Stačí trochu sněhu a čeští řidiči jsou se svými schopnostmi v koncích. Zdroj: Profimedia.cz/ČTK
Jen, co se ve zpravodajství objeví zmínka o sněhové nadílce, můžete si být jisti, že ji bude záhy následovat zpráva o uzavření některé z dálnic kvůli hromadné nehodě. V drtivé většině případů za to ale nemohou rozmary počasí.
„Česko ochromila sněhová nadílka, provoz na hlavních tazích je ochromen.“ Typicky takto zní v zimě frekventované zprávy okupující horní příčky titulních stránek zpravodajských webů. Za těmito událostmi ale není možné hledat pouze výskyt v zimě běžných povětrnostních podmínek.
Úpadek řidičské gramotnosti
Společnost se s rozvojem technologií a růstem životní úrovně obecně stává křehčí a o automobilistech to platí dvojnásob. Běžný český řidič je přitom podivuhodným mixem dvou typů řidičů. A to jednak německého až tvrdošíjně dodržujícího předpisy a odmítajícího v zájmu vyřešení aktuální dopravní situace jakkoliv logicky improvizovat. Velmi nerad si ale osvojuje nově zaváděná pravidla, jako bylo svého času povinné pouštění chodců na přechodu, celodenní svícení, pravidlo zipu nebo vytváření „záchranářské uličky“ při jízdě v koloně. Právě v takových situacích se český řidič často převtěluje v šoféra balkánského typu, kterému se udělá rudo před očima a ignoruje kromě běžné ohleduplnosti i základní bezpečnostní pravidla.
V Česku dále přituhuje, platí výstraha před náledím a zmrazky. Dočkáme se dalšího sněžení
Nízké denní teploty v Česku pokračují. Ve středu se budou pohybovat mezi 0 až 4 °C. V platnosti je také výstraha před tvorbou náledí a zmrazky, a to pro pět krajů. Opět by na některých místech mělo sněžit, ve výšce pod 300 metrů se však očekávají i srážky smíšené či dešťové.
Základem všeho ale je, že u Čechů se stále výrazněji projevuje deficit v technice jízdy. Dá rozum, že na kluzkých zimních silnicích se taková neschopnost násobí do hrozivých rozměrů.
Elektronika není samospasitelná
Tím, jak v automobilech přibývá bezpečnostních asistentů a roste jejich hmotnost, vytrácí se i cit pro samotné řízení a schopnost rozpoznat, co se s autem zrovna na silnici děje. Auta se tím sice stávají více „blbuvzdorná“ za standardních podmínek, bylo by ale velmi naivní si myslet, že je elektronika samospasitelná a dokáže ohnout i fyzikální zákony například na kluzké vozovce.
Když tedy trochu nasněží, prvně vzpomínaný druh řidičů, a těch je většina, by nejraději nejel vůbec, a tak se jen plíží neadekvátně nízkým tempem. Minorita v silných autech plně spoléhající na moderní elektronické vymoženosti zase připomíná kamikaze. Ani jedno není správně a obojí vede k fatálním situacím, potažmo nehodám.
Nevzpomínám si přitom, že by rodiče nebo prarodiče krotící škodovky a žigulíky příliš řešili, že napadlo pár čísel sněhu. Silnice byly nesrovnatelně hůře ošetřované, ale jezdili plynule, ani rychle, ani pomalu, předvídavě, a tedy bezpečně.
Proto si myslím, že ani dnes není od věci vědět, zda má moje auto pohon předních, zadních nebo všech kol, jakou charakteristiku mají jeho brzdy nebo třeba jak reagovat, když mi začne na náledí „ujíždět zadek“. Přímo k nezaplacení je vyzkoušet si chování vozu na velkém prázdném parkovišti pod sněhem. Člověk si je pak na silnici mnohem jistější v kramflecích a svým těžkým SUV neohrožuje jiné účastníky silničního provozu ani sebe.
