Autor studie se domnívá, že v přirozeném prostředí by tuleni dosáhli ještě lepších výsledků. Zdroj: Pexels
Jsou zvídaví, poměrně snadno se učí novým dovednostem a někteří vědci je staví na roveň psům. Na světě najdeme osmnáct druhů ploutvonožců. Známe je pod jmény tuleni, lachtani a mroži. Jde o šelmy, které se vyvinuly k životu ve vodě. Jednou z jejich hlavních charakteristik je i rozvinutá inteligence. Jak velká ve skutečnosti je?
Simeon Smeele z Jihodánské univerzity v Odense provedl test na sedmi jedincích v zajetí. Šlo o čtyři lachtany hřivnaté, dva tuleně obecné a jednoho tuleně kuželozubého. Všichni byli již vycvičeni tak, aby dokázali například na povel zamávat ploutví. V rámci studie se ale poprvé naučili na povel zopakovat předchozí činnost, aniž by jim cvičitel řekl, co přesně mají dělat. Odměnou za to jim byla ryba.
Ploutvonožci tráví většinu života ve vodě, ale rodí živá mláďata, která jsou kojena. Zdroj: Pexels
Ploutvonožci tráví většinu života ve vodě, ale rodí živá mláďata, která jsou kojena. Zdroj: Pexels
Smeele se ale potřeboval přesvědčit o tom, že zkoumaní jedinci jen neopakují předchozí povel. Každý z nich tedy dostal nakázáno provést úkol (například zamávat ploutví), pak ho zopakovat a pak ho znovu zopakovat. Při druhém opakování by jim předchozí povel nepomohl, pokud by si nezapamatovali činnost, kterou původně prováděli. „Řekl bych, že to znamená, že jsou si tato zvířata vědoma svého vlastního chování,“ doplňuje Smeele. Čím delší ale byla prodleva mezi jednotlivými opakování, tím více se tuleni pletli. Po osmnácti vteřinách už šlo jen o čistou náhodu.
I když na souši vypadají poměrně nemotorně, ve vodě dokáží vyvinout rychlost až 30 km/h. Zdroj: Pexels
I když na souši vypadají poměrně nemotorně, ve vodě dokáží vyvinout rychlost až 30 km/h. Zdroj: Pexels
Podle Smeeleho to však neznamená, že by šlo o hranici jejich paměti. „Nezapomínejme, že jde o časté opakování,“ vysvětluje. „Dokonce i lidští cvičitelé a asistenti měli problém si zapamatovat, co po tuleních zrovna chtěli.“ Nicméně prozatím známe jen dva druhy, které dokáží něco podobného. Jde o delfíny skákavé a makaky indočínské. Pro tuleně má taková dovednost i čistě praktické využití – při nájezdech na rybářské sítě si tak snadněji zapamatují, kdy zaútočit.
