V německém Řezně začaly v pátek již 73. Sudetoněmecké dny (Sudetendeutsche Tag). Bývalý prezident Václav Klaus se před setkáním německých vyhnanců z Československa ostře vyhranil vůči Berndu Posseltovi, mluvčímu a zároveň nejvyššímu představiteli odsunutých sudetských krajanů. „Exprezident se snaží znova rozpoutat už vyřešenou diskusi o vině a trestu, která má přinést body politickému subjektu, s nímž sympatizuje,“ kritizuje Klausův postoj Jiří Fiedor, signatář Charty 77 a český vydavatel Posseltových úvah o společné Evropě. „Jako by si Posselt a Klaus po letech vyměnili role,“ podivuje se.
Když se exprezident Václav Klaus v nedávné Partii Terezie Tománkové na CNN Prima NEWS obul do Bernda Posselta, mluvčího Sudetoněmeckého krajanského sdružení (Sudetendeutsche Landsmannschaft, SdL), vyjádřil tím zároveň i postoj k tradičním Sudetoněmeckým dnům. Sjezd vyhnanců se letos od 26. do 28. května koná v bavorském Řezně, krátkou návštěvu na sněmu odsunutých českých Němců a jejich potomků slíbil i ministr školství Mikuláš Bek.
MOHLO BY VÁS ZAJÍMAT: Pavel na motorce je frajeřina. Ocenění Posselta mu neodpustím, vzkázal pobouřeně Klaus
Klaus v Partii mimo jiné kritizoval vřelý vztah prezidenta Petra Pavla k Posseltovi, když prohlásil: „Víme, kdo válku rozpoutal. Víme, k čemu to vedlo. Víme, jak složitý byl problém se sudetsko-německou částí s našimi spoluobčany. Pan Posselt byl otazníková osobnost pro nás pro všechny a Pavel mu nyní poděkoval za obří pomoc s vylepšováním česko-německých vztahů. Nevím, jestli sním, nebo bdím. To mě opravdu absolutně pobouřilo.“
Posselt a Klaus si vyměnili role
Jakoby obloukem se Klaus vrátil až někam k rétorice politiků před rokem 1989, kteří svaz sudetských krajanů považovali za revanšistické a krajně nepřátelské spolčení, které chce rozpoutat novou válku. Výmluvné je i srovnání dnešních postojů Václava Klause s jeho vlastními názory z devadesátých let. Klaus se v roce 1997 odsunutým sudetským Němcům omluvil za křivdy spáchané právě násilným vysídlením.
Václav Klaus byl nedávno také hostem pořadu Partie Terezie Tománkové:
„Paradoxně to teď vypadá, že si Klaus s Posseltem po pětadvaceti letech úplně vyměnili role,“ říká pro CNN Prima NEWS Jiří Fiedor, který ve svém nakladatelství Pulchra vydal knihu Bernd Posselt vypráví o Evropě. „Zatímco Klaus v roce 1997 jakožto premiér podepisoval Česko-německou deklaraci o vzájemných vztazích a jejich budoucím rozvoji, Posselt ve stejné době veřejně tlumočil požadavky části krajanského spolku sudetských Němců na navrácení majetku nebo finanční odškodnění,“ připomíná Fiedor.
Po dalším čtvrtstoletí je všechno jinak. „Dnes Klaus podporuje české nacionalisty, zatímco Posselt hovoří o společné česko-německé budoucnosti, která už není zatížena požadavky na hmotné nebo finanční restituce sudetských krajanů. Právě takové stanovisko se Posseltovi podařilo už před léty prosadit do stanov sudetoněmeckého krajanského spolku,“ porovnává Jiří Fiedor.
Co říká Česko-německá deklarace
Sudetoněmecké krajanského sdružení už tak žádné Čechy, kteří například žijí v domech po vyhnaných německých sousedech, nikterak neohrožuje. Nakladatel si ovšem myslí, že Klaus se snaží vrátit do hry právě onu překonanou sudetskou kartu. „Snaží se znova rozpoutat již uzavřenou a vyřešenou diskusi o vině a trestu, která má přinést body politickému subjektu, s nímž Klaus sympatizuje,“ zdůraznil.
