K závažným trestným činů, tedy i rozšířeným sebevraždám jako v případě matky Jany a tříletého syna Adámka v Krkonoších, mají podle psychoterapeuta Tibora Brečky sklony spíše muži. Ve vysílání CNN Prima NEWS popsal signály, které mohou značit, že se k podobnému jednání schyluje.
Statisticky je známo, že se k závažným trestným činům kloní spíše muži. A to i v případě rozšířených sebevražd, tedy skutků, kdy dotyčný zabije například svého blízkého a následně sebe. „Čísla říkají, že je činí více muži. Těchto závažných deliktů je však velmi málo,“ zdůraznil.
Kromě tragédie z Krkonoš si řada Čechů vybavuje i další nedávné případy. V listopadu v pražských Čakovicích jeden z rodičů usmrtil partnera, dítě a nakonec sebe. V září pak v Měšicích muž zabil svou manželku, dvě děti a následně spáchal sebevraždu. I přesto, že se může zdát, že těchto tragických událostí přibývá, Brečka si to nemyslí.
Fenomén není na vzestupu
„Domnívám se, že nárůst tragédií není nijak rapidní. Jedná se o velice výjimečné činy. Mění se však pozornost, která je jim věnována. Jak velkému mediálnímu pokrytí se skutkům dostává. Poté to v nás může vyvolávat pocit, že těchto případů přibývá, nebo že je fenomén na vzestupu,“ pokračoval.
Připustil však, že ve společnosti je po třech uplynulých letech více agrese. „Žijeme v náročné situaci. Ať už se jednalo o pandemii koronaviru, energickou nebo ekonomickou krizi, či válku na Ukrajině. Agrese má mnoho podob a forem. Výše zmíněné případy jsou extrémním projevem, ať už heteroagrese, nebo autoagrese,“ podotkl a následně tyto pojmy vysvětli.
„Heteroagrese je ta, která je směřována ode mě ven, na někoho jiného, autoagrese je dovnitř. Rozšířené sebevraždy, o nichž mluvíme, jsou kombinací prvotní heteroagrese, která směřuje k bližším, a finální autoagrese, tedy sebevražda pachatele,“ zmínil. Následně doplnil, že se ve společnosti skutečně objevuje větší míra nervozity, nonverbální i verbální agrese.
Pachatel nejedná v afektu
Pokud se pachatel k činu, jako je rozšířená sebevražda odhodlá, jedná podle Brečky zpravidla plánovaně. „Nějaká příprava proběhne, než že by to bylo ryze afektové jednání či amok. To je spíše výjimečné. Faktorů je však řada. Než se dostaneme do situace, která vyústí v rozšířenou sebevraždu, tak tomu předchází jisté znaky – změna v chování a komunikaci. Otázkou je, do jaké míry se jedná o rozhodnutí racionální. Pod vlivem stresu a zátěže míra racionality může být zasažena,“ pokračoval.
Doplnil, že signály, které následně u dotyčného vyústí v tragický čin, lze vypozorovat. „A to s velkou pravděpodobností. Varovné signály jsou v chování, komunikaci i na fyziologické rovině. Je u nich různá intenzita, forma. Čím více člověka znám, tím dřív to poznám. Pokud ho neznám, jsem odkázán na varovné signály s větší intenzitou, na zásadnější a výraznější změny. Pravidlo zní: čím výraznější je signál, tím kratší dobu a menší manévrovací prostor mám na zvrácení situace,“ dodal.
