Jak se Ujfaluši nervil u zlaté tečky Atlétika: Poslední zápas jsem musel vypnout

„Somos Campeones,“ mohl napsat Tomáš Ujfaluši v sobotu vpodvečer na Instagram a přiložit fotografii čerstvých vítězů španělské ligy. Atlétiko Madrid bylo jeho zaměstnavatelem tři roky. A i když je z klubu už 10 let pryč, stále s ním souzní. Jsme šampioni, zněl v překladu jeho vzkaz na sociálních sítích.

Když většina republiky sledovala neúspěšný boj českého hokejového národního týmu na mistrovství světa se Švýcarskem, někdejší fotbalový reprezentant měl jiný program.

„Díval jsem se na fotbal. Ale přiznám se, že po brance Valladolidu jsem to vypnul a neměl na to nervy. Už to bylo poněkolikáté, co Atlético takhle prohrávalo. Jen jsem si zapnul notifikaci v aplikaci se skóre a sledoval opravdu po očku vývoj,“ přibližuje své prožívání dramatických chvil závěrečného kola La Ligy.

Karty byly rozdány před vyvrcholením soutěže jasně. O dva body vedlo soutěž Atlético před Realem Madrid. Lídr hrál na hřišti Realu Valladolid, Real hostil Villareal.

A Valladolid vedl nad Atlétikem od 18. minuty. Postupem času ale byl titul blíže, když došlo k obratu. Pohledem Ujfalušiho a stejně smýšlejících fanoušků ještěže tak. Real totiž zvládl Villareal porazit. „Jakmile mi bliklo upozornění, že Luis Suárez dával na 2:1, zase jsem to zapnul a dodíval se do konce. Bylo to náročné, ale zvládli to,“ dodává.

Dominance Barcelony s Realem už je nějakou dobu pryč

Dres prý při závěrečném dramatu neoblékl. „Zas takový blázen nejsem,“ směje se Ujfaluši. „Udělal jsem to jednou, když jsem byl zrovna na Mauriciu a hrálo se finále Ligy mistrů mezi Atlétikem a Realem Madrid (2014), kdy Sergio Ramos vyrovnával ve třetí minutě nastavení a nakonec Real vyhrál v prodloužení 4:1. Tehdy jsem u baru dres oblékl, ale to byla spíše taková forma hecu, protože tam se mnou byl jeden známý – fanoušek ‚bílého baletu‘,“ přibližuje rodák z Rýmařova.

Podle Ujfalušiho je titul Atlétika ve Španělsku velkým tématem. Přece jen, po sedmi letech přísluší označení „mistři“ někomu jinému než Barceloně s Realem Madrid. Předtím slavil právě méně věhlasný celek z hlavního města. „Už od začátku působení trenéra Diega Simeoneho (roku 2011, pozn. red.) nadvláda Barcelony s Realem Madrid skončila. Do té doby to bylo opravdu extrémní, to si sám pamatuju. V posledních letech se to vyrovnávalo, byť tituly získávali zminovaní dva giganti. Tento rok byla blízko i Sevilla, a to je jedině dobře.“

Dva nejslavnější celky Pyrenejského poloostrova už Ujfalušiho optikou nebudí takovou hrůzu jako dříve. Ale pro úroveň celé soutěže doufá, že se to opět změní. „Není to ta Barcelona z dob, kdy jsem ještě ve Španělsku působil já. Tehdy měla výtečnou obranu, zálohu, skvělý útok. Teď je tam spoustu mladých tváří a mohou se de facto opřít jen o Lionela Messiho. A pokud odejde, bude Barca úplně jiná. Real momentálně také není nej. Ramos i Luka Modrič už mají nějaký věk, stejně tak útočník Karim Benzema. Pro fotbal by bylo jedině dobře, kdyby se chytil Eden Hazard a předváděl to, co dříve v Chelsea.“

Teď si ale užívá triumfu milovaného klubu. „Těžká sezona. Myslím si, že hodně fanoušků se pořádně namlsalo náskokem ze začátku sezony, Barcelona s Realem Madrid mnohokrát zaváhaly. Jako klíčové vidím, že ve 33. kole Granada porazila Barcelonu. Kdyby se tak nestalo, bylo by to značně náročnější, možná by si to pak Katalánci pohlídali. Byl to hezký napínavý rok,“ sumíruje a opakuje, že zápasy ho nenechávaly klidným.

