Jedinečný Gretzky slaví šedesátiny. V NHL dokázal vše, zklamání mu připravil Hašek

Jasně, Wayne Gretzky hrál v jiné době – takticky méně svázanější, divočejší. Gólmani byli „děravější“, neboť jejich výstroj nebyla tak mohutná jako dnes. I proto lze označit činy ikony nosící devětadevadesátku na zádech za nepřekonatelné. Každopádně je zcestné zamýšlet se hlouběji nad tím, kolik bodů by Gretzky udělal dnes. Je nejlepším z nejlepších.

Psal se 15. duben roku 1999. Tehdy 38letý „The Great One“ dohrával kariéru v New York Rangers. Nijak dopředu neavizoval, že 1 694. zápas v NHL bude tím jeho předposledním v kariéře. Posledním na rodné kanadské půdě. Avšak média v zámoří tuto variantu horlivě předhazovala. A měla pravdu. Po utkání v Ottawě došlo k paranormálnímu jevu. Gretzky byl vyhlášený jako první, druhá i třetí hvězda utkání, aniž by v něm zaznamenal jediný bod (a to se mu mimochodem prakticky nestávalo). Všem bylo definitivně jasné, že konec jedné velké éry je tu. Stadion Senators dlouze tleskal hráči soupeře.

Nekonečný aplaus pak přišel o tři dny později – 18. dubna. Po domácím zápase v newyorské Madison Square Garden proti Pittsburghu Penguins odešel Gretzky do důchodu. Že tehdy „Tučňáci“ porazili – i za přispění gólu Jaromíra Jágra – Rangers 2:1, nikoho moc nezajímalo. Pro Newyorčany to byl poslední duel v sezoně, ve kterém už neměli možnost vybojovat play-off. Ale hlavně se loučil TEN muž.

Ten muž, jenž za 1 487 utkání v základní části nejlepší ligy světa nasbíral neuvěřitelných 2 857 bodů. Jako jediný v historii pokořil hranici  2000 bodů, „hned“ za ním je Jágr, který se v NHL zastavil na čísle 1 921. A to odehrál o 246 zápasů více než Gretzky.

V mládí i 378 gólů za rok

Že bude nadmíru produktivní, naznačoval už v raném mládí. Na brusle se postavil, když mu bylo dva a půl a první hokejový dril mu dával jeho otec Walter. Brzy začal hrát za tým v rodném městě Brantford ležícím ve státě Ontario. V šesti letech podle svých slov bruslil klidně i osm hodin denně a láska k hokeji byla nezpochybnitelná.

Například v sezoně 1971–⁠1972 dokázal vstřelit během jediné sezony 378 gólů a postupně se v Kanadě začalo šuškat, že pro NHL roste nový Gordie Howe, do Gretzkyho pravděpodobně nejlepší hráč, který kdy v NHL působil. Ostatně i pro mladého Waynea byl Howe vzorem a stejně jako on nosil až do svých 16 let na zádech číslo 9. Až když působil v Ontario Hockey League v týmu Sault Ste. Marie Greyhounds, přidal si ještě jednu devítku.

Hned čtyřikrát 200 a více bodů

V roce 1978 zazářil na domácím juniorském světovém šampionátu, na kterém se v šesti zápasech blýskl 17 body. Poté krátce působil v klubu Indianapolis Racers, ale jelikož se tato organizace nacházela ve velké finanční tísni, mladého talenta přeprodala do Edmontonu Oilers. A show mohla naplno začít.

V době Gretzkyho příchodu ještě „Olejáři“ působili v lize World Hockey Association. Ovšem pro ročník 1979–⁠1980 rozšířil Edmonton po boku dalších tří týmů (Hartford Whalers, Quebec Nordiques, a Winnipegu Jets) NHL. 18letý vyzáblý hokejista si ihned začal soutěž podmaňovat. Dominanci z mládežnických let si rychle přenesl do NHL. Jednoduchý důkaz – během premiérové sezony sám vstřelil 51 gólů, dalších 86 připravil asistencí. A ihned získal svoji první Hart Memorial Trophy pro nejúspěšnějšího hráče soutěže. Žádnému jinému novicovi se toto nepovedlo.

Kolem Gretzkyho se začínal tvořit úžasný tým, který v 80. letech získal hned čtyři Stanley Cupy. Samotná devadesátdevítka pak produkovala bláznivá čísla. V sezoně 1981–⁠1982 se poprvé dostala přes metu 200 bodů za základní část. Tento nikým jiným nenapodobený počin zopakovala ještě třikrát.

