Jawa „Pionýr“ motorizovala mládež, vyrostly na ní generace motorkářů

Malá motorka z Považské Bystrice byla přirozeným prvním krůčkem každého začínajícího motoristy. Po ní v osmnácti zpravidla následovala „třipade“ nebo některá „číza“ a vyvolení dokonce směli třímat klíčky od automobilu. Přestože se pionýrů vyrobily mraky a svého času se doslova válely všude, jsou dnes velmi ceněným zbožím.

Jestliže jsme na těchto místech nedávno vzpomínali na východoněmecký malý motocykl Simson, který byl tak trochu diskohvězdou 80. let, dnes uděláme krok zpět k motorce, kterou Simsonem spousta lidí nahradila. Tahle malá padesátka se sice honosila tradičním jménem Jawa, ve skutečnosti ale vznikala na Slovensku. Chronicky podzásobený trh si ji vyžádal v době, kdy spousta lidí neměla na auto nebo ani na „velkou“ jawu. Pro ně měl být určen malý motocykl, jehož vývoj byl podnícen vládním usnesením o rozvoji výroby spotřebního zboží. Nikdo mu neřekl jinak než Pionýr, Pincek či Fichtl.

Předchůdcem klasického Pionýru byl jednomístný stroj typu 555 pro své tvary trefně přezdívaný Pařez. Zdroj: se svolením společnosti Jawa

Malorážka z Pováží

Autorství základní konstrukční ideje veleúspěšného skútru patří Jaroslavu Freiovi, někdejšímu technickému řediteli Jawy, který ještě před dokončením projektu emigroval. Frei získal pro svůj projekt šéfkonstruktéra podniku Josefa Jozífa a motoráře Jana Křivku, kteří za ředitelovy vlastní peníze navrhli prototyp motokola, tedy stroje s pomocnými cyklopedály, což byla podmínka pro řízení bez řidičského oprávnění.

ČTĚTE TAKÉ: Východoněmecké motocykly Simson byly snem teenagerů. Dnes se prodávají za nevídané sumy

Toto motokolo nicméně už obsahovalo všechny základní atributy budoucího Pionýru, tedy ležatý motor o objemu 49,8 cm3, třístupňovou manuální převodovku a uložení zadního kola ve vlečné kyvné vidlici. V roce 1954 tak mohly být vyrobeny první exempláře prototypu označeného Jawa 359 a bylo také definitivně rozhodnuto o výrobě v Považské Bystrici, kde již měli zkušenost s výrobou známých motocyklů Manet 90.

Výroba malých motocyklů probíhala výhradně na Slovensku v Považské Bystrici. Zdroj: ČTK

Není pařez jako Pařez

Sériová výroba byla zahájena dále rozpracovaným typem 550 „Pionier“, který ale pro typický tvar jednomístné konstrukce záhy obdržel přezdívku „Pařez“. Odpadla už legislativní nutnost opatřovat malý motocykl šlapadly, technika ale jinak bez větších změn vycházela z prototypu 359.

V roce 1958 byl typ 550 nahrazen vyspělejším typem 555, který dostal výkonnější motor o výkonu 2,2 kW, což znamenalo lepší dynamiku reprezentovanou zvýšením maximální rychlosti na 60 km/h, tedy o podstatných 15 km/h! Pro export začalo být v roce 1959 dodáváno prodloužené sedlo a také typické „revmaplechy“ chránící jezdce před nepohodou.

Dobový reklamní snímek k Jawě 20, respektive 21 Zdroj: se svolením společnosti Jawa

Legenda nastupuje

To, čemu většina lidí říkala „Pionýr“, byly ale až stroje značené jako Jawa typ 05, 20 či 21 vyráběné postupně od roku 1962. Právě tyto motocykly měly charakteristický tvar kapotáže a pro oko laika se navenek lišily jen v detailech, jako byly různé tvary výfuku, řídítek, linkování, ozdobných dekorací či přítomností, nebo naopak absencí „revmaplechů“.