„Prožívám to dost – Atlétiko bylo blízko titulu a byla by obrovská škoda, kdyby si to po tom skvělém startu nechali utéct. Jsem fanouškem všech klubů, ve kterých jsem dříve hrál. Mrzí mě, že Hamburk nakonec nepostoupil z druhé bundesligy nahoru, i když sezonu rozjel famózně. Měl i 11bodový náskok,“ zmiňuje 43letý Ujfaluši své bývalé německé působiště.

Příliš klidu mu nedopřálo ani Turecko, kde hrál za Galatasaray mezi lety 2011 až 2013. Istanbulský celek nedosáhl na mistrovskou trofej o skutečný kousíček. Městský rival Besiktas měl po 40 kolech stejně bodů jako Galatasaray, jen zaznamenal o jeden gól lepší skóre. „Ale Besitkas hrál celý rok pěkný fotbal, takže si to zasloužil,“ ukazuje přehled Ujfaluši.

Simeone by možná jinde narazil na jazykovou bariéru

Ale zpět do Španělska. Hlavním strůjcem úspěchu „Los Colchoneros“ se stal uruguayský útočník Luis Suárez. 21 ligových gólů svědčí o lecčems. „Podle mě byl nejdůležitějším hráčem Atlétika. Můžete slyšet spoustu názorů, že už na to nemá, že už na tom není tak dobře z hlediska rychlosti. To druhé je asi pravda, ale opravdu byl neskutečně platný. To i další – hlavně brankář Jan Oblak, který předváděl famózní zákroky, nedávno zachránil i penaltu. Ale Suárez teď za sebou dával dvakrát gól na 2:1. Každý si přeje, aby zůstal dál,“ poznamenává Ujfaluši.

Kdo si nepřál, aby zůstal, bylo loni v létě vedení Barcelony. Nechtěného Suáreze se zbavilo prakticky zadarmo. Šest milionů euro (v přepočtu za 162 milionů korun) sice pro běžného smrtelníka zní jako velká suma, ale v případě hvězdy kalibru Suáreze jde o velmi nízkou částku. „Je to zvláštní. Jde o vyloženého zabijáka. To Antoine Griezmann (bývalý hráč Atlétika, současný člen Barcelony, pozn. red.) není. Vynikající hráč, ale nezařídí každoročně 20 a více branek. Kromě Messiho nikdo vyloženě nezáří a není za něj alternativa, byť by teď měl přijít Sergio Aguëro. Uvidíme, možná se klub zvedne,“ zamýšlí se Ujfaluši.

Hlavním stavebním kamenem ale byl argentinský kouč Diego Simeone. „Neznám ho osobně, ale určitě to bude trenér, který rád mluví s hráči. Rád se vyjádří tak, jak se chce vyjádřit. Tým je poskládaný dobře. Možná mu chybí špílmachr, jsou to hlavně takticky velmi dobře vyspělí pracanti. Vždy mají někoho, kdo jim zajistí góly a spoléhají na výbornou defenzivu,“ míní 78násobný reprezentant.

Ve fotbalovém světě je 51letý Simeone skutečně vzácným prvkem. Atlétiko vede už devět a půl roku. V top evropských soutěžích byl jedinou větší stálicí Stéphane Moulin, jenž trénoval francouzské Angers už téměř 10 let. Po uplynulém ročníku ovšem skončil. Není trochu s podivem, že Simeone po všech možných úspěších doposud neutekl jinam a demonstruje obří loajalitu?

„Těžko říct. Možná by mohl narazit na jazykovou bariéru,“ pokračuje Ujfaluši, „pokud by šel třeba do anglické ligy. Není to úplně ono, když hráčům něco říkáte v rodném jazyce a těm to musí předat překladatel. Jediné, co mě napadá, že by někdy mohl zamířit do Interu Milán, kde působil jako hráč a italsky pravděpodobně umí dost dobře. A nebo dojde k tomu, v co doufají argentinští fanoušci – že půjde k reprezentaci.“