Je jí sedmnáct a píše historii českého lyžování. Tereza Koldovská vstupuje jako jediná česká reprezentantka v severské kombinaci do historicky první oficiální sezony Světového poháru. Aktuálně se připravuje v norském Lillehammeru na tamních olympijských můstcích, kde ve čtvrtek absolvuje kvalifikaci a v pátek závod.
K tomu všemu se v únoru 2021 ještě jako šestnáctiletá zúčastnila také prvního ženského závodu na mistrovství světa. V německém Oberstdorfu skončila na 27. místě. V rozhovoru pro CNN Prima NEWS popisuje své začátky na skokanských můstcích, kde byly prvním výkonem tři metry, a vysvětluje také, proč si vybrala právě severskou kombinaci.
Jenom skočit a jít domů, to by byla nuda. Kombinace je pro mě větší adrenalin, lyžování mě baví.
Býváte nervózní?
V normálním životě bývám docela hodně nervózní, nejvíce třeba u zkoušky ve škole nebo z toho, že přijdu někam pozdě. Nesnáším totiž chodit pozdě. Z rande nervózní nebývám, protože jsem ještě na žádném nebyla (smích). Bývám nervózní u rozhovoru, abych něco nepokazila. A nervózní jsem i před závodem, ale jakmile vyjedu nahoru na nájezdovou věž, už se jen soustředím na skok. Ale respekt tam mám pořád.
Co s vámi udělá, až se postavíte na olympijský můstek v norském Lillehammeru a zúčastníte se historicky prvního závodu Světového poháru žen v severské kombinaci?
Doufám, že nebudu mít startovní číslo 1 jako při letošním prvním mistrovství světa v Oberstdorfu (smích). Jinak to pro mě bude výzva, ale jsem ráda, že můžu být na takto velkých závodech.
Budete si vážit toho, že jste se na ně dostala jako první Češka? Znamená to pro vás něco?
Jsem ráda, že jsem toho dosáhla jako první, je to pro mě velký závazek a je přede mnou spousta práce. Chtěla bych na tento krásný sport upozornit a přivést k němu další nadšence.
Kdy a jak jste se rozhodla pro severskou kombinaci? Měla jste základy v běhu na lyžích? Nebo snad ve skocích?
Od dětství jsem měla základy sjezdového lyžování, kopec na Špičáku v Jizerských horách jsem měla pět minut od domova a rodiče mě ke sportu vedli. Od pěti let jsem začala se skoky na lyžích v Desné a v 11 letech, po přestupu do Harrachova, bylo jasné, že se kombinace stane mým hlavním sportem.
Proč tedy kombinace? Je to pro vás větší výzva?
Jenom skočit a jít domů, to by byla nuda. Kombinace je pro mě větší adrenalin, lyžování mě baví.
Jaké byly začátky? Na co jste si musela dávat nejvíce pozor?
Od malička si dávám největší pozor na vázání, na kolíček, který se zacvakává do patky boty a drží celou lyži. Mám na to svůj rituál od dětství. Když sedím na lavičce než se spustím dolů, tak si ještě dvakrát zkontroluji culík a kolíčky (smích).
Tereza Koldovská (17 let)
Česká reprezentantka v severské kombinaci se narodila v Jablonci nad Nisou do sportovní rodiny. Máma Jana dělal atletiku, táta Vítězslav závodil ve sjezdovém lyžování.
Studuje Sportovní gymnázium v Jilemnici.
Jako první Češka se zúčastnila historicky prvního mistrovství světa v severské kombinaci žen. V únoru 2021 skončila v Oberstdorfu 27.
V prosinci 2021 vstoupí jako jediná Češka do prvního ročníku Světového poháru. Skáče na lyžích německého výrobce Fluege.de, běžky má od rakouské firmy Fischer.
Ráda čte, dívá se na Netflix. Když má čas, vyrazí skialpy.
Jak reagovali rodiče, když jste jim oznámila, že byste ráda závodila v severské kombinaci?
