Jiří Mádl přechází z puberťáka do rolí otce. Mají změny vliv na jeho osobní život?

Jiří Mádl má nově Českého lva za vedlejší roli. Kromě herectví je však také úspěšný režisér a vyzkoušel si už i pozici scenáristy. Nově se z něj stává i táta. Z puberťáckých rolí už totiž nenávratně vyrostl, a jak sám říká, „kamera to nesežere“.

Jiří Mádl se z hraní občas přesune i na režisérskou židli, a v novém seriálu napsal dokonce scénář k prvním dvěma dílům. „My jsme přijeli na Kokořín, já si prošel lokace, zjistil jsem, kteří herci mi přijeli, kteří byli covid negativní, prošel jsem si rekvizity a jejich kostýmy, které si měli dovézt, a podle toho jsem teprve stavěl příběh,“ prozradil Mádl.

Na zpracování scénáře měl ale zhruba jen tři hodiny a psal ho i pro sebe. Dával si jako herec více prostoru než ostatním kolegům? „Tam jsem si chtěl odpočinout, takže jsem to udělal tak, aby to pro mě bylo jednoduché,“ svěřil se.

„Ze začátku jsem si scény psal hezky v teple, jenže pak to přebral scenárista Jan Haluza a ten už mi psal scény venku, takže už to bylo složitější a moc se se mnou nepáral,“ pokračoval Jirka. Po tolika letech u filmu ale zažíval adrenalin, a to když ráno dostával scénář netuše, co v něm bude.

Jirka si už také nějakou dobu užívá herecký přerod. Z puberťáka pomalu ale jistě přebírá role otců. „Člověk hraje to, co patří k jeho věku, protože na rozdíl od divadla mu to kamera nesežere. Hrát si na někoho staršího nebo mladšího prostě moc nejde. To je podle mě jediné, co se nedá uhrát,“ vysvětlil Mádl.

„Je mi 34, tak teď samozřejmě budu hrát tatínky,“ pokračoval Jirka, kterého si asi všichni budou díky filmu Snowboarďáci navždy pamatovat jako nezkrotného teenagera. Jak je to ale s rolí otce i v reálném životě herce? Jeho jméno se totiž často pojí se slovem sám a single.

„Tady to adjektivum volný, nebo když o někom řekneme, že je sám, může pro někoho znamenat ‚konečně zase sám‘, jako pogratulujme mu. Vždycky když jsem byl sám, byl jsem, až na třeba čtrnáctidenní výjimky, šťastně sám,“ řekl na závěr herec.