Mohlo by se zdát, že neumějí do pěti počítat, ale slepice by vám to v matematice pořádně vytmavily. Zdroj: Pixabay
Ať už si o slepicích myslíte cokoliv, pravdou je, že jde o velice inteligentní, vnímavé a hravé bytosti. Podobně jako u ryb je pro nás těžké se s ptáky ztotožnit a vnímat jejich pohled na svět. Tolik se od nás přeci liší… Ve skutečnosti si ale i oni zaslouží, abychom o nich smýšleli lépe. Výzkumy totiž ukazují, že slepice jsou mnohem chytřejší, než bychom na první pohled řekli.
Za naší odtažitostí vůči slepicím zřejmě stojí i skutečnost, že i přesto, že jich na světě najdeme více než dvacet miliard (což z nich dělá nejpočetnější živočišný druh na planetě), jen málokdo z nás se s nějakou kdy setkal. Tedy, alespoň ne s živou. Proto je mnohdy nepovažujeme za skutečné ptáky, natož za inteligentní bytosti. Přitom slepice dokáží počítat, jsou sebe-vědomé a dokonce jsou dokonalými manipulátory.
Studie s čerstvě vylíhnutými kuřátky odhalila, že slepice dokáží rozlišovat množství. Vědci kuřatům předložili dvě řady předmětů v různém počtu a pak je skryli za plentou. Kuřata byla schopna úspěšně vysledovat, kde skrývá hromádka s větším počtem předmětů. Použila k tomu jednoduchou matematiku sčítání a odčítání. Kromě toho tak vědci zjistili, že s námi slepice sdílí další schopnost – dokáží vnímat existenci dočasně skrytých předmětů. U lidí se tato schopnost začíná rozvíjet v sedmém měsíci věku a plně rozvinutá je ve dvou letech. V podstatě jde o hru, kterou s malými dětmi často hráváme: pokud si dospělý schová obličej do dlaní, batole usoudí, že zcela zmizel. Zato slepice, ta moc dobře ví, že tam pořád jste a děláte trochu bláznivé věci s rukama.
Slepice hravě zvládly pokořit i další inteligenční měřítko – Maršmelákový test. Při něm dostanete na výběr: menší odměnu hned, nebo větší později. A kdo si počká, ten se dočká a slepicím rozhodně trocha čekání nevadí, pokud na ně čeká lepší a hodnotnější odměna. Jde o jeden z hlavních ukazatelů toho, že si slepice uvědomují samy sebe.
Svou bystrou mysl slepice využívají i ve společenském uspořádání. Mezi slepicemi panuje přísná hierarchie. Není proto divu, že se jim vyplatí pamatovat si jednotlivce, s kterými přicházejí do styku. Mohou tak pak snadno odhalit, na koho si mohou došlápnout a komu se raději klidit z cesty. Studie uvádějí, že jedna slepice si dokáže zapamatovat až stovku dalších slepic. Kromě toho dokáží rozpoznat i jednotlivé lidské bytosti. Jejich chování se značně mění v závislosti na tom, kdo se kolem nich zrovna nachází. Tak třeba kvočna nevyjadřuje jen svou vlastní osobnost – u každého kuřátka může vykazovat jinou individuální mateřskou osobnost, a tak ovlivňovat jejich vlastní budoucí osobnost.
Slepice jsou skvělými matkami. Mnohdy ochotně adoptují i osiřelá kuřátka. Zdroj: Pixabay
Poměrně složitá je u slepic i komunikace. Jejich repertoár obsahuje spoustu zrakových vodítek a přinejmenším čtyřiadvacet různých vokalizací. Díky nim si slepice nepředávají jen informace o možném nebezpečí (jinou vokalizaci použijí například pro vodního a suchozemského dravce), ale i o bohatých nalezištích potravy či své náladě a plánech (třeba i o tom, aby se ostatní drželi pohromadě). Slepice totiž vnímají časová rozmezí a dokáží předvídat nastávající události a plánovat. Svá rozhodnutí činí zcela uváženě a při rozhodování především zvažují, co se nejvíce vyplatí jim samotným. Složité komunikace naopak využívají například samci, kteří se snaží oklamat samice, aby se s nimi mohli spářit, nebo naopak, když se snaží oklamat jiné samce a odlákat je od své vyhlídnuté potenciální partnerky.
Od slepic nás ale přeci jen něco odlišuje – na rozdíl od nás totiž slepice vidí mnohem širší spektrum barev, a některá plemena prý dokonce dokáží vycítit i magnetická pole. To není zas tak špatný výkon na zvíře, které považujeme za natolik hloupé, že si dovolíme tvrdit, že mu nevadí být zavřené v klecích či stísněných halách, že?
Navzdory jejich inteligenci slepice zavíráme do klecí a holých hal bez oken. Levná vejce a kuřecí maso mají krutou cenu... Zdroj: PETA