Pocházím ze sportovní rodiny, táta dělal sjezdové lyžování a mamka atletiku. Ke kombinaci mě přivedla mamka, líbila se jí všestrannost toho sportu, v zimě lyže, v létě běhy nebo kolečkové lyže. Oba rodiče mě podporují, hlavně mamka, která se mi maximálně věnuje.
Na jak velkém můstku jste absolvovala svůj první skok?
Na můstku K-8 v Desné a měřil asi tři metry.
V čem to bylo nové, jiné?
Vidíte pouze hranu můstku a potom jen „díru“, na sjezdovkách jsem viděla celý kopec.
Měla jste strach?
Velký… Dlouho jsem sjížděla jen buben (dojezd skokanského můstku, pozn.), nechtěla jsem skočit. Až když mi mamka pohrozila, že skončím, tak jsem se odvážila i skočit.
Jak rychle jste se ve skocích posouvala?
Do 14 let to jde rychle, každý rok máte před sebou větší a větší můstek, do té doby bylo vše v pohodě, ale pak přijde zlom a je před vámi střední můstek, tzv. K-90. A to už je velký rozdíl. Trvalo mi dva roky, než jsem si zvykla a začala trochu „létat“. Měla jsem zafixované chyby z malých můstků, které nešly rychle odstranit. Trenéra jsem hodně potrápila…
Nejhorší pocit je, když vidím upadnout závodnici přede mnou a já se pak musím z můstku rozjet.
Dá se skoky si užít, nebo je to pořád boj o přežití?
Teď už si skoky užívám naplno.
Z kterého největšího můstku jste dosud skákala?
Z můstku s označením HS 109 v Erzberg Areně v rakouském Eisenerzu.
Takže ten lillehammerský by vás svou velikostí neměl zaskočit, když je „jen“ HS 98. Přesto, máte obavy? Kolik toho o něm víte?
Obavy mám, ale to vždy, když jdu na nový můstek, který neznám. Po prvním skoku to ale přejde. A už to je můstek jako každý jiný.
Co s vámi dělá pohled z nájezdové věže?
Záleží jaký mám výhled. Někdy na krásné Alpy, někdy na hřbitov… Nejhorší pocit je, když vidím upadnout závodnici přede mnou a já se pak musím z můstku rozjet.
Co by vám nejvíce pomohlo, abyste se stala co nejkomplexnější závodnicí?
Největší slabina je v mé psychice, v sebevědomí, ale pracuju na zlepšení, abych byla v pohodě. Hodně se totiž stresuju i na tréninku, protože chci být nejlepší. Neumím jezdit tzv. volně, tedy ne vždy naplno. Nedávno mi trenér řekl, že pokud nezpomalím, tak mi vezme jednu hůlku, pak druhou hůlku a nakonec i lyže. Takže bych musela jít po svých. Ale nakonec jsem to dokázala.
Kariéru mám určitě před sebou. Olympiáda v roce 2026 je můj dlouhodobý cíl.
V čem zaostáváte za špičkou?
Nejvíce ve skokanské části. V běžecké nemám velké odstupy, v létě jsem měla na kolečkových lyžích srovnatelné časy se soupeřkami. Snad si to přenesu i do zimních závodů.
Co je náročnější na trénink? Skoky, především psychicky? Nebo běh, při kterém se musíte maximálně fyzicky vydat?
Náročnější je skokanská část. Musím se víc soustředit, ve skoku je mnoho věcí, které musím udělat v několika sekundách. Každý skok nevyjde stejně, odstraňujeme chyby jednu po druhé. Jde to pomalu, pro mě je to psychicky náročnější. Běžecká část je pro mě jednodušší, i když je fyzicky náročná. Tvrdý trénink mi nevadí.
Nenapadlo vás při neúspěchu, že byste se soustředila jen na jednu z disciplín? Která by vám byla bližší?
Bližší mi jsou určitě běžky, pouze ve skoku bych asi úspěšná nebyla.
