Kanibalové, starostlivé matky a inspirace vědců. Co všechno nevíme o pavoucích?

Pod pavoukovce patří nejen krabovci, ale i samotní pavouci, sekáči, štíři, štírci nebo svilušky. Právě společenstva svilušek čistí a brání hnízdo, některé druhy pak dávají přednost společenské struktuře připomínající harém. Přesto většina z nás považuje tyto tvorečky za odpudivý hmyz. Pravdou ovšem je, že jen takoví pavouci sami spořádají více hmyzu než ptáci a netopýři dohromady (a mezi hmyz správně nepatří). Krom toho také pomáhají s opylováním květin a velkou roli hrají i v případě „recyklace“ uhynulých živočichů.

Šlechtici nablízku

Pokud se začnete bavit se svými známými o pavoucích, dřív nebo později zazní vyvrácený mýtus o tom, kolik pavouků sníme ve spánku. Správná odpověď? Nula. Pavouci jsou totiž příliš plaší na to, aby se nám ve spánku dobývali do úst, může je vyděsit i tep našeho srdce (nehledě na mnoho dalších zvuků, které ve spánku vydáváme). Ovšem to, že si přes váš obličej pavouk zkrátí cestu, to vyloučit nelze. Už jen z toho důvodu, že podle vědců nejsme od nejbližšího pavouka vzdálení více než tři metry. A to neustále. Pokud se právě nacházíte v tropech, vzdálenost je s velkou pravděpodobností ještě menší.

Pokud bychom se zajímali o to, jak pavoučí tělo funguje, zjistili bychom, že jejich krev je modrá. Ale ne tak, jako tomu bylo u královské rodinky ve Třech veteránech. Modré zbarvení je způsobeno kyslíkem a jeho vázáním na molekuly hemocyninu, který je oproti našemu hemoglobinu bohatý na měď. To způsobuje zbarvení tělní tekutiny do modra. Jinak také fungují pavoučí svaly. Ty dokáží stáhnout nohy pod tělo (do klubíčka), ale už nestačí na to, aby se opět narovnaly. K tomu potřebuje do končetin načerpat tekutinu.

Pavoukem za trest?

Pavouci pronikli i do řecké mytologie. Podle jedné z bájí uměla dívka Arachné tak krásně tkát, že tím proti sobě poštvala bohyni Athénu. Verzí příběhu je několik. Podle jedné z nich vyzvala Arachné Athénu na „souboj“ ve tkaní i přesto, že to byla právě Athéna, kdo ženy naučil této dovednosti. Výtvor Arachné byl překrásný, ale zároveň urážel bohy, protože zobrazoval jejich milostné pletky. To Athénu rozzuřilo, látku roztrhala a polekaná Arachné se chtěla ze strachu před hněvem bohyně oběsit na trámu. V poslední chvíli však Athéna proměnila lano v pavoučí vlákno a Arachné v pavouka a ta tak mohla vyšplhat do bezpečí.

Myslíte si, že pavouci nejsou ani zdaleka tak poetičtí, že by si zasloužili své místo v bájích a pověstech? Pak byste měli vědět, že některé druhy, které žijí v rozsáhlých společenstvích, mají jasně dané své životní role. To, zda bude z pavouka v dospělosti lovec nebo pečovatel, se rozhoduje už po vylíhnutí. Pavouci se totiž s těmito rysy rodí. Malí pavoučci pak navštěvují „mateřské školky“. Ovšem ne všechny druhy jsou takové. Mnoho z nich nemá problém s kanibalismem. Například samička černé vdovy sežere samečka ihned po páření.

Svět pavouků je fascinující a velmi rozmanitý. Vědci zatím zmapovali necelých čtyřicet tisíc druhů. Jeden si v pavučině přepravuje pod vodou vzduchové bubliny, druhý tká vlákno desetkrát silnější než kevlar a samečci dalších druhů nosí samičkám mrtvý hmyz jako pozornost. Pavouci dokonce inspirovali vědce k vytvoření robota, který se dokáže procházet po plášti kosmické lodi a opravovat drobné závady. A zatím marně se pokouší vytvořit vlákno podobné hedvábí křižáků, ze kterého by mohli vyrábět neprůstřelné vesty.