Soukup: Betlémské světlo připomíná Vratné lahve. Tandem Svěráků opět nezklamal

Filmový soundtrack někdy předčí samotný film, ale na druhou stranu by bez něj nikdy nevznikl. Skladatel při něm reaguje na obraz a ten ho inspiruje, vysvětlil Ondřej Soukup v pořadu Nový den CNN Prima NEWS. Co hudební skladatel prozradil o připravovaném filmu Jana Svěráka Betlémské světlo, na němž se podílí? A proč se Johanka z Arku nakonec nedostala na Broadway?

„Nedávno jsem četl článek, že vše, co žijeme nad šedesát, už žijeme na vypůjčený čas,“ uvedl na téma relativity času s úsměvem sedmdesátiletý Soukup, který je sám „pozdním tatínkem“.

„Samozřejmě se děti ptají, kolik je tvému tatínkovi. Já jsem to vyřešil tak, že jsem řekl dětem: ‚Hele, když se vás budou ptát, řekněte jim, že je mi něco mezi 150 a 300 a že jsem zombie.‘ A tím se z toho dá skvěle vykecat,“ vysvětlil se smíchem.

Johanka před branami Broadwaye

Soukup složil hudbu ke slavnému muzikálu Johanka z Arku, který se po jednadvaceti letech od svého uvedení vrací do Divadla Kalich. Během více než tisíce představení si Johanku zazpívala řada zpěvaček – mezi nimi i Lucie Bílá, Iveta Bartošová nebo Bára Basiková. Některé písničky z muzikálu má Soukup nahrané i v anglické nebo španělské verzi.

„Když jsme točili nějaké demosnímky v New Yorku, zpěváci, ač šli zpívat demosnímky, to všechno uměli zpaměti. Já jsem úplně zíral,“ zavzpomínal s tím, že to byl velký rozdíl oproti našim interpretům.

Johanka z Arku se hrála i v zahraničí na festivalu ve waleském Cardiffu nebo ve Španělsku a přeložená je i do němčiny. Dokonce existovala naděje, že se muzikál dostane na Broadway. Jednal prý s člověkem, který by tam dokázal muzikál dostat. Bohužel kvůli stejnému tématu, s nímž na Broadway chvíli nato přišel jeden ze slavných režisérů, v New Yorku již druhou Johanku nechtěli.

Strašně silný tandem

Moderátor Libor Bouček se skladatele zeptal také na připravovaný film otce a syna Svěrákových Betlémské světlo.

„Včera mi poslal prvních pár sestřižených minut. Přesně to odpovídá tomu scénáři, který jsem četl. Opět nezklamali. Honza Svěrák se svým tátou, to je tak strašně silný tandem. Miluju způsob jeho humoru. Miluju jeho narážky, jeho dvojsmyslnosti, jeho absurdity situací. A to ten film obsahuje, respektive scénář to obsahoval,“ podělil se Soukup. „Pakliže to mám k něčemu přirovnat, jsou to trošku Vratné lahve. Dejme tomu. Vzdáleně.“

Soukup uvedl, že doposud hudbu ke všem filmům psal, až když dostal hrubý střih. „Přece jenom, když člověk čte scénář, nevidí režisérovi do hlavy. Neví, jak to přesně natočí. Jak vizualizuje to, co je tam napsané,“ vysvětlil.

Nyní si ale vzal scénář, snažil si představit jednotlivé scény a napsal pod to muziku, která by mu k tomu seděla. A jakmile viděl prvních pár minut, měl dojem, jako by to bylo naopak a střihač záběry upravoval podle hudby.

Hudba někdy předčí film

A co má podle Soukupa obecně hudba ve filmu splňovat? „Je to kolektivní dílo. Je to jak kdy a v jaké části filmu. Je otázka, jestli je to dialogový film, nebo jsou tam velké prostory,“ reagoval Soukup „Ta role může být nejrůznější.“

„Hudba někdy předčí film. Hudba někdy bývá silnější než ten film, ale na druhou stranu by hudba nikdy bez filmu nevznikla. Protože skladatel reaguje na obraz. Ten ho inspiruje, on by nikdy takovou hudbu nenapsal,“ vysvětlil například s odkazem na legendární soundtrack Ennia Morriconeho k filmu Tenkrát na Západě.

Tagy:

film rozhovor Nový den Jan Svěrák hudební skladatel filmová hudba Ondřej Soukup