Když rozdíly mizí, 67. díl: Kozy jako suchozemští delfíni

Podle výzkumníků  z londýnské Queen Mary University a švýcarského Institutu zemědělských studií jsou kozy ještě mazanější. Vědci samozřejmě již věděli, že i kozy žijí ve společenských skupinách, dokáží si obstarat potravu i v těch nejhorších podmínkách a že jejich dlouhověkost jim zajišťuje velký paměťový rozsah. Zároveň ale proti nim hraje skutečnost, že byly domestikovány. Přišly tak o část své divoké inteligence a schopností, které v zajetí již nepotřebují.

Výzkumníci kozám předložili úkol, který byl původně vyvinut pro výzkum primátů. Vložili kus ovoce do bedny, do které se dalo dostat jen po splnění úkolu – kozy musely zatáhnout za provaz a pak čumákem vytáhnout páčku. Po správném provedení z bedny vypadlo ovoce. Devíti z dvanácti koz se podařilo úkol splnit nejpozději na čtvrtý pokus. Dvě se snažily vědce přechytračit a bednu se pokusily otevřít svými rohy. A ta poslední neuspěla ani na dvacátý druhý pokus. Devět úspěšných koz se pokusu zúčastnilo znovu po uplynutí deseti měsíců. Všechny si postup pamatovaly, a tak se k ovoci hravě dostaly hned. Zároveň ale vědci zjistili ještě jednu věc – kozy se zřejmě učí všemu na vlastní pěst, jelikož sledování ostatních při řešení úkolu jim nepomohlo vyřešit jejich vlastní úkol dříve.

Podle další studie jsou ale v něčem podobné i psům. I v tom má prsty domestikace. Podobně jako psi totiž hledají pomoc při řešení složitějších úloh u svých lidí. „Když chtějí pamlsek, který je mimo dosah, zírají kozy na lidi stejně jako psi,“ uvádí Christian Nawroth z londýnské univerzity.