Jde do akce. Šestnáctiletá česká skokanka na lyžích Klára Ulrichová vstoupí ve středu jako druhá nejmladší účastnice po Rumunce Alessii Mituové-Coscaové do ženské kvalifikace prvního závodu na mistrovství světa v klasickém lyžování v německém Oberstdorfu.
A pokusí se potvrdit formu z posledních týdnů, kdy opakovaně bodovala ve Světovém poháru, kde jí patří postavení nejlepší Češky. V rozhovoru pro CNN Prima NEWS vzpomíná na své začátky na můstcích ve Frenštátu pod Radhoštěm, popisuje spolupráci s trenérem Jaroslavem Sakalou, bývalým mistrem světa v letech a olympijským medailistou. V klidu a bez emocí hovoří o těžkém pádu, kvůli kterému musela před třemi roky strávit vánoční svátky v rakouské nemocnici, stovky kilometrů od domova.
Ulrichová přiznává respekt k velkému můstku ve Oberstdorfu, na kterém budou ženy závodit příští týden. Na takto velkém můstku totiž ještě nikdy nezávodila a absolvovala na něm pouhých jedenáct tréninkových skoků.
Vybavíte si, kdy jste poprvé viděla skoky na lyžích? Doma s rodiči v televizi?
Jako malá jsem se zajímala o sport všeobecně. Věnovala jsem se typicky dívčím záležitostem jako balet a gymnastika, naučila jsem se hrát tenis i dobře lyžovat. Se skoky jsem se seznámila v šesti letech, kdy jsme se přestěhovali z Rožnova do Frenštátu a viděla jsem skákat skokany na tamním můstku, kam jsem s rodiči chodila na procházky na místní Horečky. V televizi jsem se na skoky dívala, až když jsem jim „propadla“ a začala se jim naplno věnovat v oddíle. Bylo mi tehdy devět let.
Líbily se vám skoky?
O skoky jsem se předtím vůbec nezajímala. Mamka mi říkala, že skoky sledovala sama jako malá se svým tatínkem v době, když závodili skokané jako Sakala, Parma, Dluhoš atd. Tehdy byly skoky u nás velmi populární.
Kdo vás přivedl na můstek a na první trénink?
Na můstek mě přivedli rodiče. A to zcela náhodou. Chtěli mě totiž poslat „pouze na camp“ na jeden prázdninový týden. Jak říká moje maminka, adrenalin jsem potřebovala odmalička, a tak si řekla, že toto bude pro mě to pravé prázdninové vyžití. A nespletla se. Takže první zkušenost s můstkem mám právě z campu Jiřího Parmy, kdy jsme sjížděli na sjezdových lyžích ten nejmenší můstek K9. Moc mě to bavilo a chtěla jsem vyzkoušet skočky. Od té doby chodím do oddílu skoku ve Frenštátě a trénuji tam doposud.
Klára Ulrichová (16 let)
Česká skokanka na lyžích, která se narodila ve Valašském Meziříčí. Od šesti let vyrůstala ve Frenštátu pod Radhoštěm, kde studuje gymnázium a závodí za TJ Dukla.
Se skoky začínala v devíti letech na kempu bývalého skokana a mistra světa Jiřího Parmy a pod trenérem Davidem Kryškem.
Nyní jí vede další mistr světa a olympijský medailista Jaroslav Sakala.
Díky němu patří do mezinárodního projektu Team 11, v němž využívá speciální diagnostiku a získává přední skokanské vybavení.
Od 23. února se zúčastní mistrovství světa v německém Oberstdorfu, do kterého vstoupí jako momentálně nejlépe hodnocená česká skokanka ve Světovém poháru. Ráda kreslí, vaří, či chodí po horách. Případně sleduje romantické „brečící“ filmy nebo seriál Mentalista.
Jaký byl první skokanský trénink?
To už je docela dávno, přesně si nevzpomenu… Ale asi tak těžký, jako bylo těžké pro devítiletou holku si obléct skokanskou kombinézu, zavázat skokanské boty, nasadit helmu a unést lyže. (smích)
Vyrůstala jste ve Frenštátu pod Radhoštěm, mohla jste vlastně dělat jiný sport než skoky na lyžích?
