Kriminalistka Hofmanová: Nemám v seriálech ráda scény z piteven
U policie už několik let nepracuje, její jméno má ale pořád v české kriminalistice zvuk. Kdysi vyslýchala například „orlické vrahy“. V současnosti je Jiřina Hofmanová především spisovatelkou. Dál ale sleduje, co se ve světě boje se zločinem děje. Velmi například prožívala případ střelce na filozofické fakultě v Praze. „Jestliže je pravda, že své psychiatričce řekl, že chce někoho zabít, jak je možné, že o tom policie nevěděla?!“ podivuje se Hofmanová.
Dlouho pracovala u policie a coby kriminalistka se zabývala mnoha velkými případy. Za mimořádně cennou zkušenost považuje Jiřina Hofmanová studijní pobyty v Americe u FBI. A co se bývalé vyšetřovatelce vybavilo, když před necelými dvěma měsíci sledovala útok na Donalda Trumpa?
ČTĚTE TAKÉ: Střelec na Trumpa se na internetu zajímal o atentát na Fica
„Hned jsem si vzpomněla, že skupinu, která se tím zabývá v Americe, jsme chtěli založit i tady u nás v České republice. V roce 2000 jsem přešla z krajského úřadu vyšetřování Středočeského kraje na policejní prezidium, na tehdejší službu kriminální policie a vyšetřování. A tam jsme se snažili podobné postupy, jako mají třeba v Americe nebo v celé západní Evropě, přenést i k nám,“ říká Hofmanová v obsáhlém rozhovoru pro CNN Prima NEWS. „Obdobné skupiny jsou ve všech západních zemích – Anglie, Francie, Švýcarsko, Německo… A když jsem se to snažila u nás zavést, tak můj přímý nadřízený prohlásil, že nejsme vědecké pracoviště.“
Jméno útočníka, který střílel na bývalého amerického prezidenta, velmi rychle zmiňovala všechna tamní média. To ale bývalé kriminalistce nepřipadá správné. Stejně tak byla proti tomu, aby se zveřejňovalo příliš informací o střelci z pražské fakulty.
„Já jsem byla pro to, aby se jméno útočníka neobjevovalo. A to z toho důvodu, že ze zahraničních zkušeností víme, jak velké je nebezpečí kriminální nápodoby. To znamená, že se v tom zhlídne X náctiletých, nebo lidí jeho věku, kteří jsou nespokojení, do jakého stavu se dostala společnost, kam se dostali oni,“ vysvětluje Hofmanová: „A stane se pak, že si těch pět minut slávy, které by byly pachateli dány, chtějí zkusit taky. A to je hrozně nebezpečné.“
Podle kriminalistky je na případu tuzemského střelce zarážející hlavně to, že měl údajně své lékařce sdělit svůj záměr – vraždit. „Jestliže je pravda, že své psychiatričce řekl, že chce někoho zabít, jak je možné, že o tom policie nevěděla?“ podivuje se Hofmanová: „Lékařské tajemství by v tomto okamžiku nemělo platit.“
Bývalé kriminalistce to připomnělo jinou kauzu z minulosti. „Zažila jsem případ, kdy psychicky nemocný člověk prohlásil, že zabije svého otčíma. A policie to řešila tak dlouho, včetně státního zastupitelství, psychiatrů a tak dále, až ho skutečně zabil. A nejen jeho, ale i svou matku.“
Podle Hofmanové by měl existovat systém, který by propojoval více informací a mohl by tak dříve odhalit podezřelé jednání. Například, když si bude chtít člověk léčený kvůli psychickým obtížím pořídit zbraň, musí se o tom policie, jak říká bývalá kriminalistka, z preventivních důvodů dozvědět.
Zlepšovat bychom se ale měli ve vícero oblastech. „Když se v Kanadě stane například sexuálně motivovaný skutek, tak jsou pachatelé podle závažnosti dáváni do databáze a neexistuje, že by byl někdo z takové databáze vymazán. Protože jestli je sexuální násilník, tak bude po celý život. Přirovnávám to k tomu, když je někdo alkoholik,“ říká Hofmanová: „I když nepije, zůstává alkoholikem. A jsem přesvědčená, že i sexuální násilník, nebo jen násilník, bude násilníkem pořád.“
Podle Hofmanové je česká trestní politika v některých oblastech příliš benevolentní: „Když si vezmete třeba sexuální násilí vůči dětem… Násilníci tu někdy dostávají jen podmíněné tresty. Za chvíli se vymažou z databáze a my o nich nevíme.“
MOHLO BY VÁS ZAJÍMAT: Vražda v Kunratickém lese? Místo spojené se zločiny i dávnou záhadou opět zaměstnává policii