Wayne Gretzky a jeho nejlepší sezony v Edmontonu

1. 1985–⁠1986: 215 bodů
2. 1981–⁠1982: 212 bodů
3. 1984–⁠1985: 208 bodů
4. 1983–⁠1984: 205 bodů
5. 1982–⁠1983: 196 bodů

Nejblíže k přehoupnutí se přes 200 bodů byla hvězda Pittsburghu Penguins Mario Lemieux. Ten se v ročníku 1988–⁠1989 smolně zasekl na cifře 199. V 21. století se nejproduktivnější hráči pohybují v jiných bodových hladinách. Maximem bylo 128 bodů Nikity Kučerova, na které hokejista Tampy Bay Lightning dosáhl před dvěma lety.

Oplakaný obchod století

V úrodné práci pro organizaci Oilers by sám Gretzky nejraději pokračoval, z Kanady, kde byl milovaný a uctívaný, nikam nechtěl odcházet. Dvě hodiny po zisku Stanley Cupu v roce 1988 se od svého otce dozvěděl, že ho klub plánuje vyměnit do Los Angeles. Tedy do dovolenkové Kalifornie, kde měl hokej pramalou tradici. Samotná megastar tomu nechtěla uvěřit. Ale majitel Edmontonu Peter Pocklington si naplánoval obchod století.

Wayne Gretzky, Marty McSorley a Mike Krushelnyski do LA Kings, k „nám“ Jimmy Carso, Martin Gelinas, tři výběry v prvních kolech draftu (díky tomu získal Edmonton v roce 1993 Martina Ručinského, pozn. red.) a celých 15 milionů dolarů v hotovosti.

9. srpna byla dohoda zpečetěna. Plakal Gretzky, plakali fanoušci Edmontou, ti zapšklí naopak osočovali svoji – v tu chvíli už bývalou ikonu – ze zrady. Ale už se tak stalo.

A sám Gretzky se na exotické adrese rychle našel. V první sezoně zaznamenal 168 bodů a výtečnou bilanci držel i v dalších letech. Díky němu se Kalifornie učila naplno poznávat hokej, jeho popularizační funkce na jihozápadě USA byla neoddiskutovatelná. Tou dobou se v tomto koutě Spojených států amerických nenacházel žádný jiný klub, který by byl součástí NHL. Organizace San José Sharks, Anaheim Ducks a Phoenix Coyotes se připojily až v průběhu 90. let.

Největším týmovým úspěchem za časů Gretzkyho v Los Angeles byl postup do finále Stanley Cupu, vůbec první v historii klubu.

Jen to olympijské zlato…

U Kings „The Great One“ kapitánoval do sezony 1995–⁠1996, kdy se v jejím průběhu přemístil do St. Louis. U „Bluesmanů“ to ale bylo jen epizodní angažmá, které trvalo pouze do konce onoho ročníku.

Pak následovalo stěhování do New Yorku, kde za Rangers Gretzky odehrál své poslední tři sezony v NHL. 18. dubna se uskutečnila zmíněná dojemná rozlučka v Madison Square Garden.

Tou dobou měl v kapse téměř vše. Slůvko téměř je na místě kvůli tomu, že v NHL posbíral všechno možné i nemožné, ovšem na mezinárodní úrovni se velkého úspěchu nedočkal. Na Světovém poháru v roce 1996 bral s Kanadou stříbro, a hlavně na olympiádě v Naganu v roce 1998 nic.

Hry v Japonsku byly z hokejového pohledu obrovsky sledovanou událostí. Vůbec poprvé totiž mohli pod olympijské kruhy zamířit hráči z NHL. V kanadském výběru to byla hvězda vedle hvězdy, Gretzky pak tou vůbec největší, byť pomalu stárnoucí. „Javorové listy“ ale těžce narazily v semifinále. Dominik Hašek zavřel bránu a na nájezdy pak vychytal České republice postup do boje o zlato.

Každopádně ocenění posbíral Gretzky i bez olympijského triumfu více než dost. Při vyjmenování všech cen a rekordů by pravděpodobně zkolaboval redakční systém, zde jsou proto jen některé z nich. Hart Memorial Trophy pro nejužitečnějšího hráče NHL vyhrál devětkrát (samozřejmě nikomu jinému se toto nepovedlo), Art Ross Trophy pro vítěze kanadského bodování získal hned desetkrát (platí to stejné). Nikdo jiný nezvládl v základní části zámořské ligy zaznamenat více branek (894), asistencí (1 963), bodů (2857) a hattricků (50). Celkový součet včetně play-off činí 3 239 bodů.

Rekordů v NHL, pod nimiž se nechází jméno Wayne Gretzky, je dohromady 61.

O jedinečnosti a nedotknutelnosti Gretzkyho svědčí to, že od roku 2000 nikdo v NHL nemůže umístit na svá záda číslo 99. Ano, v soutěži jsou i jiná významná čísla, ovšem ta mohou zůstat nedotčená pouze v jednotlivých klubech, nikoliv napříč celou ligou.

Hokejový machr si tuto poctu zaslouží.