Ale samozřejmě ano. Mohla bych chodit na gymnastiku, hrát tenis, jezdit na horském kole. Vším jsem si jako malá prošla, ale skoky jsem si vybrala úplně sama a nelituji toho.
Jaký jiný sport byste si vybrala než skoky na lyžích?
I když jsem se věnovala gymnastice několik let, tak tu bych si nevybrala. Kolektivní a míčové hry mě moc nebaví, spíše mě baví vše okolo lyží, takže asi běžky, ty mě teď začaly hodně bavit. A kdykoliv mám možnost, zajdu si zaběhat v zimě na běžkách.
Vzpomenete si, po jak dlouhé době jste se dostala na můstek? Jak velký byl?
Na můstek jsem se dostala vlastně ihned, nejprve jsem sjížděla na sjezdových lyžích nejmenší můstek K9, poté jsem obula skočky a pak už to šlo rychle.
A jaký jste měla pocit, když jste se poprvé „vznesla“?
Ten pocit asi nedokážu vyjádřit takto slovy, ale přála bych to každému zažít na vlastní kůži. Dost často se mě na to lidi ptají, jaké je to lítat ve vzduchu.
A jaké tedy?
Vždy odpovím, že nevím, protože to opravdu nejde popsat!
Neměla jste strach? Jak s ním bojujete dnes?
Ze začátku nebo na každém novém můstku má strach asi každý skokan, ale musí s ním umět bojovat. Dnes už ani tak strach nemám, spíše respekt k můstku, který mě ovšem udržuje ve střehu, abych veškerou přípravu a soustředěnost nepodcenila. Z vlastní zkušenosti vím, že první skoky, vždy když máte největší strach a tělo tak nějak pracuje na autopilota, bývá skok nejlepší. Jakmile začnete o samotném skoku moc přemýšlet, většinou jde fokus stranou a chyby se začínají více projevovat.
Z vlastní zkušenosti vím, že první skoky, vždy když máte největší strach a tělo tak nějak pracuje na autopilota, bývá skok nejlepší. Jakmile začnete o samotném skoku moc přemýšlet, většinou jde fokus stranou a chyby se začínají více projevovat.
Co na skákání říkají rodiče? Bojí se oni?
To byste se museli zeptat jich. (smích) Určitě se bojí tak jako všichni rodiče. Podporuje a sdílí se mnou dojmy především maminka. A ta, když se díváme v televizi na sjezdové nebo akrobatické lyžování, říkává, že tohle by mi rozhodně nedovolila. Jsem ráda, že mě v tomto sportu maximálně podporuje, i když vím, že častokrát o mě má strach veliký, zvláště po mém zranění na můstku ve Villachu.
Co se stalo?
Těsně před Vánoci roku 2018 jsem ošklivě spadla na můstku K90 v rakouském Villachu a zůstala tam deset dnů v nemocnici. Měla jsem zlomený hrudní obratel, protrhnutou plíci, krvácení do mozku, spoustu naraženin a odřený obličej. Maminka se o mě tehdy velmi bála, zranění totiž byla vážná. Navíc se to stalo před Vánoci, takže jsem je strávila v nemocnici. Přesto jsem na jaře dalšího roku začala ihned trénovat. Od skoků mě to nijak neodradilo, ba naopak jsem chtěla pokračovat, protože u nás ve skokanském světě se říká, že pádem se nekončí!
Když vás skoky tak chytly, jak moc chce člověk skákat z většího a většího můstku?
Jistěže chce skokan skákat pořád z většího můstku. Proto si tento sport vybral. Stále testovat své limity a překonávat vlastní strach. To mě na tom baví nejvíce. Ale skokan se musí posouvat postupně, od nejmenších můstků na ty větší. Nelze si jen tak vzít lyže a bez tréninku a skokanské praxe vyjít na můstek a skočit. To by nedopadlo dobře.
Co jste prožívala, když jste se posouvala z dětských a juniorských můstků k velkým? Je to větší adrenalin?