Je vám 17 let, takže kariéru byste měla mít před sebou. Mezinárodní lyžařská federace plánuje, že by závodnice v severské kombinaci měly poprvé startovat na olympijských hrách 2026 v italské Cortině d’Ampezzo. Je to váš cíl?
Kariéru mám určitě před sebou. Olympiáda v roce 2026 je můj dlouhodobý cíl. Věřím, že na ní už severská kombinace skutečně bude. Jinak si počkám na další.
Stejně jako mistrovství světa, které se bude konat v únoru 2023 ve slovinské Planici?
Před ním mě snad ještě v roce 2022 čeká mistrovství světa juniorů v polském Zakopaném a poté Evropský zimní olympijský festival mládeže, který by se měl uskutečnit ve Finsku. Na šampionátu v Oberstdorfu jsem skončila na 27. místě, v Planici bych ráda do první dvacítky.
Jak, kde a s kým vlastně trénujete?
Již čtvrtým rokem se připravuji pod vedením trenéra Luďka Šablatury, který trénoval mužskou reprezentaci. Základní tréninky probíhají v Harrachově nebo ve škole v Jilemnici, na soustředění odjíždíme většinou s mužskou reprezentací, kde je kompletní příprava a kluci mi předají spoustu užitečných rad.
Víte, kolik je v Česku závodnic v severské kombinaci? Zvažuje svaz, že byste měly centralizovanou přípravu?
V Česku jsme zatím 3 závodnice – juniorky. Bylo nás víc, ale ostatní holky skončily. Jednou měsíčně máme soustředění, jinak trénujeme každá sama.
Věříte, že jednou budete mít stejné podmínky na přípravu jako muži?
Ano, věřím. Podobné již mám a jsem za ně ráda, protože kvalitní podmínky jsou důležité, bez nich velké úspěchy nejdou udělat.
Je pro vás přínosnější trénovat s muži?
Po přestupu do Harrachova jsem byla jediná holka mezi kluky, takže jsem to obrečela. Ale dnes to vidím jako výhodu. Kluci neřeší blbosti a to mi víc vyhovuje, potřebuju mít čistou hlavu.
Jak se na vás vlastně dívají?
Myslím, že mě přijali velmi dobře a cítím od nich podporu, ale jinak se na mě dívají jako na malou holku (smích).
Kdo je vaším vzorem? Nejen v severské kombinaci, ale ve sportu obecně.
V severské kombinaci Rakušanka Lisa Hirnerová (18 let, osmá na MS 2021 v Oberstdorfu, pozn.), sportovním vzorem je bývalá biatlonistka Gabriela Soukalová.
Čeho byste chtěla na můstcích a v běžecké stopě dosáhnout? Být lepší než předposlední na onom mistrovství světa v Oberstdorfu?
Určitě chci dopadnout lépe. Nejlepší by bylo umístění v TOP 20, takže chci na bodovaná místa ve Světovém poháru. A do 15. místa na mistrovství světa juniorů. U mě je základem udělat dobrý skok. Protože potom už se mi běží lépe. Doufám, že se to podaří, protože proto dělám a budu dělat i dál všechno. No a všechno směřuji k olympiádě.
Jak se vám daří skloubit studium na sportovním gymnáziu v Jilemnici s vrcholovým sportem?
Je to náročné, protože vloni do toho výrazně zasáhl dlouhodobý lockdown. Letos mám zajištěné individuální studium, ve škole mi učitelé vycházejí vstříc, protože tam příliš nejsem.
Co na vaši disciplínu říkají spolužáci, a co učitel?
Spolužáci i učitelé mě podporují, jsem na sportovní škole, kde máme i jiné sporty.
O co se zajímáte? Máte nějakého neobvyklého koníčka?
Zajímám se celkově o sportovní dění ve světě. Není mi cizí žádný sport. Na koníčky nemám moc času, ale přečtu si ráda pěknou knížku.
Co byste udělala s prvními vyhranými penězi za umístění ve Světovém poháru?
Dala bych je na dovolenou u moře nebo v horách, nebo třeba jen za dobrou večeři.