Česko-německá deklarace o vzájemných vztazích a jejich budoucím rozvoji, kterou Václav Klaus ratifikoval z pozice premiéra v roce 1997, přitom bolestné soužití obou národů oficiálně uzavřela. „Německá strana lituje utrpení a křivd, které Němci způsobili českému lidu nacionálněsocialistickými zločiny. A vzdává čest obětem nacionálněsocialistické vlády násilí a těm, kteří této vládě násilí kladli odpor,“ uvádí smlouva. Omluvu do stejného dokumentu vložila i česká strana, kterou reprezentoval právě předseda vlády Klaus. A také ji signoval.
Klausova omluva sudetským Němcům
V deklaraci se doslovně uvádí: „Česká strana lituje, že poválečným vyháněním, jakož i nuceným vysídlením sudetských Němců z tehdejšího Československa, vyvlastňováním a odnímáním občanství bylo způsobeno mnoho utrpení a křivd nevinným lidem, a to i s ohledem na kolektivní charakter přisuzování viny. Zejména lituje excesů, které byly v rozporu s elementárními humanitárními zásadami i s tehdy platnými právními normami, a nadto lituje, že bylo na základě zákona č. 115 z 8. května 1946 umožněno nepohlížet na tyto excesy jako na bezprávné a že následkem toho nebyly tyto činy potrestány.“ Podepsáni český premiér Václav Klaus a německý spolkový kancléř Helmut Kohl.
Nakladatel Fiedor si myslí, že Klausovi na Posseltovi bytostně vadí také jeho nadšené evropanství, i když nahlas mluvčího sudetských krajanů napadá hlavně jako zavilého revanšistu. „Klaus se nikdy netajil svou averzí vůči společné Evropě, jednotným evropským normám i měně, zatímco Posselt byl jednou z hlavních postav panevropského politického uskupení, jehož smyslem bylo právě prosazování jednotné Evropy,“ říká Fiedor.
Nadšený Evropan z Jablonce
Kniha Bernd Posselt vypráví o Evropě, kterou vydal Fiedor, je upřímnou poctou společnému evropskému domu. „Posseltovy úvahy mě zaujaly právě na Sudetoněmeckých dnech, kde jsem jeden rok natáčel televizní cyklus Česko-německé století,“ vzpomíná Fiedor. „Tehdy jsem se s Posseltem také osobně seznámil a domluvil na vydání české verze jeho evropských úvah.“
Posselt již v devatenácti letech zakládal německou pobočku Panevropské mládeže a záhy se stal i blízkým přítelem samotného strůjce Panevropské unie, kterým byl Otto von Habsburg, syn posledního rakouskouherského císaře Karla I.
„Přesvědčeného Evropana ze mě udělal osud mé rodiny,“ píše Posselt v úvodu knihy. Jeho předci totiž mluvili německy, slovinsky, maďarsky i česky, pocházeli ze Štýrského Hradce i z Jablonce nad Nisou a v roce 1945 skončili v transportech do Německa. Posselt v knize vzpomíná třeba na jednu ze svých letitých pratet, která vyhnání nikdy nepřijala a duchem pořád žila v české Kadani, kde se narodila. Autor esejů proto odmítá všechny druhy nacionalismu a horuje pro spojenou Evropu a společné evropské občanství, s jehož pomocí budou překonány staré národnostní vášně.
Bernd Posselt Zdroj: Profimedia.cz
„Zlý Sudeťák“ ještě žije
Pro eurooptimisty může být kniha mluvčího sudetských krajanů posilujícím dílem, neboť současný vývoj generuje i opačné tendence, které mohou společnou Evropu zahubit. „Kniha je aktuální reakcí na trend mnohých současných evropských politiků, kteří v rámci populismu opět vytahují prapory vyhraněného nacionalismu,“ přemítá Fiedor.
Nakladatel dospíval za normalizace v tehdejším Severomoravském kraji, který měl v rámci Československa pověst „rudé bašty“. Dnes žije v Praze, ale všímá si, že právě v pohraničních regionech, od Prahy notně vzdálených i sociálně slabých, má protiněmecká rétorika pořád určitý ohlas. Minimálně takový, že se ji některým politikům vyplácí používat, protože odměnou jsou volební hlasy. „V rodném kraji jsem mnohokrát zaznamenal, že je tam Posselt vnímán jako zlý spiklenec a nebezpečný Sudeťák,“ vypráví Jiří Fiedor. A těší se, až všichni politici přestanou krvelačnými sudetskými Němci konečně strašit voliče.
