Klusák sám v síti: Bylo zajímavé, vyzkoušet si být otloukánkem českého Facebooku

Nakolik se celá náročná akce dotkla samotného spoluautora dokumentu V síti, který lze nově celý sledovat on-line? Jak sám vnímá prostředí sociálních sítí, nebo jaký je jeho rodičovský recept na odklonění dětí od toho, že jim sexuální výchovu budou vysvětlovat strýčkové na webu?

Sedíte ve vlaku. Kolik lidí ve vašem okolí právě kouká do mobilu?

Schoval jsem se kvůli klidu a COVIDU v kupé, je tady jen jedna slečna a ta neustále telefonuje. Vysvětlila mi, že si pořídila lístek do tichého oddílu, ale musí něco vyřídit, tak jsem to schytal já.

Děláte to, že po natočení dokumentu V síti hledáte v mužích v okolí případného násilníka? Osobní deformace?

Tohle mě naštěstí nepronásleduje. Paradoxně si víc všímám dětí, co jsou třeba v metru a tramvaji lapené v záři svých mobilů.

Váš sociální experiment vyvrátil vžitou představu o podobě sexuálního násilníka, který podle ní musí zákonitě mít diagnózu. Většina takových mužů je ale psychosexuálně zcela zdravá. Jak se díky vašemu dokumentu změnil obraz sexuálního predátora? Změnil se? Jezdíte po školách, jste v kontaktu s dětmi, mluvíte s učitelkami.

Náš film ukazuje, že se nejedná o nějaké snadno rozpoznatelné odpudivé úchyly, ale že jsou to často na první pohled mladí sympaťáci, kterým nedělá problém s nabídkou virtuálního sexu oslovit dítě. V tomhle je V síti výstrahou už jen tím, že boří tu stereotypní představu pána s rozhaleným baloňákem.

Jak se teď stavíte k běžným vtípkům a sexistickým narážkám, když víte, čím mohou dívky a ženy procházet?

Podobně jako předtím. Nepovedenej slizkej vtip zůstane vždycky nepovedeným slizkým vtipem.

Kauza #Meetoo ukázala, že sexuální násilí zažívají ve velké míře i chlapci. Proč jste se nezaměřili V síti i na ně?

Vedly nás k tomu dva důvody. Nedařilo se nám najít dospělého herce, který by byl herecky přesvědčivý, a přitom ještě nemutoval a nerostly mu vousy a mohl tedy představovat chlapce kolem dvanácti let. Klukům se vůbec daleko výrazněji promění rysy s nástupem dospělosti. A pak tam ještě přibývá motiv sexuální orientace. Kluci, kteří si v tomhle věku píší s cizími muži, ohledávají hranice své sexuální identity. A to už by byla příliš velká odbočka od našeho tématu.

Jak se V síti potvrdilo, sexuálního násilí na dětech se dopouštějí i ženy. Často zastávají roli zprostředkovatelek a průvodkyň k erotické tužbě muže. Byli jste dostatečně připraveni na to, že mezi predátory budou i ženy?

Ženy to dělají naprosto výjimečně a jak potvrzuje policie i odborníci na sexuální zneužívání v on-line prostředí, jejich motivem je spíš vydírání, nikoliv touha po sexuálním uspokojení. Tahají z kluků třeba video s masturbací a pak pod pohrůžkou zveřejnění požadují peníze. Přesto přiznávám, že žena, která ve filmu doprovodila svého partnera na schůzku se Sabinou Dlouhou, dostala do kolen i nás, kteří jsme toho v té době viděli hodně. Už jen to, s jakou samozřejmostí se domnělého dítěte vyptávala na menstruaci.

Policie už zasahuje, ale jak se k problému postavily sociální sítě jako Lidé.cz, na kterých jste experiment točili?

Zástupce společnosti Seznam jsme kontaktovali několik měsíců před uvedením filmu do kin, seznámili jsme je s tím, co se nám podařilo natočit mimo jiné i na jejich serveru. Vzpomínám si, že na mě působili, že ten šok v nejmenším nepředstírají. Dokonce k nám po pár dnech prosáklo, že se chystají Lidé.cz zavřít. Ale nestalo se nic. Snad aspoň posílili administrátorský dohled, doufám, ale těžko říct. Na diskusích po filmu potkávám mnoho diváků, kteří mi mají potřebu říct, že tenhle web byl peklo už před deseti lety, tudíž radikální proměně příliš nevěřím.

Viděla film třeba vaše maminka, která je z generace off-line? Jaké byly její reakce i jako babičky vnučky a vnuka?

Moje máma Jana Klusáková film pochopitelně viděla, a to na předpremiéře i slavnostní pražské premiéře. Máma je nesmlouvavý dramaturg, ale V síti přijala bez výtek, baví ji prolínání závažnosti toho tématu s humorem, který se tam překvapivě vyskytl. Jsem synem své matky – vztahujeme se k tomu tématu obdobně. Vybavuju si ze svého dětství, že máma nikdy nebyla prudérní, stran sexu jsem se mohl zeptat na cokoliv a bylo mi popravdě odpovězeno. A tohle praktikujeme s Marikou, s našimi kluky i s Julií z mého předchozího manželství a troufám si tvrdit, že to je nejlepší návod, jak děti odklonit od toho, že jim to budou vysvětlovat strýčkové na webu…

Na Facebook se nebojíte dát fotky s vlastními dětmi, nelitujete toho zpětně? Díky Facebooku tak víme, co měla v březnu vaše dcera Julie na nástěnce v pokojíčku.