Dá se ale říct, že za dvacet let výroby se základní charakteristiky prakticky nezměnily. Standardem se stalo dvousedlo, pod kterým se zabydlela větší, ale stále dost malá, palivová nádrž na směs benzinu s olejem, charakteristické bylo také netypické řazení, kdy se jednička řadila páčkou směrem nahoru, zatímco ostatní stupně přes neutrál naopak dolů.

Tzv. revmaplechy chránily jezdce před nepřízní počasí. Zdroj: se svolením společnosti Jawa

Model 20 z roku 1966 vypadal prakticky totožně jako 05, měl však dále zesílenou konstrukci a výkonnější motoru o výkonu 2,6 kW. K dvacítce v roce přibyla 1967 i odlehčená (sportovní) varianta s typovým označením Jawa 21 Sport. Oproti skútrovému typu Jawa 20 měla „jednadvacítka“ elegantní „bříško“ místo „revmaplechů“ a široká řídítka s hrazdou. Poptávka po tomto provedení byla vždy velká, objem výroby byl ale ve srovnání s typem 20 výrazně menší a přednost měl vždy vývoz do zahraničí než tuzemský prodej.

Od Pionýru odvozený Mustang měl tvary klasického motocyklu, technika však byla stejná. Zdroj: se svolením společnosti Jawa

Bratr Italoslovák

Motorkou sice jinak vypadající, technicky ale prakticky shodnou s Pionýrem, byl stroj pojmenovaný Mustang. Vznikl v roce 1968 jako reakce na výsledek průzkumu trhu, který ukázal poptávku po klasickém maloobjemovém motocyklu.

Tvůrci se mohutně inspirovali italskou značkou Italjet, která skoro stejně tvarovaný motocykl na podvozku Jawy 50 už prodávala, pouze s jiným motorem. Mustang měl původně být pouhým zpestřením nabídky do doby, než se zavede výroba nového moderního typu padesátky. Důstojné náhrady se ale Mustang a Pionýr částečně dočkali až v 90. letech v podobě typů Mosquito a Dandy, jejichž prodeje byly vzhledem k přívalu nové západní konkurence bohužel nicotné.

V roce 1982 tak Mustang završil výrobu slavné řady padesátek, které od 60. do 90. let na vesnici vyzkoušel skoro každý kluk. Výroba klasického Pionýra byla ukončena už o dva roky dříve.

Samá pozitiva a sociální jistoty, to byl Pionýr. Zdroj: se svolením společnosti Jawa

Odolný společník

U vlastníka či provozovatele Pionýra se předpokládala alespoň základní mechanická zručnost, protože se často našel ten či onen detail, pro který motocykl odmítal jet. Profukování trysky, čištění svíčky nebo karburátoru patřilo k dennímu chlebu. Většinu servisních úkonů však bylo možné přímo na ulici realizovat kleštěmi a šroubovákem. Jinak šlo o stroj velmi odolné konstrukce, neboť přežít řádění na dobrodružství nadržených pubescentů není jen tak a pionýry či mustangy to dokazovaly dlouhodobě. Ostatně se na nich jezdily i juniorské terénní závody.

Svezení na charakteristicky bručícím dvoutaktním stroji má ale i dnes své kouzlo a drtivá většina motorkářů středního věku řekne, že začínala právě na něm. Pamětníci vzpomínají, že dobře udržovaný, případně přetryskovaný nebo dokonce vykorkovaný „fichtl“ uměl fičet až stovkou. Z jízdního pohledu je škoda snad jen zpřevodování, kdy mezi druhým „pomalým“ a třetím „rychlým“ stupněm zela až příliš velká mezera a motor se v mírném stoupání buď dusil, nebo přetáčel.

Pionýr v policejním hávu Zdroj: ČTK

Ceny rostou

Přestože celá rodina pionýrů a jemu příbuzných strojů všech řad a typů čítala za více než 25 let neuvěřitelných 1,5 milionu kusů, na silnicích už je dnes běžně nepotkáte. Prostě dosloužily nebo leží v zapomnění pod senem ve stodolách. Na pojízdný kus s doklady si připravte si aspoň 25 tisíc Kč, starší „pařezy“ jsou i násobně dražší. Mimochodem, v roce 1971 činila cena nového Pionýra 3 400 Kčs při průměrné mzdě 1 200 korun.