I tato číšnice z Ostravy zatím očkování odmítá. Zdroj: Ivan Motýl
Po pozdravu následovala objednávka, od pondělka ale musí personál restaurací vložit do hovoru s hostem ještě tuto větu: „Prosím, předložte očkovací certifikát.“ Kdo ho nepředloží, nedostane ani vodu. Zkuste se ale zeptat personálu, zda vám ukáže svůj certifikát. Vysměje se vám do očí, číšníky totiž k očkování nikdo nenutí. Odhadem až polovina personálu v pohostinských službách přitom vakcínu tvrdohlavě odmítá.
Když jsem před týdnem sbíral materiál pro reportáž o proočkovanosti servírek a číšníků, systematicky jsem procházel jeden podnik za druhým na Hlavní třídě v ostravské Porubě. V pěti navštívených restauracích a kavárnách jsem ale našel jediného očkovaného zaměstnance. Vlastně to ani nebyl zaměstnanec, nýbrž majitel podniku, jenž si stěžoval, že nemá žádnou páku, jak servírky donutit k vakcinaci.
Veškerý mnou oslovený personál se očkování dosud vyhýbal jak čert kříži. A pochybuji, že tihle berani za týden od našeho setkání změnili názor. V drtivé většině jsou to mladí a bezstarostní lidé, kteří se nějaké té „chřipečky“ přece vůbec nebojí…
Před týdnem ale můj průzkum ještě nepůsobil tak vyhroceně. Do hospod běžně chodili i neočkovaní štamgasti, takže neočkovaný personál často obsluhoval právě odpírače vakcíny. A očkovaný štamgast dokonce občas býval za svoji společenskou zodpovědnost i terčem výsměchu. Opozice v parlamentu přece také vždycky křičí víc než poslanci vládní většiny.
Od 1. listopadu musí personál pohostinských zařízení pečlivě kontrolovat očkovací certifikáty všech hostů, jinak majiteli podniku hrozí vysoké pokuty. A kdo se neprokáže patřičným QR kódem, musí se spokojit s lahváčem z lednice ve své kuchyni. Je to model, který se třeba v Itálii uplatňuje již od června a hosté tuhle prevenci nakonec přijali za svou. Kdo to nemohl vydržet bez ranního espressa na rohu v kavárně, prostě se nakonec zapsal na pořadník v očkovacím centru.
Chceme-li očkované hosty, musíme jít příkladem
Ze své srpnové italské cesty jsem si navíc odnesl skvělou zkušenost o lidské solidaritě. „Když v podniku chceme jen naočkované hosty, musíme jít sami příkladem. Všichni jsme tu očkovaní,“ dozvěděl jsem se od číšníka v jedné z nejstarších kaváren v severoitalském Terstu. Značná část tuzemského personálu na podobnou solidaritu s očkovanými štamgasty prostě kašle. A dál se bude roznášet pivo anebo polední menu i se zvláštním bonusem, který se jmenuje COVID-19. Nikdo přece neví, zda ten či onen neočkovaný číšník není zrovna i nakažen, vždyť testování personálu hygienici nevyžadují.
Je to absurdní divadlo jak od Samuela Becketta. Jen se nečeká na Godota, ale na covid. Vždyť neočkovaný číšník může nakazit třeba očkovaného seniora, který v podniku zrovna slaví své osmdesáté narozeniny. Bohužel, má těžkou cukrovku a selhávají mu ledviny, takže pokud onemocní covidem, v takových případech nemusí být spásonosná ani vakcína a nemoc může seniora připravit i o život. Viníkem jeho smrti bude v takovém případě neočkovaný a nakažený číšník, ovšem jeho vinu nebude zkoumat žádný kriminalista, ani se případ nedostane před soud. A onen číšník se po překonání infekce dokonce znova rozběhne mezi hosty, samozřejmě i nadále s pocitem, že očkování je nesmysl a buzerace svobodných občanů. Vždyť právě prošel jen takovou „chřipečkou“, které si vlastně ani nevšiml…