Myslím, že je to věc míry. Nefotím děti, abych je vystavoval na netu, ale občas se někde objeví, protože s námi žijí a cestují a samy chtějí být součástí i toho, co žijeme virtuálně. Osobně dávám na FB spíš výroky a postřehy našeho nejstaršího Ondry, nikoliv fotky.

Jak se vám žije jako muži a otci, když víte, v jakém světě vyrůstá vaše dcera?

Naprosto bez obav. Jedenáctiletá Julie je právě chráněna tím, že film už několikrát viděla a probrali jsme to zprava zleva. Navíc už máme za sebou i prověrku dopadu. Nějaký chlapík jí psal na Instagramu (který by ještě vůbec v tomhle věku neměla mít, vím to, ale zakazujte jí to, když tam jsou všechny spolužačky): ,Copak provádíš?' – A Jul si to zbrkle přečetla a odvětila: ,Já nic neprodávám.' – Cha! – A on, že jí to moc sluší. A Jul zasmečovala: ,Asi bych vám měla říct, že můj táta o úchylech dělá filmy… '– A tím to skončilo.

Máte představu, kolika dětí a učitelů už osvětový film V síti: Za školou vidělo?

Osvětovou verzi filmu vidělo okolo 60 000 diváků, ale nebýt COVIDU, bylo by to mnohem více, už dvakrát (květen–červen, září–říjen) jsme rušili stovky projekcí pro školy… je to i důvod, proč se teď distributor filmu, společnost Aerofilms, rozhodl, že zorganizuje on-line promítání pro školy. Přípravy jsou v běhu.

Mění se při promítání filmu V síti: Za školou reakce dětí?

Doprovází ho široká škála emocí a největší radost mám z toho, když vidím, že to děti baví. To je totiž ta nejlepší možná půda pro to, aby se ty zaseté poučky, které jsou v tom filmu ukryté, uchytily. Debata po těchto projekcích nikdy netrvá méně jak hodinu, děti nás nechtějí pustit.

Je v dokumentu nějaká scéna, která děti vysloveně zarazí? Děti se obvykle choulostivým věcem smějí.

Myslím, že je to moment, kdy vezme Tereza Těžká spravedlnost, respektive malinovku do vlastních rukou a zchladí predátora, který si přiléhavě říkal Sneeky. Dětem v tu chvíli v jediné vteřině dojde, že i ony můžou takovému jednání řici „ne“. Že nejsou jen hříčkou v rukách někoho jiného, ale že je to i jejich zodpovědnost nesetrvávat v sociální roli oběti.

Osvěta je více než chvályhodná, ale... řada učitelek se například dodnes pýří, když má jen vyslovit slova, jako je penis, a jsou hlavně off-line! Jaké jsou vaše zkušenosti?

Bohužel v pár případech obdobné, jak popisujete. Proto jsme pro učitele vytvořili obsáhlé metodické materiály, které je připraví, jak s dětmi mluvit před projekcí filmu, jak po ní, jak se k těmhle citlivým tématům stavět atd. Lze si je stáhnout na osvětovém webu vsitifilm.cz. A pak jsem taky potkal řadu skvělých, především mladších pedagogů, kteří umí se svými svěřenci mluvit a jsou k nim zcela otevření. Vybavuji si učitele, který mi popisoval, že v hodině sexuální výchovy svým žákům v deváté třídě navrhl, že se můžou zeptat na cokoliv, když nebudou probíraná témata pubertálně shazovat. Třída na to přistoupila a jeden student hned zvedl ruku a zeptal se: Jak vylízat holku, aby se jí to líbilo? – Ptal jsem se toho nesmírně sympatického učitele se vzezřením sečtělého intelektuála, jak si s tím poradil. S povzdechem odvětil: Nezbylo než dodržet slovo, ale pojal jsem to pokud možno co nejvkusněji.

Novinkou je, že film bude promítán v Japonsku! Platí tato zpráva z vašeho Facebooku?

Platí a máme z toho velkou radost. Jedná se o uvedení jak v japonských kinech, tak v jedné z jejich televizí. A během pár dnů film vyrazí do německých kin, za tímhle účelem byl dokonce nadabován do němčiny, aby byl snáz koukatelný pro německou mládež.

Jak se vám podařilo dostat dokument o tabuizovaném tématu o zneužívání dětí na internetu do země, kde sexuální násilí oficiálně takřka neexistuje?

