Když rozdíly mizí, 62. díl: Citlivá duše kapybary umí překvapit

Po dlouhá léta jsme se museli v etologii vypořádávat s podceňováním inteligence zvířat a jejich schopnosti cítit stejné emoce jako my. Díky moderním výzkumům se však tento pohled naštěstí mění. Platí to i o kapybaře, největším hlodavci na světě, kterého kvůli jeho mírné povaze často považujeme za hloupého.

Kapybary jsou zářným příkladem teorie mysli u mimolidských zvířat. Ve zkratce jde o kognitivní dovednosti umožňující zpracování informací o ostatních – v podstatě jde o schopnost uvědomit si, že i jiní jedinci mají svou mysl a vlastní emoce. Díky ní jsme schopni porozumět a předvídat chování druhých. O její existenci u kapybar není pochyb.

Dokazují to i příběhy jejich ošetřovatelů ze zajetí. Donguri byla kapybaří matriarcha, která žila v Bio Parku v japonském Nagasaki. Kdykoliv jí nebylo dobře, ošetřovatelé se jí snažili podat léky. Ty obvykle skrývali do jídla. Jednoho dne Donguri snědla listy z jedovatého keře a začala zvracet. Jeden z ošetřovatelů jí nabídl granulku, kterou si dychtivě vzala. Jakmile ji ale vložila do úst, hned ji vyplivla. Čekala totiž, že s jídlem dostane lék. Vnímala starostlivé pocity svého ošetřovatele, který seděl vedle ní, zatímco jí nebylo dobře, a tak očekávala, že dostane medicínu.

Kromě toho jsou ale kapybary i velice zvídavé a vynalézavé. Ve stejném parku, kde žila až do své smrti v roce 2016 Donguri, žijí i dva mladí kastrovaní samci Choco a Doughnut. Na vrcholu zdejšího žebříčku se ale nacházejí zdejší samice, které tyto dva samce odmítají vpustit do „své“ horké lázně. Oba chlapci však přišli s jednoduchým řešením, které následně okopírovaly i další mladší kapybary. Prostě obsadili potůček, který do lázní vede. Tak si mohou užívat teplé vody, aniž by někoho naštvali. Povedená dvojice však ostatní naučila ještě něco jiného – jak otevřít branku výběhu a dostat se k lahodné svačince v podobě šťavnaté trávy za ním.

Tagy: