Vaněček si splnil sen. Obří radost, pomohl mi i Ovečkin, říká po premiéře v NHL

Kdo si počká, ten se dočká. Vítek Vaněček si pět let budoval renomé především v hokejové AHL. Jakožto gólman draftovaný Washingtonem v roce 2014 působil několik sezon v týmu Hershey Bears. Poctivá práce se vyplatila, na začátku nového ročníku debutoval ve věhlasné NHL a nasává nablýskaný svět. „Užívám si každý trénink,“ líčí 25letý novic v bráně Capitals.

Přes pět let trpělivě čekal na svoji šanci. Krátce po příchodu za oceán byl jeho největším soupeřem jazyk, který mu zpočátku nedovoloval více zapadnout mezi parťáky. Ovšem s angličtinou se Vítek Vaněček po čase úspěšně popral, což mělo kladný efekt i na výkony v brankovištích „farmářské“ AHL (American Hockey League, pozn. red.). V pátek 15. ledna 2021 si splnil sen. V utkání s Buffalem Sabres poprvé nastoupil v NHL a stal se teprve 20. českým gólmanem, který kdy do nejlepší ligy světa zasáhl.

„Emocí bylo dost a dost. Nejdůležitější samozřejmě byla samotná výhra (Washington vyhrál 2:1, pozn. red.), což ve spojitosti s mým prvním zápasem v NHL bylo naprosto super. Ale musel jsem veškeré dojmy trochu uklidnit, protože program je strašně našlapaný. Kdybych náhodou chytal další zápas, nebylo by dobré, abych se zaobíral tím, co už je za mnou. Přišel nový den, nový začátek,“ odmítá přehnané juchání v rozhovoru pro CNN Prima NEWS.

Jaké to bylo, když jste si vyslechl, že druhý den proti Buffalu půjdete do brány?
Obří radost. Ten dream, tedy sen, na který celý život čekám, přichází. Už mě od toho dělí jen jedna noc. Ohromně jsem se těšil na to, až zápas přijde.

Zajímavé je, že vám napřed naskočilo slůvko „dream“, zvlášť když si vezmeme, jak těžce jste ve svých začátcích v Americe bojoval s angličtinou. Neuměl jste ani slovo, protože na základní škole jste si vybral němčinu.
Už jsem tady nějaká léta (úsměv). Musel jsem se anglicky naučit. První roky byly těžké, ale jak tady žiju, přišlo to. Když jsem působil ještě v East Coast Hockey League (South Carolina Stingrays, pozn. red.), nebyl tam se mnou nikdo z Česka, takže jsem se do toho musel nějak sám prodrápat. Je to čím dál tím lepší a jsem rád, že jsem jazyk pochytal.

Jsou pro vás současné okolnosti o to více příjemné, když si vezmeme, že vaše cesta do NHL byla opravdu roky vypracovaná?
Ano, je to tak. Vím, že to nebylo lehké, makal jsem kvůli tomu v Americe pět let. Vážím si každého tréninku, je pro mě super už jen to, že vidím velké hráče. Během těch let jsem měl v hlavě, že musím vydržet, abych dosáhl snu.

Když se vrátíme k večeru v Buffalu, předpokládám, že premiéra v NHL obnáší určitou porci nervozity. Spadla z vás rychle?
Nebudu říkat, že jsem ze začátku nebyl nervózní. Ale hned zkraje první třetiny na mě šly tři střely, což mě do utkání dostalo. A všechna nervozita spadla. Bylo fajn, že to proběhlo takto rychle.

Celkem jste pochytal 30 střel, dostal jen jeden gól. To je dost slušná bilance na první start v takové soutěži.
Asi ano, ale když jsem byl na ledě, nepřemýšlel jsem nějak zásadně nad tím, že jsem v NHL. Zkrátka jsem jen chtěl za sebe vydat nejlepší výkon a pomoct k výhře. Myslím, že toto nastavení mi dost pomohlo.

Gratulace jsem odbavoval den

Byl to pohledem z brankoviště pro vás nezvyklý fofr?
Určitě poznáte, že je všechno rychlejší než v AHL. Nejvíce patrné je to na tom, jak si hráči více nahrávají, aby rozhodili gólmana, snaží se to vykombinovat do prázdné brány. Nebo když jde puk na modrou čáru, mnohem více hráčů se sjede před bránu a stíní. To je velký rozdíl. Ale snažil jsem se s tím poprat. Nicméně v samotném zápalu boje vám to opravdu tolik nepřijde, jen se soustředíte na sebe. V tu chvíli potlačíte radost, že chytáte první utkání.

Nějaké jiné rozdíly oproti AHL?
Hlavně jde o ty hráče, proti kterým hrajete. Jsou to nejlepší hokejisté světa, takže to je věc, která bouchne do očí. A i mediální šrumec je úplně jinačí. Když si pustíte televizi, běží v ní NHL, AHL se ani nevysílala. Jiný svět.

Vychutnal jste si vysněnou premiéru zpětně, že jste si ji pak pustil ze záznamu?
Sám ne, ale měli jsme rozbor s trenérem gólmanů, takže jsem zpětně viděl všechny zákroky a jeden obdržený gól.

Logicky vás po vydařeném výkonu čekal také první velký pozápasový rozhovor. Před ním jste nervózní nebyl?
Tam už jsem nervózní nebyl vůbec. Stále ve mně přetrvávalo jakési nadšení, že mám za sebou první zápas a že jsme vyhráli. Pak za mnou najednou přišli lidé z klubu a řekli mi, že jdu na rozhovor. Vše bylo v takové rychlosti, že jsem to ani nějak nevnímal. A rozhovory jsem dělal i v AHL, i když jsem byl s Washingtonem na přípravných kempech. Tušil jsem tedy, že tuto věc už zvládám, takže žádné stresy.

A hlavně dost celé interview ještě odlehčil spoluhráč Tom Wilson, který zničehonic přišel a o obličej vám otřel ručník s holící pěnou…
(smích) To k tomu patří. Musím říct, že to od Toma bylo hezké, je fajn vidět, že vaši premiéru všichni prožívají s vámi.

"The dream came true. I'm so happy we won..." [pie]

Caps goalie Vitek Vanecek talks to the media after his first NHL start and win alongside defenseman Justin Schultz#CapsSabres pic.twitter.com/zbHnGCKRus

— Washington Capitals (@Capitals) January 16, 2021

Posléze jste musel určitě odbavit velké množství gratulací. Jak dlouho vám to trvalo?
Nějaká chvíle to byla (úsměv). Abych řekl pravdu, tak to byl jeden den, kdy jsem odepisoval všem a všude. Musel jsem si k tomu chvíli sednout a nic jiného jsem u toho nedělal.

Přímo na ledě vám objetím pogratuloval i Jakub Vrána. Bylo pěkné sdílet radost speciálně s ním, když jste se v Americe potkali už před lety, jen on si premiéru v Capitals odškrtl dříve?
Přesně tak. Začalo to už v AHL v Hershey Bears, kde jsme byli spoluhráči. Už tam mě obejmul. Já mu děkuju, protože hlavně v začátcích mě dost povzbuzoval. A i mně pomáhal se zmíněnou angličtinou. Snažíme se být spolu, neustále si o něčem povídáme, takže bylo pěkné, když pak po zápase s Buffalem za mnou přijel. Hlavně i v tom utkání dal gól, takže mně tím třeba chtěl pomoct (úsměv).