Větší adrenalin, větší výška, větší nájezdová rychlost, větší tlak za hranou. Na velkých můstcích už opravdu letíte. Téměř každý člověk sní o tom umět létat. Ale je jen málo těch, kteří mají možnost ten pocit, byť jen na malý moment, skutečně zažít. Tak jako já.
A když jste poprvé stála na velkém můstku pro závody Světového poháru? Bylo to něco speciálního?
Na Světový pohár se tradičně chodí dívat vždy hodně fanoušků, takže ta atmosféra je mnohem větší, silnější než na jiných závodech. Na každý závod se však připravuji stejně, ať už je to Světový pohár nebo jiný.
Ještě jste neskákala závody na skutečně velkém můstku HS-130 a více. Teď při mistrovství světa v Oberstdorfu by to měla být premiéra. Obavy?
Mám z toho můstku hodně velký respekt. Vždyť na můstku HS-130, kterému odpovídá ten v polském Zakopaném, jsem absolvovala pouze 11 skoků v životě. Takže obavy jsou na místě.
Trenér Jaroslav Sakala mi vysvětlí spoustu věcí ohledně techniky díky svým zkušenostem. Také mě dokáže povzbudit a podpořit po psychické stránce. Je tak trochu trenér i psycholog v jednom. Učí mě nejen skákat, ale také o skoku správně „přemýšlet“.
Od koho budete chtít uklidnit, poradit?
Uklidnit se budu muset hlavně sama ve své hlavě. Jinak ráda přijímám jakékoliv rady od trenérů nebo zkušenějších skokanů či skokanek v týmu.
Půjde o život?
Určitě ne! Ačkoliv můstky K 120 nemám ještě zažité, tak půjde spíš jen o získání prvních zkušeností s takto velkým můstkem.
V šestnácti letech budete zřejmě nejmladší účastnicí mistrovství světa. Je to spíš pocta, nebo závazek?
Bude to velká pocta a budu se samozřejmě snažit skákat co nejlépe. Na tak velkých můstcích mě čeká ještě obrovský kus práce. Atmosféra závodu na mistrovství světa bude určitě jiná, chtěla bych si ten závod především užít podle motta: Dělej to, co máš naučené, skákej. Ostatní přenech druhým.
Co kdyby vás nominovali do smíšeného závodu družstev? A na můstku se potkala třeba s Kamilem Stochem nebo Halvorem Egnerem Granerudem. Rozklepala by se vám kolena?
Byla bych moc ráda, kdybych měla tu možnost zaskákat si ve smíšených družstvech s muži. Ještě nikdy jsem tento závod neabsolvovala. Byla by to pro mne čest, zaskákat si s těmi nejlepšími skokany světa. Málokomu se to podaří již v 16 letech.
Pokud sama nezávodíte, díváte se na mužské závody? Snažíte se něco odkoukat?
Dívám se na každý závod Světového poháru, samozřejmě se snažím okoukávat různé detaily v technice těch nejlepších a poté konzultovat s trenéry.
Vaším osobním trenérem je bývalý mistr světa v letech na lyžích, medailista z olympijských her a mistrovství světa Jaroslav Sakala. Jak jste se k němu dostala?
S trenérem Sakalou jsem začala trénovat v době, kdy jsem postoupila do juniorské kategorie, on se zrovna v té době vrátil ze Slovinska zpět do Frenštátu, kde mě vede v Dukle.
V čem vám pomáhá nejvíc? Osobním přístupem? Zkušenostmi?
Dokáže mi spoustu věcí ohledně techniky skoku dobře vysvětlit díky svým zkušenostem. Také mě dokáže povzbudit a podpořit po psychické stránce. Je tak trochu trenér i psycholog v jednom. Učí mě nejen skákat, ale také o skoku správně „přemýšlet“.
Neznám sportovce, který by neměl sen se zúčastnit olympiády. Ani já nejsem výjimkou. Pokud se mi to podaří, budu moc šťastná.
Jaký je vlastně trenér? Přísný? Laskavý? Odborný? Vyhledává nějaké novinky?
Jako trenér je přísný, vyžaduje po mně velkou disciplínu v tréninku, ale s tím nemám problém. Vím, že sám čte odborné sportovní knížky, občas mi i nějakou půjčí a stále vyhledává nějaké novinky.
Našla jste si videa z jeho skoků? Víte, co pro něj bylo typické?
Vím, že před skokem, ještě než se pustil z lavičky, dělával takové gesto rukou.
Díky Sakalovi jste zařazená do mezinárodního projektu Team 11. K jakému zabezpečení se dostanete? Nebo jaké vám to přináší výhody?
Team 11 je projekt, který zajišťuje nadstandard v oblasti sportovní psychologie a technického zabezpečení. Díky Teamu 11 mám možnost využívat diagnostiku mySASY, která sleduje autonomní nervový systém, zjednodušeně řečeno mi měření napoví, jestli správně regeneruji, jestli mi trénink dává to, co očekávám, jaký vliv má psychika a emoce. Dostávám také skokanské vybavení od firmy Slatnar. Nesmím také zapomenout zmínit podporu od Centra individuálních sportů Ostrava, které mě podporuje finančně.
Měla jste či máte nějaký skokanský vzor?
Asi jako pro každého skokana z Frenštátu byl a je největším skokanským vzorem pan Jiří Raška.
Kam byste to chtěla ve skoku dotáhnout?
Vítězit v závodech Světového poháru. A třeba za pár let se stát vzorem pro další mladé skokanky v České republice jako například Kamil Stoch v Polsku. Hlavní je však, abych měla ze sportování radost, abych se stále zlepšovala a posouvala se ve svých výkonech.
Máte někde v hlavě, že byste se na vrcholové úrovni mohla skákáním na lyžích živit?
Prozatím se chci ve skoku neustále zlepšovat, chci skákat proto, že mě to baví. Když někdy přijde v budoucnu úspěch takový, že bych se mohla živit tím, co mám ráda, tak proč ne!
Vedoucí závodnice Světového poháru si za dva měsíce vydělala v přepočtu 375 tisíc korun…
To je pěkná částka, ale k tomu vede ještě dlouhá cesta, nad tím teď rozhodně nepřemýšlím.
Čím jste se odměnila za první inkasované peníze ve Světovém poháru? Z Hinzenbachu jste si za 18. místo odvezla 494 švýcarských franků, skoro 12 tisíc korun.
Zatím ničím, ještě jsem neměla čas si výhru užít. Nejspíš je využiju k tomu, abych si zajistila dobrého fyzioterapeuta. Zbytek peněz chci ušetřit a pořídit si za ně, až bude možnost, řidičský průkaz a později auto, abych nemusela cestovat po České republice vlakem. A taky koupím dobrou kávu svému trenérovi Sakymu. (smích) Vydělané peníze zatím beru jako odměnu za dosavadní práci.
Teď budete startovat na mistrovství světa. Příští rok by se měly konat zimní olympijské hry. Bude to další postupný cíl?
Neznám sportovce, který by neměl sen se zúčastnit olympiády. Ani já nejsem výjimkou. Pokud se mi to podaří, budu moc šťastná.
Když vidíte zkušené zahraniční závodnice, může se česká skokanka bez pořádného domácího zázemí vůbec přiblížit jejich úrovni?
Co se týče lyží, kombinéz a dalšího, máme vybavení na srovnatelné úrovni. Ale pokud nemohu trénovat doma na kvalitních můstcích, je to samozřejmě handicap oproti ostatním závodnicím ze severských zemí, či Slovinska a Polska, kde jsou skoky vnímány jako zimní sport číslo 1. Skokané a skokanky tam mají adekvátní zázemí a podmínky o mnoho lepší. Někdy je mi to trochu líto.
Těsně před Vánoci roku 2018 jsem ošklivě spadla na můstku K90 v rakouském Villachu a zůstala tam deset dnů v nemocnici. Měla jsem zlomený hrudní obratel, protrhnutou plíci, krvácení do mozku, spoustu naraženin a odřený obličej.
Jak se vypořádáváte s tím, že v zimě není v Česku můstek pro trénink?
Vnímám to negativně. Řešíme to tak, že jezdíme na různá soustředění do zahraničí. Nejčastěji Rakousko, Německo, Polsko nebo Slovinsko. Přece jenom jsem skokanka, skoky mám ráda, a proto chci skákat, klidně každý den, pokud to bude možné! Připadám si tak trochu jako rychlobruslařka Martina Sáblíková, ne tedy jejími skvělými výkony, ale tím, že ona také nemá možnost trénovat v Česku. Věřím, že se situace ohledně můstků zlepší natolik, že v budoucnu si v zimě zatrénuji třeba na svém domovském můstku ve Frenštátě, nebo kdekoliv jinde v Česku.
Jak kombinujete školu se skoky? Máte individuální studijní plán?
Mám individuální studijní plán. Vzdělání je pro mě prioritou, ale bohužel momentálně v závodní sezoně jde škola trochu stranou. I přesto se snažím veškerý čas po trénincích a mezi závody věnovat škole.
Mají ve škole pochopení pro vaše závodění a časté pobyty v zahraničí?
Musím říct že ano. Jednotliví učitelé mi hodně vycházejí vstříc, posílají mi materiály na e-mail nebo se s nimi domlouvám na individuálních konzultacích. Za to bych jim chtěla velmi poděkovat.
Čím jiným než skoky na lyžích žije šestnáctiletá slečna?
Pokud mám nějaký volný čas, trávím ho nejčastěji s rodinou nebo se dvěma kamarádkami. Dá se říct, že svůj volný čas trávím převážně aktivně, ale občas si udělám pyžamový den, kdy jsem celý den v posteli a sleduju seriály, nebo si čtu knížku, prostě relax.
Co vás baví, o co se zajímáte?
Docela mě baví vaření. Ne na „profesionální“ úrovni, ale ráda sobě a rodině připravím něco dobrého. Vždy se inspiruju zdravými recepty.
Kam se schováte nebo co děláte, když chcete být sama, odpočinout si od skoků?
Většinou se jdu projít nebo proběhnout někam do lesa, kde nejsou lidi. Nebo se zavřu do pokojíčku, nasadím si sluchátka a zapomenu na všechny starosti.
Program MS v Oberstdorfu
Čtvrtek 25. února – 15:15 hodin: Finále sprintu žen na 1,2 km klasicky, následně finále mužů na 1,5 km klasicky. 17:00 hodin: Závod skokanek na můstku HS 106.
Pátek 26. února – 10:15 a 16:00 hodin: Závod mužů v severské kombinaci, skok na HS 106 a běh na 10 km. 17.15 hodin: Závod družstev skokanek na HS 106.
Sobota 27. února – 10:00 a 15.30 hodin: Závod žen v severské kombinaci, skok na HS 106 a běh na 5 km. 11.45 hodin: Skiatlon žen 15 km. 13:30 hodin: Skiatlon mužů 30 km. 16:30 hodin: Závod skokanů na HS 106.
Neděle 28. února – 10:00 a 15:00 hodin: Závod družstev mužů v severské kombinaci, skok na HS 106, štafeta na 4x5 km. 13:00 hodin: Finále týmového sprintu žen volnou technikou, následně finále týmového sprintu mužů volně. 17:00 hodin: Smíšený závod skokanských družstev na HS 106 (2 ženy, 2 muži)
Úterý 2. března – 13:15 hodin: 10 km žen volně.
Středa 3. března – 13:15 hodin: 15 km mužů volně. 17:15 hodin: Závod skokanek na můstku HS 137.
Čtvrtek 4. března – 11:00 a 15:15 hodin: Závod mužů v severské kombinaci, skok HS 137 a běh na 10 km. 13:15 hodin: Štafeta žen na 4x5 km.
Pátek 5. března – 13:15 hodin: Štafeta mužů na 4x10 km. 17:00 hodin: Závod skokanů na můstku HS 137.
Sobota 6. března – 10:00 a 15:00: Týmový sprint mužů v severské kombinaci, skok na HS 137, běh na 2x7,5 km. 12:30 hodin: Běh žen na 30 km klasicky. 17:00 hodin: Závod družstev skokanů na HS 137.
Neděle 7. března – 13:00 hodin: Běh mužů na 50 km klasicky.
