množení

Američtí vědci, kteří stvořili první živé stroje známé jako xenoboti, přišli s další převratnou informací – tyto formy života jsou nyní schopné se rozmnožovat, a to zcela jiným způsobem než rostliny nebo živočichové. Xenoboti by tak v budoucnu mohli posloužit například při ochraně životního prostředí nebo i v medicíně, informuje web stanice CNN.

Ježčí množírny nejsou žádnou raritou – a to i přesto, že o nich velká část lidí ještě neslyšela. Je však pravděpodobné, že zájemci o ježka bělobřichého coby domácího mazlíčka si ho pořídili právě od množitele. Toho totiž nezajímá, kde a jak bude zvíře žít. Stejně, jako v případě psů a koček, i tady jde pouze o zisk.

Jsou roztomilí, oblíbení a žádaní. Na sociálních sítích se to jen hemží stylovými fotografiemi, a tak se ježek bělobřichý dostal rychle do centra zájmu lidí chtivých líbivého mazlíčka. Na rostoucí poptávku pružně zareagoval množírenský byznys. A tak se do domácností dostávají nemocní nebo příliš slabí jedinci a zvířecí organizace mají stále více práce.

Ben je kříženec několika plemen s velmi zajímavým zbarvením. Dokonce tak zajímavým, že jeho dočaskářku Dášu zastavují lidé na ulici a doslova se rozplývají nad tím krásným pejskem. Dokonce si většinou nevšimnou, že Ben se narodil bez očí – právě kvůli svému „zajímavému“ zbarvení.

O víkendu bylo na sociálních sítích živo. A byla to bohužel nepěkná podívaná.

„Sháníme fenku na krytí. Máme křížence Velkého švýcarského psa kříženého s Tibetskou dogou, výborné povahy. Sháníme podobné plemeno. Máme zájem o štěňátka.“ Jeden ze stovek inzerátů, skrze které hledají majitelé psů a fen možnost, jak přivést na svět další štěňata. Bez ohledu na rasu, možné dědičné onemocnění nebo genetickou výbavu.

Buldočci se už několik let řadí mezí tzv. módní plemena. To však neznamená jen to, že je po nich velká poptávka, ale že se ji nejen chovné stanice snaží vytrvale uspokojovat. Problémů víc než dost? Ne pro buldočky. Jejich majitelé totiž občas zapomínají, že tahle plemena nejsou stvořena k přespolním běhům nebo celodenním procházkám v parném létě.

Jejich osudem mělo být plození mezidruhových hybridů. V roce 2004 ale byli lev Cameron a bílá tygřice Zabu zachráněni organizací Big Cat Rescue. V tu dobu byli oba ve špatném stavu. Cameron měl zhruba devadesát kilogramů podváhu a Zabu trpěla genetickými vadami. Ochránci zvířat z Big Cat Rescue pro ně vybudovali obrovský přirozený výběh. Pro oba společně – Camerona a Zabu k sobě totiž váže velice silné pouto.

Buldočci a mopsové se v posledních pár letech řadí k tzv. módním plemenům. Chce je každý a hned a tak se často stává, že místo na ověřenou chovatelskou stanici s dobrými výsledky všemožných testů se obrátí na prvního prodejce „psího štěstí“ na internetu. Anonymní inzeráty s nabídkou nepapírových psů stojí často na začátcích smutných příběhů, plných výdajů za veterinární péči a obav z toho, zda to vytoužený pes vůbec přežije.

Člověk si koupí či adoptuje čistokrevné kočičí plemeno. A protože jeho nový domácí mazlíček je pro něj dokonalý, rozhodne se, že by měl mít potomky. Ať už díky nim něco vydělá nebo ne, svým krokem přispěje nejen k plnícím se útulkům, ale také k vysoké pravděpodobnosti, že se kvůli jeho touze po koťatech rozběhne koloběh nemocí a vrozených vad.

Kdo je množitel? Nejen člověk, který množí a prodává zvířata po desítkách především kvůli zisku. Ale i člověk, který chce štěňátka po jeho fence nebo koťátka po jeho kočičce. Podmínky, ve kterých zvířata žijí, se často nedají srovnávat. Ale  v obou případech jsou velká rizika, z nichž jedno je pro oba případy společné – zdraví zvířete.

Přišli o střechu nad hlavou a jediné, co jim zbylo, byli jejich psi. Starali se o ně, jak nejlíp uměli, ale chyběli prostředky na kastrace. Takže se ze tří psů časem stala dvacetičlenná smečka. A najednou nezbývaly prostředky ani na pořádné krmivo.