Muž, který objevil vrak Titaniku, má novou misi. V květnu vydává monografii, kterou pojmenoval Into The Deep (Do hlubin). Vzpomíná v ní na nejdůležitější okamžiky svého života – od objevení Titanicu až po tragickou smrt syna. V rozhovoru pro CNN se Robert Ballard rozmluvil o pocitech, které v něm Titanic vyvolal. „Atmosféra toho místa se mě zmocnila, emoce mě naplnily a už nikdy nepustily,“ popsal.
V kariéře, která trvala více než 60 let, Robert Ballard provedl více než 150 podvodních expedic a uskutečnil nespočet významných vědeckých objevů. Renomovaný oceánograf však říká, že se smířil s tím, že bude pravděpodobně navždy znám jen jako muž, který našel Titanic. „Jsem si jistý, že můj nekrolog bude napsán takto: Muž, který objevil Titanic, dnes zemřel,“ uvedl pro CNN Ballard.
Ve své monografii, kterou chce vydat už tento měsíc, vzpomíná na nejdůležitější okamžiky svého života, včetně tragické smrti syna. „V červnu mi bude 79 let. Je to ten správný čas na vyprávění mého příběhu,“ řekl Ballard o knize, kterou napsal s pomocí investigativního novináře deníku The New York Times Christophera Drewa. „Kvůli pandemii jsem nemohl na moře, tak jsem měl opravdu hodně času,“ doplnil.
Inspiroval ho Verne, kterého ale nikdy nečetl
Ballardova fascinace oceánem začala už v raném věku. Když mu bylo 12 let, rozhodl se, že až vyroste, chce být kapitánem podobným tomu ze sci-fi románu Dvacet tisíc mil pod mořem od Julese Vernea. „To byl klíčový okamžik, kdy jsem se rozhodl, že chci být nejen oceánografem, ale i námořním důstojníkem,“ řekl Ballard.
Knihu přitom nikdy nečetl. „O čem jsem nikdy moc nemluvil, je to, že jsem dyslektik. Knihu Dvacet tisíc mil pod mořem jsem nikdy nečetl, viděl jsem film,“ přiznal Ballard.
Po studiích se přidal k americkému námořnictvu, kde byl přidělen ke skupině Deep Submergence Group v oceánografickém ústavu ve Woods Hole. Pomáhal vyvinout hlubinnou ponorku Alvin, většinu 70. let pak strávil zkoumáním oceánu a také se připojil k expedici, která odkryla termální prameny v trhlině u Galapág.
Nejdříve jaderné ponorky, pak Titanic
„Titanic pro mě byl v té době Mount Everestem,“ vysvětlil Ballard. První pokus o lokalizaci lodi provedl v říjnu 1977 pomocí hlubinné vrtné lodi Seaprobe se sonarovým vybavením a kamerami, které byly připojené ke konci vrtné trubky. Když se však vrtné potrubí zlomilo, byl Ballard nucen ukončit expedici.
Když se vrátil domů, začal vyvíjet roboty, kteří by se mohli pohybovat po dně oceánu, shromažďovat informace a pořizovat snímky. „Když jsme hledali Titanic, bylo to poprvé, co jsme představili tento druh technologie,“ prohlásil.
Teprve v posledních letech mohl Ballard odkrýt události, které objevu vraku předcházely. Expedice totiž byla součástí tajné vojenské mise, která měla za cíl získat zničené jaderné ponorky Thresher a Scorpion, potopené na dno severního Atlantského oceánu. Než s misí souhlasil, zeptal se, zda by mohl po dokončení úkolu pátrat po Titanicu.
„Bylo mi řečeno, že jakmile najdu jaderné ponorky, můžu si dělat, co chci,“ podotkl. „Musím říci, že to pro mě bylo těžké. Nemohl jsem po mnoho let říkat pravdu o tom, kdo hledání Titanicu skutečně zaplatil. Byla to přísně tajná mise z dob studené války,“ doplnil Ballard.
Emoce mě naplnily a už nikdy nepustily, popsal Ballard
Po dokončení úkolu se se svým týmem vydal hledat Titanic pomocí Arga, hlubinného vozidla s dálkově ovládanou kamerou. 1. září 1985 poprvé lokalizovali trosky potopené lodi, která během své první plavby narazila na ledovec u pobřeží Newfoundlandu.
Zatímco původně tento objev oslavoval, atmosféra tragédie, která znamenala smrt více než 1 500 lidí, Ballarda přemohla. „Kolem druhé hodiny ráno někdo poznamenal, že se blížíme k noční době, kdy se Titanic potopil do moře tak klidného, jako bylo i tehdy. Atmosféra toho místa se mě zmocnila, emoce mě naplnily a už nikdy nepustily,“ vzpomínal Ballard.
Nyní má oceánograf v plánu podvodní muzeum, v němž by si lidé mohli prohlédnout jak vrak Titanicu, tak jeho sesterské lodi Britannic, která se potopila v roce 1916. Návštěvníci by se do nich mohli podívat elektronicky.