Příběh hrdinky a velitelky francouzských vojsk Johanky z Arku zná mnoho z nás. I několik staletí po své smrti Johanka byla a je symbolem pro mnoho žen po celém světě, zejména pro bojovnice za rozšíření volebního práva. Co sufražetky na tzv. Panně orleánské tak uchvacovalo? A můžeme ji považovat za první feministku světa?
Johanka z Arku byla označována za „ženský ideál bojovnice“. Zemřela 30. května 1431, tedy mnoho staletí předtím, než se myšlenka rozšíření volebního práva stala skutečností. „Johanka nikdy neargumentovala ve prospěch volebního práva žen. Zdá se, že byla horlivou zastánkyní nadřazenosti katolické církve a francouzské monarchie. Lze pochybovat o tom, že by sympatizovala s demokratickými ideály sufražetek (bojovnice za volební právo žen, pozn. red),“ tvrdí historička Yvonne Sealeová.
Přesto se Johanka díky svému životu a legendě stala jejich patronkou. Jako mladá žena ze selského prostředí bez vojenského výcviku a konexí vedla vojsko, které v roce 1429 ukončilo obléhání Orléansu, a o několik měsíců později pomohla zajistit korunovaci Karla VII. v Remeši. Byla zajata Angličany a podrobena politicky motivovanému procesu před proanglickým církevním soudem. Odsoudili ji za kacířství a upálili na hranici. Až po její smrti byla prohlášena za nevinnou. „Trvalo přes 400 let, než katolická církev Johanku oficiálně prohlásila za svatou. Prvním krokem v tomto procesu bylo její blahořečení v roce 1909. Konečná kanonizace proběhla v roce 1920,“ vysvětlila Sealeová.
Johančin životní úděl se stal námětem pro mnoho vypravěčů. Právě oni vytvořili obraz Johanky, která byla cudnou a ctnostnou vlastenkou, mučednicí za své přesvědčení a obětavým symbolem národní jednoty. O tom, nakolik se tato legenda podobá skutečné Johance, se vedou rozsáhlé debaty. Jakmile se však Johanka „zredukovala“ na tyto široké obrysy, stala se pro ženy jasným vzorem. Její přijetí za patronku hnutí sufražetek pomohlo dodat jejich hnutí legitimitu. „To bylo v té době důležité. Ačkoli je dnes volební právo žen široce oslavováno, v té době se tomuto hnutí mnozí vysmívali a opovrhovali jím,“ řekla historička.
Mohlo by se zdát ironií osudu, že britské sufražetky si jako symbol vybraly zrovna Johanku z Arku – bojovala proti anglickým vojskům, zabili ji kvůli anglickému politickému nátlaku, navíc byla francouzská katolička, a ne britská protestantka. Ale pro feministické aktivistky byla Johanka ženou, která jedinečným způsobem spojovala křesťanské ideály s bojovností. A tak Johanka zdobila transparenty a odznaky britských sufražetek, stala se jmenovkyní feministické katolické organizace Aliance svaté Johanky, která byla založena v roce 1911 v Londýně, a často se objevovala v čele ženských pochodů.
Feministky napříč světem
V roce 1913 přerušily tři protestující členky Ženské sociální a politické unie (WPSU) slavnostní operní představení v Covent Garden. Hra se totiž jmenovala Johanka z Arku a navíc se jí měli zúčastnit král Jiří a královna Marie, což z představení činilo vynikající příležitost pro PR. Členky WPSU se zabarikádovaly v lóži a prostřednictvím megafonu promlouvaly k divákům a vyzývaly k volebnímu právu žen. Prohlásily, že aktivní sufražetky byly stejně jako Johanka „mučeny a usmrcovány ve jménu krále, církve“ a s „plným vědomím a odpovědností vlády“.
Vlastnosti připisované Johance z Arku přitahovaly nejen britské sufražetky, ale i mnoho dalších skupin žen z celého politického spektra i světa. Některé z nich sdílely feministické přesvědčení britských sufražetek, ale rozhodly se zdůraznit jiné aspekty Johančina mýtu.
Například irské feministky neměly tendenci sdílet hrdost na impérium. Místo toho zdůrazňovaly Johančinu lásku k vlasti a spojovaly svobodu žen s osvobozením Irska od britské koloniální okupace. Ženy ve Spojených státech zase často zdůrazňovaly roli Johanky jako vůdkyně mužů a její obranu ctnosti.
Význam Johanky z Arku v současnosti
A jaký význam měla Johanka pro rodnou Francii? Johančina popularita jako národního symbolu nesmírně vzrostla v 70. letech 19. století během prusko-francouzské války a později během obou světových válek. Byla silným symbolem odporu proti cizí invazi.
Politicky aktivní ženy jsou k postavě Johanky z Arku přirovnávány i v dnešní době. Mezi ně například patří běloruská politička, aktivistka a hlavní opoziční kandidátka proti Alexandru Lukašenkovi při loňských prezidentských volbách Svjatlana Cichanouská. „Musíš vejít do dějin jako běloruská Johanka z Arku. Jsi vlajka,“ měl jí říct jeden z odpůrců autoritářského vedení prezidenta Lukašenka.
