reklama

Když rozdíly mizí, 43. díl: Hravý zabiják z bažiny

Krokodýl - nelítostný zabiják s něžnější stránkou.
Foto: Pixabay

Z minulých dílů našeho seriálu už víme, že mnohá zvířata s námi sdílí podobné kognitivní procesy i emoce. Platí to i o tak evolučně starých druzích, jako jsou krokodýlové. Podle posledních výzkumů se totiž ukazuje, že s námi mají společného mnohem víc, než jsme si kdy vůbec odvážili pomyslet. Třeba i to, že si tito nelítostní dravci rádi hrají – surfují po vlnách, odráží míčky a rádi se i svezou na zádech druhého krokodýla.

reklama

Z minulých dílů našeho seriálu už víme, že mnohá zvířata s námi sdílí podobné kognitivní procesy i emoce. Platí to i o tak evolučně starých druzích, jako jsou krokodýlové. Podle posledních výzkumů se totiž ukazuje, že s námi mají společného mnohem víc, než jsme si kdy vůbec odvážili pomyslet. Třeba i to, že si tito nelítostní dravci rádi hrají – surfují po vlnách, odráží míčky a rádi se i svezou na zádech druhého krokodýla.

Výzkum profesora psychologie Vladimira Dinetse z Univerzity v Tennessee totiž odhaluje něžnější stránku těchto starobylých plazů. Jeho zjištění zároveň zásadně přispívají k osvětlení evoluce samotné inteligence. Podle závěrů jeho desetiletí dlouhých pozorování je možné u krokodýlů vypozorovat všechny druhy hry, jak je definují odborníci na chování. Nejčastěji se objevuje hra s předměty – míčky, proudem vody, náplavou, ale i s jejich kořistí. Dalším druhem je lokomotorická hra, třeba sjíždění z kopce nebo na vlnách. Malí krokodýli, aligátoři i kajmani byli ale přistiženi i při společenské hře, kdy se vozili na zádech svých starších společníků či se vyzývali ke hře.

Dokáží si ale hrát i s jedinci jiných druhů. Takové chování Dinets pozoroval u mladého aligátora, který si hrál s vydrou. Často si takto hrají i s lidmi, ke kterým si mohou utvořit silná pouta. Takoví krokodýli pak předstírají útok a snaží se „svého“ člověka vyděsit ze zálohy, jen aby se následně nechali hladit a drbat.

Další Dinetsův výzkum odhalil i to, že zástupci těchto druhů dokáží vylézt na strom. A to nejen proto, aby se zde vyhřívali na sluníčku, ale i v rámci jakýchsi „občanských hlídek“, kdy dávají pozor, co se děje v okolí, aby mohli ostatní ihned informovat o hrozícím nebezpečí. Kromě toho jsou si ale velice dobře vědomi toho, že je jejich největší nepřítel (tedy my) často nedokáže rozeznat od plovoucího dřeva. Aby lépe splynuli se svým okolím, dokáží celé hodiny vydržet bez hnutí, ale i balancovat větvičky na svých nosech.

Výzkum hry i obecné inteligence u krokodýlů tak přinesl důkazy o tom, že hra je obecným rysem takzvaně inteligentních zvířat. Díky němu by se mohl změnit i osud těchto jedinců v zoologických zahradách i ve velkochovech.

reklama
reklama

Další hlavní zprávy

reklama
V Bohumíně vzniklo pietní místo, lidé zapalují svíčky
D-manóza: účinná péče o močové cesty a prevence infekcí
Čeští záchranáři v Bejrútu se pustili do práce, ale znovu se museli stáhnout
reklama
reklama
Panelák v Bohumíně byl zřejmě zapálen úmyslně. 11 mrtvých, lidé vyskakovali z oken

Požáry

Domácí zpravodajství

Nesystematický, nedůsledný. Ministerstva vedená ANO sepsula bytový zákon ČSSD
Český motocyklista Salač dojel při MS v Brně poslední, překvapil vítěz MotoGP
Obrovská tragédie, neuvěřitelné neštěstí. Politici kondolují pozůstalým z Bohumína
Nechtěný dárek z dovolené: Nakažení Češi jsou velkým rizikem, míní Prymula
Další články
reklama
reklama