Když rozdíly mizí, 52. díl: Přehlížený obr s dokonalým stolováním

Největší zvířata světa jsou často ta nejpřehlíženější. Platí to i o žirafách. Považujeme je za tiché doplňky africké krajiny či zajímavou atrakci v zoo, ale jinak toho o nich moc nevíme. Žirafy jsou natolik „neviditelné“, že se jimi nezabývá ani mnoho vědců. „Zapomenutá megafauna“ – tento termín používá těch pár výzkumníků, kteří se žirafám věnují, k popisu jejich situace. O slonech, šimpanzích, gorilách a hroších slyšíme neustále. O žirafách, které jsou silně ohroženy klesající populací, však slýcháme jen málokdy.

Přitom vědci odhalují, že jde o tvory s velice složitým systémem chování i biologií. Žirafy totiž nejsou tak „hloupé“, jak by se mohlo na první pohled do jejich dobráckých očí zdát. Dokonce mají mnohé společné se slony, které považujeme za vysoce inteligentní a společenské. Podobně jako oni například vyjadřují zármutek při ztrátě člena rodiny. A podobně jako krávy i žirafí samice mezi sebou utváří blízká přátelská pouta.

A nemůžeme nezmínit i jejich důležitou roli v ekosystému, který se díky jejich „ošetřování“ stává místem pro život dalších druhů. Jejich ústa bychom mohli obratností připodobnit spíše k lidským rukám. Díky svému více než čtyřicet centimetrů dlouhému a tuhému jazyku dokáží obrat o listí i ty nejtrnitější větvičky. Za den (a někdy i noc) jich dokáží spořádat až pětatřicet kilogramů. Díky svému skvělému zraku si udržují i dobrý přehled o predátorech. Mezi ty nejčastější patří lvi a lidé.

I když by se na první pohled mohlo zdát, že žirafy tvoří jen jeden úplně stejný druh, v celé subsaharské Africe najdeme hned devět poddruhů, které se neliší jen tvarem hlavy, ale třeba i vzorem své srsti. I přesto, že zatím nejsou považovány za ohrožené podle klasifikace Červeného seznamu, jejich počty se v posledních patnácti letech snížily o dobrých čtyřicet procent.

Tagy: