Když rozdíly mizí, 15. díl: Zneuznaný génius z babiččina dvorku

Za naší odtažitostí vůči slepicím zřejmě stojí i skutečnost, že i přesto, že jich na světě najdeme více než dvacet miliard (což z nich dělá nejpočetnější živočišný druh na planetě), jen málokdo z nás se s nějakou kdy setkal. Tedy, alespoň ne s živou. Proto je mnohdy nepovažujeme za skutečné ptáky, natož za inteligentní bytosti. Přitom slepice dokáží počítat, jsou sebe-vědomé a dokonce jsou dokonalými manipulátory.

Studie s čerstvě vylíhnutými kuřátky odhalila, že slepice dokáží rozlišovat množství. Vědci kuřatům předložili dvě řady předmětů v různém počtu a pak je skryli za plentou. Kuřata byla schopna úspěšně vysledovat, kde skrývá hromádka s větším počtem předmětů. Použila k tomu jednoduchou matematiku sčítání a odčítání. Kromě toho tak vědci zjistili, že s námi slepice sdílí další schopnost – dokáží vnímat existenci dočasně skrytých předmětů. U lidí se tato schopnost začíná rozvíjet v sedmém měsíci věku a plně rozvinutá je ve dvou letech. V podstatě jde o hru, kterou s malými dětmi často hráváme: pokud si dospělý schová obličej do dlaní, batole usoudí, že zcela zmizel. Zato slepice, ta moc dobře ví, že tam pořád jste a děláte trochu bláznivé věci s rukama.

Bylo mi jich líto, vajíčka jsou bonus. Stále více lidí zachraňuje slepice z velkochovů

Prima Mazlíček

Na začátku byla Slepice v nouzi. Tahle nezisková iniciativa si vzala za cíl popularizovat domácí volný chov slepic a upozorňovat na podmínky ve velkochovech. Když se na sociálních sítích začaly objevovat fotografie a videa zubožených slepic, kterým tato iniciativa dala druhou šanci výkupem z velkochovu a následným umístěním do domácností, zvedla se vlna zájmu a touhy pomoci. A nezastavila se dodnes.

Slepice hravě zvládly pokořit i další inteligenční měřítko – Maršmelákový test. Při něm dostanete na výběr: menší odměnu hned, nebo větší později. A kdo si počká, ten se dočká a slepicím rozhodně trocha čekání nevadí, pokud na ně čeká lepší a hodnotnější odměna. Jde o jeden z hlavních ukazatelů toho, že si slepice uvědomují samy sebe.

Svou bystrou mysl slepice využívají i ve společenském uspořádání. Mezi slepicemi panuje přísná hierarchie. Není proto divu, že se jim vyplatí pamatovat si jednotlivce, s kterými přicházejí do styku. Mohou tak pak snadno odhalit, na koho si mohou došlápnout a komu se raději klidit z cesty. Studie uvádějí, že jedna slepice si dokáže zapamatovat až stovku dalších slepic. Kromě toho dokáží rozpoznat i jednotlivé lidské bytosti. Jejich chování se značně mění v závislosti na tom, kdo se kolem nich zrovna nachází. Tak třeba kvočna nevyjadřuje jen svou vlastní osobnost – u každého kuřátka může vykazovat jinou individuální mateřskou osobnost, a tak ovlivňovat jejich vlastní budoucí osobnost.

Poměrně složitá je u slepic i komunikace. Jejich repertoár obsahuje spoustu zrakových vodítek a přinejmenším čtyřiadvacet různých vokalizací. Díky nim si slepice nepředávají jen informace o možném nebezpečí (jinou vokalizaci použijí například pro vodního a suchozemského dravce), ale i o bohatých nalezištích potravy či své náladě a plánech (třeba i o tom, aby se ostatní drželi pohromadě). Slepice totiž vnímají časová rozmezí a dokáží předvídat nastávající události a plánovat. Svá rozhodnutí činí zcela uváženě a při rozhodování především zvažují, co se nejvíce vyplatí jim samotným. Složité komunikace naopak využívají například samci, kteří se snaží oklamat samice, aby se s nimi mohli spářit, nebo naopak, když se snaží oklamat jiné samce a odlákat je od své vyhlídnuté potenciální partnerky.

Od slepic nás ale přeci jen něco odlišuje – na rozdíl od nás totiž slepice vidí mnohem širší spektrum barev, a některá plemena prý dokonce dokáží vycítit i magnetická pole. To není zas tak špatný výkon na zvíře, které považujeme za natolik hloupé, že si dovolíme tvrdit, že mu nevadí být zavřené v klecích či stísněných halách, že?