Vitek Vanecek gets the W and the hugs in his @NHL debut! #NHLFaceOff pic.twitter.com/KiZ77WGWJ1

— NHL GIFs (@NHLGIFs) January 16, 2021

Lundqvist je můj vzor, snad bude v pořádku

Jak vycházíte s Iljou Samsonovem, který byl před sezonou pasován do role jedničky? Podle vašich dřívějších slov jste mu dokonce sám pomáhal s angličtinou.
Myslím, že jsme výborní parťáci. Navzájem se hecujeme, povzbuzujeme. Samozřejmě, musí tam být určitá zdravá konkurence, ale vůbec nic proti němu nemám. A doufám, že to platí i obráceně.

Původně měl být brankářem číslo jedna ikonický Henrik Lundqvist, který před sezonou po 15 letech opustil New York Rangers. Jenže kvůli problémům se srdcem je jisté, že v tomto ročníku do brány nenastoupí. Stihl jste se s ním vůbec potkat?
Vůbec jsme se nepotkali. To je strašně nepříjemné, zvlášť když jde o srdce. Zdraví je přednější než hokej, doufám, že všechno dobře dopadne.

Aspoň po novém roce přišly uspokojivé zprávy, že náročná operace dopadla dobře…
Ano, ano. Snad budou pozitivní novinky přicházet dál.

Patřil Lundqvist mezi gólmany, ke kterým jste v mládí vzhlížel? Přece jen je o 13 let starší než vy.
Byl to můj vzor, dost jsem ho sledoval. A řekl bych, že to byl dokonce ten hlavní idol.

Mohlo by z toho být pak pěkné shledání, až se úplně uzdraví, že?
Uvidíme, bylo by to pěkné. Vůbec nevím, jestli někdy v dohledné době plánuje přijet do Washingtonu. Ale hlavně aby byl zdravý.

Nejvíce to štípe od Oviho

I tak ale okolo sebe máte slušný počet velkých jmen. Alexandr Ovečkin, Nicklas Bäckström, T. J. Oshie, do toho teď přibyl Zdeno Chára. Je zrovna slovenský zadák tím, který na vás během tréninku pálí největší rány?
Zdeno má dobrou střelu. Ale asi Ovi (Ovečkin) a Tom Wilson mají tu ránu, která dost bolí, která štípe!

Jaký je hvězdný Ovečkin?
Parádní kluk, snaží se pomáhat, i při mém prvním zápase mě povzbudil. A je to zkrátka tahoun týmu.

Když už jsem mluvil o Zdenovi Chárovi, je asi fajn, že okolo sebe máte i dalšího skorokrajana Richarda Pánika a krajany Jakuba Vránu a Michala Kempného...
Jakmile jsem se dozvěděl, že Zdeno přichází k nám, věděl jsem, že je to dobře. V NHL toho odehrál opravdu hodně a bylo mi jasné, že bude přínosem. I z hlediska toho, že mladým hráčům může pomoct skrze různé rady. A k té otázce – je nás tu poměrně dost, takže je super, že se můžeme bavit i normálně česky a slovensky.

Překvapuje vás, jak je Chára i ve 43 letech dost platným hráčem?
Ani ne. Když máte sport rád a k tomu vám slouží zdraví, myslím si, že každý by chtěl hrát donekonečna. To samozřejmě nejde, ale on si věří a ví, že to jeho tělo dává.

Byl Washington na plakátech ve vašem dětském pokoji?
Stejně jako každý malý kluk, který hraje hokej, jsem měl i já plakáty v pokoji. A byl na nich zrovna zmiňovaný Henrik Lundqvist.

Poslední věc. Tím, že jste ve Washingtonu, nemůžu se nezeptat. Máte nějaký osobní zážitek s násilnostmi, které se na začátku roku odehrály u budovy Kapitolu?
Jen jsem se to dozvěděl, když jsem byl zrovna na hotelu. Zamknul jsem si dveře co nejvíce to šlo a byl jsem zavřený. Bydlím dvacet minut od Kapitolu, takže jsem nikam nechtěl chodit. Úplně jsem neměl odvahu vydat se k místu dění (úsměv).