Kde jinde začít, než u sebe?

Každý den přemýšlím, co můžu ještě udělat, abych pomohla šířit řešení klimatické krize mezi lidi. Na web ProPlanetu.cz jsem sdružila odkazy na všemožné petice a kampaně na ochranu přírody a do sekce #AkceProKlima jsem začala sdružovat příklady dobré praxe z měst v České republice - jak se chovají k údržbě zeleně, jak se dá šetřit vodou, jak můžeme ovlivnit zádrž vody v krajině, co dělat, když pronajímáte zemědělské pozemky, tipy na zero waste a cirkulární obec... Stačí se jen inspirovat a poptat u starosty nebo příslušného odboru na radnici.

Kde jinde začít, než u sebe?
Bydlím v Praze, v činžovním domě, kde je 50 bytů. Na schůzi Sdružení vlastníků jednotek jsem dorazila s igelitkou vytaženou z popelnice, abych ukázala, jak špatně třídíme, (přestože jsem na dveře od balkónu, kde máme umístěné popelnice, nalepila cedulku v čestině i angličtině, které materiály tam nepatří). Jako introvertní trémistka jsem se děsila chvíle, kdy budu muset vystoupit. Čekala jsem, že mě sousedi pošlou do háje, jak jsem zvyklá z diskuzí na Facebooku. Vstala jsem s igelitkou plnou tříděného odpadu, kterou jsem držela nad hlavou a oznámila sousedům, že se chodím každý den probírat popelnicemi a vybírám z nich hromadu tříděného materiálu.

Tak a teď po mně někdo hodí botu. Nebo se začnou smát.

„Nás to taky štve.”

„Mě taky!”

„Pojďme s tím něco udělat.”

Žasla jsem kolika lidem to vadilo. Hlavním provinilcem jsou uklízecí služby bytů, které jsou pronajímány přes Airbnb. Hosté znovu využitelný materiál sice dají vedle koše, ale uklízecí služba vše vynese jen do směsné popelnice. A tak majitelé těchto bytů, kteří byli přítomni, poučí uklízecí služby.

Jenže to mi nestačilo. Podali mi prst a já jim sežeru ruku! Ha! Cítím tady potenciál! V hlavě mi to šrotovalo - jak naroubovat do diskuze další věci, jako soláry na střechu nebo nádrž na dešťovku… A pak se hlasovalo o nových sklepech a mně svitlo - AHA, budou se dělat sklepy, kde by případně asi bylo místo na tu elektrárnu a nádrž! Tak jsem se zeptala, jestli se vzalo v potaz, že bychom třeba ve sklepě měli čističku dešťovky nebo fotovoltaickou elektrárnu…

„Ne to ne, ale to je dobrý nápad, pojďme to projít, viděl jsem na to i nějaké dotace, ono totiž nejde jen o to životní prostředí, ale taky o značnou úsporu…”

„Můj tajný projekt je komunitní zahrada na střeše.”

Málem jsem spadla ze židle. Po cestě domů jsem se osmělila a svěřila se s tím, že kompostuju v obýváku. Tak co? Teď už jsem divná, že jo?

„Já taky, mám vermikompostér s žížalama.” Aha! Takže my se tady míjíme na chodbě, sotva se pozdravíme, naštvaní z toho, jak je svět na prd a přitom vlastně všichni toužíme po stejném řešení. Nemíjíte se náhodou taky tak? Zkuste říct svoje přání nahlas. Má to smysl!

A to není všechno! Pár dní na to nám přišel na Platformu pro udržitelný rozvoj a etiku e-mail od Anety z Brna, která se v rámci školního zadání na ochranu přírody rozhodla našít sáčky a rozdávat je lidem na náměstí. Nakonec si řekla, že s sebou vezme kasičku na dobrovolný příspěvek a peníze nám poslala na podporu kampaně Zero Waste Česko. Zírám, zírám, zírám. Den na to napsala další slečna - Janča z gymnázia v Humpolci, že zorganizovala Den pro planetu, stáhla si texty z našeho webu, vytvořila z nich letáček, vyvěsila ho ve škole a ptala se spolužáků, co dnes udělali pro planetu oni - formou anonymního dotazníku:

“Zakázal jsem spolužákovi trhat listí ze stromu.”
“Vzala jsem si vlastní láhev na pití.”
“Jel jsem do školy na kole.”

Tak a teď vy, co jste dneska udělali pro planetu?