Když rozdíly mizí, 47. díl: Ušák s pozoruhodnými dovednostmi
Inteligenci mnoha druhů zvířat přehlížíme. Platí to i o králících.
O inteligenci býložravých zvířat si obvykle nemyslíme nic hezkého. U velké části z nich se v jejich duševních dovednostech ale hluboce pleteme. Platí to i o králících, kteří jsou mnohem inteligentnější, než by se na první pohled mohlo zdát. Nejen, že k řešení problémů používají logické uvažování, ale dokonce se dokáží naučit široký rozsah lidských slov.
O inteligenci býložravých zvířat si obvykle nemyslíme nic hezkého. U velké části z nich se v jejich duševních dovednostech ale hluboce pleteme. Platí to i o králících, kteří jsou mnohem inteligentnější, než by se na první pohled mohlo zdát. Nejen, že k řešení problémů používají logické uvažování, ale dokonce se dokáží naučit široký rozsah lidských slov.
Měření „inteligence“ u jiných zvířat nedá mnoha vědcům spát. Jedince různých druhů podrobují podobným testům složeným z logických úloh a podle nich určují jejich pozici na pomyslném inteligenčním žebříčku. Je pes chytřejší než prase? A co holub nebo krokodýl? Pravdou však je, že každý druh disponuje přesně takovým mozkem a takovými schopnostmi, jaké mu zaručují největší pravděpodobnost přežití v daném prostředí. Mnoha způsoby jsou tak jiné živočišné druhy mnohem „inteligentnější“ než my sami.
Králík divoký se od zajíce polního liší menším vzrůstem a menšíma ušima.
Platí to i o králících. Například jejich čichu se ten náš nemůže ani zdaleka rovnat. S jeho pomocí dokáží objevit potravu i kilometr daleko. O jejich atletických dovednostech se snad ani zmiňovat nemusíme. Ale přeci jen tak pro představu – s lehkostí přeskočí délku vlastního těla, vyšplhají, kam až jim to jejich mysl dovolí, a dokáží běžet rychleji než my. Kromě toho disponují i skvělými inženýrskými dovednostmi! Při stavbě tunelů pracují i s kořeny stromů a síť těchto tunelů je tak složitá, že by pro nás mohla snadno představovat bludiště.
Domácí králíci se od těch divokých neliší jen svým šlechtěným vzhledem.
Navíc jsou králíci i velice společenští a vykazují vlastní osobnost i emoce všech druhů – od náklonnosti či žárlivosti po smutek i radost. Zřejmě nás ale nepřekvapí, že ti divocí se značně liší od domestikovaných. A to nejen vzhledem, ale i chováním. Obecným znakem domestikace totiž nejsou jen plandavější uši, ale i ztráta smělosti a strachu z lidí – ty jsou totiž u divokých zvířat základním předpokladem přežití.
Díky rozhodnutí zachránit malé selátko Arnošta jsem mohla stát při zrodu jednoho z největších azylů pro „hospodářská“ zvířata u nás, Azylové farmy Jarikhanda, a pomáhat v jejím rozvoji a záchraně dalších zvířat, která většina lidí považuje jen za stroje na maso, mléko či vejce.
