reklama

Když rozdíly mizí, 2. díl: Mazanost skrytá v chapadlech. Co nám tají chobotnice?

Chobotnice se pokouší otevřít sklenici, aby se dostala k jídlu. K otevírání využívá podobně jako lidé strategie pokus/omyl.
Zdroj: JORGEN JESSEN/REUTERS

Celá desetiletí se vědci věnují studiu inteligence u mimolidských zvířat. Osazenstvo prvních příček nás zřejmě nijak nepřekvapí – opice, sloni, delfíni, vrány, papoušci… Ale chobotnice? Ohromná inteligence hlavonožců plete hlavy i vědcům samotným. Zatím totiž nemají ani ponětí, odkud se vzaly.

reklama

V dubnu roku 2016 se Inkymu, jedné z chobotnic Národního novozélandského akvária, podařil vskutku husarský kousek. Inky totiž dokázal naplánovat svůj velký útěk až do odvodní trubky, která vedla do blízkého oceánu. Prostě se protáhl drobnou škvírou ve stropě své ubikace, slezl na podlahu a doplazil se až ke svému únikovému tunelu. Zůstala za ním jen mokrá stopa…

Studium inteligence u zvířat neprobíhá stejně jako u lidí. Vědci inteligenci považují spíše za soubor dovedností, které zvířeti umožňují přežít a předat své geny potomstvu. Inteligentní zvířata se totiž nespoléhají jen na své vrozené pudy, ale dovedou přijít s novou reakcí za chodu. V těchto studiích vyniká jen několik málo druhů, u kterých se vědcům podařilo rozpoznat několik společných činitelů. Tato zvířata mají relativně velké mozky, dožívají se staršího věku a vytváří mezi sebou trvalá společenská pouta. Zmíněné podobnosti přivedly vědce na stopu evoluce inteligence.

A pak jim do toho vlezly chobotnice. A to skoro doslova…

Chobotnice jsou podivuhodná a obdivuhodná stvoření.
Chobotnice jsou podivuhodná a obdivuhodná stvoření.

Několik dní po velkém hlavonožčím útěku na Novém Zélandu byli vědci znovu ohromeni. Podařilo se jim totiž získat záběry chobotnice Amphioctopus marginatus, které se také přezdívá chobotnice kokosová. Je to proto, že si často na dně moře vytváří úkryt z kokosových skořápek. To se už vědělo. Chobotnice zachycená na záběrech však kokosovou skořápku využívá zcela jinak! Zpočátku se totiž zdá, že jde o kokosový ořech prohánějící se po mořském dně. Avšak jen do chvíle, kdy se z něj „vyloupne“ právě naše chobotnice, která se v něm celou dobu vezla. Znamenalo by to, že chobotnice jsou schopné používat nástroje.

Podmořští učenci

Na dalším videu je možné vidět, jak si podobná chobotnice obě půlky kokosového ořechu odnáší s sebou. „Ukazuje to, že zřejmě chápe, že by se jí v budoucnu mohly hodit,“ vysvětluje Piero Amodio z Cambridžské univerzity, který spolu se svým týmem loni publikoval práci o inteligenci u hlavonožců. Vědci mají několik teorií pro to, k čemu inteligence slouží. Podle jedné z nich, hypotézy ekologické inteligence, jde především o uzpůsobení k hledání potravy v nepříznivých podmínkách. Jiní vědci se kloní spíše k hypotéze sociální inteligence, tedy že chytřejší zvířata spolupracují a učí se od jiných členů svého druhu. S vyšší inteligencí druhu také souvisí i delší věk – u těchto druhů trvá dětství a dospívání déle než u jiných právě proto, aby jedinec měl čas vše řádně vstřebat.

Jenže…

K tématu

Ano, hlavonožci sdílí relativně velký mozek s jinými chytrými zvířaty. Většinu výpočetních neuronů však u nich najdeme v chapadlech. Chobotnice, sépie i olihně se sice dokáží učit nápodobou, ale často jim k tomu stačí svůj vzor vidět jen jedinkrát, aby okamžitě pochopily, co mají udělat. Pokud vložíte dvě chobotnice do přilehlých, avšak zakrytých akvárií a jednu z nich něco „naučíte“, druhá po odkrytí zábrany trik okamžitě odkouká. Hlavonožci navíc umírají poměrně mladí. Někteří se dožijí dvou let, jiní jen pár měsíců.

A ani u nich není zvykem vytvářet společenská pouta. Scházejí se na páření, ale o mláďata se společně nestarají. Většinou ani nežijí ve velkých společenstvech. Výjimku z tohoto pravidla zatím tvoří dvě „městečka“, která vědci objevili v roce 2009 u východního pobřeží Austrálie. Zde si zhruba desítka zástupců druhu chobotnice sydneyské vytvořila z kamínků, mušlí a lastur obydlí. Vědci se tak poprvé stali svědky společenského a teritoriálního chování u chobotnic.

Hlavonožci ale dokážou vidět polarizované světlo. Mají tři srdce a jejich krev je modrá. Dovedou se dovedně kamuflovat. A dokonce i měnit svou vlastní DNA. Také dovedou aktuálně uzpůsobit svou loveckou strategii druhu kořisti i okolním podmínkám. Staví si obydlí a zátarasy. Nosí si domů lesklé předměty. A dokonce si i hrají. Třeba jako Otto, šestiměsíční chobotnice z německého akvária, který se naučil stříkat vodu na vypínač světel. Věděl totiž, že tím vyvolá rozruch, který pak (snad i pobaveně) pozoroval.

Chobotnice nejsou jako my. To ale jejich očividnou inteligenci nijak nezmenšuje. Možná prostě jen neznáme všechny taje přírody.

reklama
reklama

Další hlavní zprávy

Politika

Parta pitomců nám zničí stranu. V ČSSD to vře, výrazní politici od ní dávají ruce pryč

Parta pitomců nám zničí stranu. V ČSSD to vře, výrazní politici od ní dávají ruce pryč

Místo usmíření a táhnutí za jeden provaz to v ČSSD čím dál víc vře. Spoustu straníků naštvaly „čachry“ staronového šéfa Jana Hamáčka ohledně resortů zahraničí a kultury. Nálada mezi sociálními demokraty je mizerná, roste frustrace, někteří úspěšní politici dávají od strany ruce pryč. „Naštvaní jsou všichni. Do Sněmovny se nedostaneme, to je jasné,“ řekl CNN Prima NEWS senátor Petr Vícha.

Po očkování proti covidu zemřelo v Česku už 39 lidí. Úřady prošetřují souvislost
Kdy skončí v Česku pandemie? Spočítali jsme klíčový termín pro porážku koronaviru
Freze Nikrob je nejlevnějším elektromobilem v Evropě. Je výkonný jako domácí mixér
Covid rozmetal tým z Kolumbie, přesto hrál. V sedmi lidech a s náhradním brankářem v poli
Hamáčkova cesta do Moskvy kvůli Sputniku? Vláda mu mandát nedala, diví se Havlíček
reklama
reklama
Stop na 10 zápasů. Kúdela dostal trest za rasismus, Kamarův distanc je výrazně kratší

Fotbal

Domácí zpravodajství

Pivaři už stojí u okýnek čtyři měsíce aneb Dějiny čepovaného v éře covidu
Hamáček je jako naprostý zoufalec. Babiš má poslední šanci, říkají komentátoři
Další články
reklama
reklama