převzetí vyznamenání popřel, přesto byl obviněn z kolaborace. Vyčítáno mu však bylo i ledacos dalšího, že se například v roce 1942 setkal s německým ministrem propagandy Josephem Goebbelsem a přijal pozvání na turné České filharmonie přímo po Třetí říši. „Orlicí mě Němci za věrné služby nikdy nevyznamenali. (…) Obnovená republika si mě přesto zajistila na Pankrác a naučila mne mýt záchody a podlahy,“ stěžoval si Talich po válce v soukromém dopise. Ve vazbě strávil víc než měsíc.
Vávra, Šlégl, Sviták
Z protektorátních archivů ale známe jiná konkrétní jména umělců, které si nacisté vybrali k dekorování. Čestný štít dostal třeba oblíbený herec Čeněk Šlégl, který skvěle doplňoval Vlastu Buriana například ve filmech To neznáte Hadimršku či Lelíček ve službách Sherlocka Holmesa. A právě svatováclavské ocenění ho společně s dalšími poklesky (například účast v rozhlasových skečích hanobících zahraniční odboj) přivedly po válce na nucené práce. V divadle a filmu už si nezahrál až do své smrti v roce 1970.
Další z držitelů Čestné štítu Protektorátu Čechy a Morava s orlicí knížete Václava, režisér Otakar Vávra, naopak patřil k preferovaným umělcům i v éře komunismu. Jiný nositel orlice, herec a režisér z Divadla Vlasty Buriana Jan Sviták, byl ovšem po osvobození zlynčován davem, a poté zastřelen přímo na pražské ulici. Ale nikoliv prvotně kvůli orlici.
Politici, novináři, vědci
Čeští umělci nebyli těmi nejdůležitějšími, na které bylo nacistické vyznamenání zacíleno: „V prvé řadě byli Čestným štítem vyznamenáni členové protektorátní vlády, například předseda vlády Jaroslav Krejčí, ministr školství Emanuel Moravec, ministr práce Walter Bertsch nebo ministr dopravy Jindřich Kamenický. A také vyslanec protektorátu u říšské vlády František Chvalkovský,“ vypočítává historik Jan B. Uhlíř.
Čestný štít obdrželi i někteří z představitelů Kanceláře státního prezidenta Emila Háchy, třeba přednosta kanceláře August Adolf Popelka. Dekorován byl i prezident Nejvyššího správního soudu Josef Kliment a řada instruktorů takzvaného Kuratoria pro výchovu mládeže v Čechách a na Moravě včetně generálního referenta Františka Teunera. Stříbrný odznak s motivem svatováclavské orlice obdrželi také aktivističtí novináři a publicisté (Tuskány, Kožíšek, Kříž, Rélink, Werner a další), umělci a někteří vědci. Například historik Josef Šusta, někdejší „pátečník“ z okruhu Karla Čapka.
Podle historika Jana B. Uhlíře byl nejvyšší Čestný štít III. stupně udělen asi ve třiceti případech, II. stupeň asi stokrát a nejnižší I. stupeň asi v osmi stech případech. „Vyznamenání mnohdy obdrželi i dělníci aktivně se podílející na novém zprovoznění podniků poškozených spojeneckým bombardováním nebo obyčejní lidé, kteří například pomohli zraněným německým vojákům,“ zjistil Uhlíř.
Vyznamenání pro krávu Věru
Lidové noviny třeba informovaly o výjezdním udělování vyznamenání pro protektorátní dělníky nasazené ve válečném průmyslu v Katovicích (dnes Polsko). Autor zmiňované diplomové práce Otmar Beneš uvádí příklady, kdy byli dekorováni řadoví občané. Rolník Václav Bárta ze Zhůře u Blovic byl třeba vyznamenán proto, že „jeho chalupa vyniká vzornou čistotou a úpravou a jeho dobytek je odměňován na každé přehlídce“. A ocenění pro Karla Housera z Malé Rosičky na Pelhřimovsku bylo zdůvodněno následovně: „Jeho kráva Věra dala rekordní množství mléka, a to 7 000 litrů.“
Odmítnout, to byla hra o život. „Nevím o nikom, kdo by vyznamenání veřejně odmítl. To bylo prakticky nemožné. Většinou ocenění přijali s ohledem na bezpečnost svou a svých rodin s vědomím, že volí menší zlo,“ míní Jan B. Uhlíř.
Pochlubit se a vyhodit do škarpy
Někteří z vyznamenaných o dekorování ve svém okolí raději mlčeli, jiní se nahlas pochlubili. Když třeba na sv. Václava 28. září 1944 obdržel vyznamenání ředitel gymnázia z Tábora, prohlásil: „Jsem hrdý na to, že jsem prvním ředitelem z ministerstva školství, který toto vyznamenání obdržel. Vím, že jsem byl navržen svým nadřízeným rezortem. Štíty dostávají jenom ti nejlepší, Němci s nimi velmi šetří.“
Čestný štít Protektorátu Čechy a Morava s orlicí knížete Václava nacisté rozdávali ještě v březnu 1945, jak o tom svědčí zpráva České tiskové kanceláře: „Vyznamenání protektorátních příslušníku ČTK. Praha 16. března. К šestému výročí založení Protektorátu udělil německý státní ministr pro Čechy a Moravu jistému počtu protektorátních příslušníků Čestný štít. Jsou to většinou osoby z kulturního a hospodářského života, které se obzvláště osvědčily vzorným postojem, plněním povinností a stálou pohotovostí ve smyslu říšské myšlenky.“ V té době už Rusové dobývali městečko Osoblaha na dnešním Krnovsku a rudoarmějci se pomalu blížili i k Berlínu. Čeští a moravští nositelé vyznamenání tak museli začít rychle přemýšlet, jak tenhle kus stříbra se svatováclavskou orlicí i papírový dekret rychle zahodit někam do škarpy.
