Není tím nijak otřeseno hrdinství českého odbojáře Josefa Mašína, jednoho ze slavných Tří králů. Přední odborník na dějiny protektorátu Jan B. Uhlíř ale nově objevil v Archivu bezpečnostních složek asi dvacet stran s Mašínovými výslechovými protokoly. „Traduje se, že Mašín u výslechů nic neřekl. Není to pravda, na gestapu nakonec mluvili všichni, to ani jinak nebylo možné,“ říká Uhlíř.
Gestapo totiž Mašína konfrontovalo s jinými odbojáři, kteří byli později popraveni v berlínské věznici Plötzensee. A právě v „berlínském fondu“ nyní Uhlíř našel protokoly i s podpisy Josefa Mašína.
Jak dokazují nalezené archivní materiály, Josef Mašín při výsleších na pražském gestapu například vyšetřovatelům vypovídal o plánu, jak do odboje zapojit civilní protileteckou ochranu.
O aktuálním výzkumu historika Jana B. Uhlíře ve fondech soudních spisů z nacistické éry informuje CNN Prima NEWS v nepravidelném seriálu. Badatel totiž právě zpracovává spisy Lidového soudního dvora v Berlíně (Volksgerichtshof, soud zřízený nacisty pro potírání nejtěžších politických trestných činů – velezrady a zemězrady), který poslal na smrt i stovky českých odbojářů.
Uhlíř se probírá protokoly 617 popravených Čechů a Moravanů v bývalé nacistické věznici Plötzensee v Berlíně, které jsou uloženy v Archivu bezpečnostních složek v Praze. „A během výzkumu jsem už několikrát narazil i na jméno Josefa Mašína,“ říká exkluzivně pro CNN Prima NEWS.
Jak promluvil Josef Mašín
Je všeobecně známo, že Josef Mašín byl zatčen 13. května 1941 po odvážné přestřelce v pražském domě v dnešní Čiklově ulici číslo 19. Legenda říká, že i přes nelidské mučení při výsleších gestapa nikdy nepromluvil, načež ho stanný soud poslal na smrt. Popraven byl 30. června 1942 na Kobyliské střelnici v Praze. „Jak ale dokazují nalezené protokoly, gestapo Mašína nejméně v pěti případech konfrontovalo s dalšími odbojáři. A on k těmto osobám vypovídal.“
Účty za stětí gilotinou. Rodiny českých odbojářů musely Německu platit za popravy
Od pádu Třetí říše uplyne v těchto dnech 76 let, stále se však objevují nové informace o zrůdnosti nacistického režimu. „Žádný historik se dosud nezabýval takzvaným vyúčtováním nákladů za popravy odbojářů, které musely hradit rodiny obětí,“ říká historik Jan B. Uhlíř. A jeden takový „paragon“ ukazuje. Výlohy za stětí gilotinou a další výdaje související s exekucí jsou na něm vyčísleny na 1 935 říšských marek, to je asi 200 tisíc dnešních českých korun.
Jednalo se o členy odboje, jejichž protiněmeckou činnost soudil právě berlínský Lidový soudní dvůr, zatímco rozsudek nad Mašínem byl vynesen podle stanného práva vyhlášeného v Praze za druhé heydrichiády.
Popisované výslechové protokoly s podpisy Josefa Mašína pak dalších osmdesát let zůstaly ve spisech Lidového soudního dvora, kde byly zařazeny do složek k jednotlivým odbojářům uvězněným a popraveným v berlínském Plötzensee. „K jejich konfrontaci s Mašínem došlo ještě v Praze, teprve pak byli transportováni do Berlína,“ zjistil badatel.
Uhlíř dokonce našel žádost Lidového soudního dvora, aby byl Mašín převezen k jedné konfrontaci i do Berlína. Ta se ale neuskutečnila.
Mašinova výpověď o Kudláčkovi
Josef Mašín byl na pražském gestapu konfrontován například se členy podpůrných skupin, kteří pro Tři krále zajišťovali zbraně. Mašín se u výslechu mimo jiné vyjadřoval k dalším zatčeným důstojníkům bývalé československé armády. Ti se společně s ním podíleli na odbojové činnosti v rámci Obrany národa.
A například 16. října 1941 jmenoval i prvního náčelníka štábu hlavního velitelství Obrany národa plukovníka Čeňka Kudláčka, který ovšem již v listopadu 1939 emigroval z Protektorátu.
V protokolu zazní i jméno jistého Melichara: „Vzpomínám si nyní, že z podnětu Kudláčka jsem skutečně někdy v lednu 1940 byl u Melichara v paláci elektrických podniků, abych zjistil organizaci civilní protiletecké ochrany. Kudláček chtěl protileteckou ochranu vřadit do ilegální vojenské organizace…“
Gestapo dokázalo rozmluvit každého
Spisy popravených z Plötzensee sice po válce doputovaly složitou cestou do Prahy (částečně i přes Moskvu), avšak byly uloženy ve Studijním ústavu ministerstva vnitra, kde měla k tajnému fondu přístup jen Státní bezpečnost (StB), případně členové Ústředního výboru KSČ. Po revoluci historikové o fond neměli zájem a poprvé ho komplexně zkoumá až Jan B. Uhlíř. Spisy jsou nyní součástí Archivu bezpečnostních složek.
Unikátní objev: Dopisy Čechů psané těsně před popravou nacisty
Přední český odborník na protektorátní dějiny Jan B. Uhlíř začal s výzkumem unikátních archiválií, které dokumentují soudní procesy a popravy 617 českých odbojářů v obávané berlínské věznici Plötzensee. Za komunistů se o dokumenty zajímala hlavně StB, od roku 1989 však leží v archivu takřka nepovšimnuty. „Ve složkách nacházím i poslední dopisy psané před popravou, které nebyly rodinám nikdy odeslány,“ líčí Uhlíř exkluzivně pro CNN Prim NEWS krátce před výročím německé okupace (15. března 1939).
„Nenarazil jsem dosud na odbojáře, který by na gestapu nakonec nepromluvil. To byla krutá realita,“ míní historik domácího odboje. „Mluvili téměř všichni. Někdo dobrovolně s vyhlídkou na zmírnění trestu, někdo až po týdnech takzvaných zostřených výslechů spojených s mučením, jak tomu bylo v případě Josefa Mašína“, někdo pod pohrůžkou likvidace rodiny, konstatuje Uhlíř.
Mnozí také promluvili za příslib záchrany života, který býval spojen s nabídkou spolupráce s gestapem. Nabídka přežití, to byl v každém případě návrh zásadního kalibru. „Že by se ale někdo úspěšně promlčel výslechy gestapa? O tom nevím.“
Historik: Mašínovo hrdinství nezpochybňuji
Jan B. Uhlíř nechce unikátními nálezy nijak zpochybňovat hrdinství Josefa Mašína. Pouze si myslí, že je třeba odmytizovat legendu, která kolem Mašína postupně vznikla. A která dnes žije především v médiích. Uhlíř třeba kritizuje senzační články, které líčí dalšího ze Třech králů – Václava Morávka - westernovým způsobem jako „muže s kolty nízko u pasu“.
„Mašín se samozřejmě při výsleších snažit mluvit tak, aby kvůli němu nikdo z odbojářů neskončil na gestapu, natož na popravišti,“ říká badatel. „Historik by ale už z podstaty svého povolání měl být důsledně objektivní a vymezovat se vůči mýtům, byť by se týkaly národních ikon.“
Uhlíř proto počítá i s tím, že jeho nové poznatky mohou být vnímány i negativně, protože společnost moderní dějiny přijímá převážné na základě učebnic dějepisu pro střední školy.