Japonci se naší world sale agentce ozvali sami. Film už oběhl několik festivalů, díky nimž se o něm ví i v zahraničí. Nebýt koronaviru a řady zrušených festivalů, šlo by to podle všeho ještě lépe. Vedle zájmu o samotný film nás zaskočil zájem o tzv. formát. Ozvalo se nám několik produkcí – namátkou z Maďarska, Ruska a USA, že by si rádi natočili svoje V SÍTI se svými herečkami, a tedy i se svými predátory… Je to logické, dopad na jejich společnost tak bude výraznější, než kdyby se jen dívali, jak se to odehrává kdesi v Čechách.

Od dokončení filmu o experimentu V síti uběhl rok. Padají první obvinění.

Kolik jste očekával, že se zachycených predátorů podaří vypátrat?

Policie se k dnešnímu dni zabývá 52 muži a jednou ženou. Padlo už 5 rozsudků. Přijde nám to s kolegyní Bárou Chalupovou jako slušný výsledek a vítáme to především jako preventivní výstrahu, neboť novináři ty jednotlivé kauzy sledují a zveřejňují. Aby každý, kdo chce používat děti ke svému uspokojení, věděl, že policie má kapacity a zájem si ho najít.

Tresty za sexuální násilí jsou v České republice jedny z nejnižších v Evropě. „Vašemu“ Sneekymu hrozí 12 let ve vězení. Je ale dost pravděpodobné, že se za mřížemi zdrží mnohem kratší dobu. Jaký trest byste si představoval vy?

Jsem filmař, dokumentarista, nikoliv policista a soudce. Osobně nepřeju vězení nikomu, u něhož by se jeho poklesky daly řešit jinak. Preferoval bych třeba nařízenou terapii nebo alternativní tresty. Ale někdo, kdo skutečně poznamená dítě na mnoho let dopředu, a bohužel se to děje i u zneužívání na internetu, za mříže patří, když jsme zatím nic lepšího nevymysleli.

Jak zpětně hodnotíte nedávnou kontroverzi kolem mikin a dalšího merchandise V síti?

Jako bouři ve sklenici vody. Bylo zajímavé vyzkoušet si být na pár dnů otloukánkem českého Facebooku. Zaujalo nás, že lidé na Instagramu reagovali naprosto odlišně, tedy takřka výhradně pozitivně. Když jsme se s kolegy snažili dobrat, co se to stalo, došlo mi, že je to mezigenerační spor. Kritici z řad rodičů argumentovali, že dítě si nemůže vzít mikinu s nápisem „Nevadí, že je mi 12?“, protože by se tím stalo „terčem pedofilů“. Ale jejich děti to vnímají zcela obráceně. Dávají těmi věcmi najevo svůj vztah k filmu, a tedy i tématu. Že jsou poučené a nenechají se jen tak někým namotat do sítí. Fascinuje mě, kolik rozumných lidí bylo schopno v těch rozhořčených diskusích vykřikovat, že se tím merchem snažíme nenažraně obohatit. Od první chvíle jsme zdůrazňovali, že veškerý zisk poputuje na osvětovou kampaň a hodláme to dodržet včetně veřejně dostupného vyúčtování.

Chování ve společnosti nejspíš značně ovlivní celý stav s koronavirovou pandemií, restrikcemi apod. Dovolíte si odhadnout, jak situace může ovlivnit chování sexuálních predátorů na síti?

Těžko říct. Ale lockdown vypadal tak, že děti zůstaly doma i s rodiči. Nejchoulostivější je situace, když se děti vrátí ze školy a rodiče tam ještě nejsou…

Jak vnímáte názory odborníků, kteří nošení roušek považují až za nebezpečné našemu zdraví. Národ se stal odborníkem na novou epidemiologickou situaci. Na čí straně jste – pro nošení roušek, nebo proti?

Jsem pro rozumné nošení roušek. V tramvaji rozhodně ano, v parku odložit, ale když mě někdo míjí i tam a sám ji má, nemám problém si ji taky rychle nasadit a respektovat jej. Fascinují mě debaty na Facebooku, z nichž je patrné, že řada lidí stále nepochopila, že rouška je především zábrana proti prskání, nikoliv primární ochrana toho, kdo ji má na sobě. Dobře to ilustruje sebestřednost těch, co ji striktně odmítají.

A jak se sám orientujete v nejasných výrocích vrcholných představitelů naší vlády? Jak například vnímáte názorový obrat předních politiků v předvolebním boji o voliče?

Neorientuji a ani se nesnažím, takhle je to přece se vším. Považuji za ignoranci, jestli si někdo teprve až teď všiml, že se Babiš a jeho suita takhle chovají. Vzpomeňte si na Babišův názorový kotrmelec s uprchlíky.

Koho si v současnosti vážíte a respektujete jeho slova – z citovaných odborníků, politiků…

Neupínám se k nikomu jednotlivě. Sbírám informace odevšad a průměruji je zbytky zdravého úsudku…

Máte záložní pracovní plány do případné karantény?

Točíme s mou ženou Marikou Pecháčkovou film – právě o koronaviru a čím je naší společnosti možná překvapivě prospěšný. Pracovní název je VELKÉ NIC. Vycházíme z mentálního obrazu náhlého vzduchoprázdna, které vám umožňuje staré pořádky nově promyslet. Takže se nenudíme ani v karanténě.