KOMENTÁŘ: Česká pivní kultura umírá. Zápis na seznam národního dědictví to smutně potvrzuje

Česká pivní kultura má na kahánku. Vymírá, zkrátka mele z posledního, jinak by ji ministerstvo kultury nemohlo zapsat na Seznam nemateriálních statků tradiční lidové kultury České republiky, jak se to stalo tento týden. Na seznamu totiž figurují jen ohrožené druhy, k nimž patří například dudáci, voraři, bednáři, odzemek a jízda králů, čili vymírající řemesla a tradiční lidové zvyky. Mimo jiné mečové tance, slovácký verbuňk a morové průvody.

Zápis je i předstupněm pro zařazení české pivní kultury na soupis světového dědictví UNESCO, takže rozhodnutí ministra Martina Baxy vzbudilo nadšení. Pro tuzemskou hospodu je to však zároveň labutí píseň, protože ministerstvo kultury vlastně potvrzuje smutný stav, že tradiční česká pivní kultura je ve vážném ohrožení.

Hospoda je i kolébkou Sokola

Než připomenu důvody, proč česká hospoda leží na smrtelné posteli, dovolím si malé ohlédnutí do minulosti. U piva se už od 19. století rodila moderní česká politika, umění i sport, protože hospody sloužily jako hlavní a často jediná střediska veřejného života a společenského kvasu.

ČTĚTE TAKÉ: Česká pivní kultura je na seznamu nehmotného dědictví. Uchází se i o zápis v UNESCO

Podle dochovaných pramenů se v hospodě zrodila i Česká obec sokolská (ČOS), neboť Miroslav Tyrš i další její zakladatelé milovali pivo. A při pánských jízdách po výčepech také vymysleli organizovanou českou tělovýchovu. Vznik tělocvičné organizace měl přitom souvislost s konkrétními hospodami, jak to líčí samotní zakladatelé v textu Trikotiada z roku 1863, který popisuje třeba nájezdy náčelníků nové organizace na plzeňské do staropražské pivnice U Pinkasů.

„Holbu mohutně, vší namáhaje síly pozdvihne a Plzeňské v bezedné leje lůno,“ vypráví Trikotiada o zasedání Sokola U Pinkasů. Miroslav Tyrš, Jindřich Fügner a další průkopníci cvičení se v dobách počátků jednoty nazývali také Sborem Apollských. A to podle restaurace U Apolla v Ječné ulici, kde vzniklo i slavné sokolské heslo Tužme se!

Zázemí pro básně i hieroglyfy

V pivnici U Fleků zase štamgasti koncem 19. století založili takzvanou Akademii, ve které až do druhé hodiny v noci zasedaly nad pivem elity české kultury, politiky i vědy.

„Jiskřilo to tam myšlenkami a tvořivým kvasem,“ napsal o Akademii slavný herec Národního divadla Rudolf Deyl starší. Stolní společnost U Fleků se scházela téměř půlstoletí, pravidelně přicházeli spisovatelé Jakub Arbes nebo Jaroslav Vrchlický a později proslulý egyptolog František Lexa, který do kroniky Akademie psával básně hieroglyfickým písmem.

Obdobné stolní společnosti se scházely v hostincích všude po českých zemích, byť s méně slavným obsazením. V restauracích byly zakládány politické strany, okrašlovací či čtenářské spolky anebo se tam hrálo ochotnické divadlo. Ale abych to zbytečně nenatahoval, v Čechách, na Moravě i ve Slezsku mívaly pivnice jedinečnou úlohu společenských center, kde se ve stínu pípy tvořila ona nehmotná kultura, kterou teď ministerstvo kultury zapsalo na Seznam nemateriálních statků tradiční lidové kultury České republiky.

Pivo, poklad naší vlasti

„Pivo, poklad naší vlasti,“ opěvoval pivní kulturu už v roce 1875 básník Antonín Vojtěch Valenta-Mělnický. Měšťan z domu U Zlaté hvězdy v Mělníku, hudební skladatel, ředitel zpěváckého spolku a poštmistr, časově zcela zaneprázdněný národní buditel. Každý večer nicméně proseděl v hospodě.

Pivní kultura. To slovo kultura je velmi podstatné. Baxa nechrání pivo samotné, to by asi neustál, protože jde o alkoholický výrobek, před kterým pravidelně varují jeho kolegové z ministerstva zdravotnictví. Chmelový mok například přispívá k nádorům tlustého střeva a jeho pravidelná konzumace způsobuje závislost na alkoholu.

Ochranu ministerstva kultury získává jen jakási duchovní hodnota spojená s hospodami a pivem, jako když Tyrš vymyslel v hospodě veřejná cvičení. Jenže tento společenský rozměr mizí v posledních desetiletích z výčepů a restaurací jako pára nad hrncem, což je vpravdě historická změna.

Třeba současný sport už dělí od výčepů určité bariéry, mění si i samotný vztah sportovců k pivní kultuře. Najednou to nejde dohromady. I denní režim řadového rekreačního sportsmana se dnes jaksi vylučuje s půllitry, protože zdravý životní styl dlouhé vysedávání u piva jednoduše nepřipouští.

Pub, kavárna i čajovna v jednom

Odmítavý vztah k hospodám se stupňuje s každou další zletilou generací a způsobuje zkázu již zavedených a často i stoletých hostinců či restaurací. Jejich počet ale není tím hlavním problémem úpadku české pivní kultury. Spíše vadí, že se proměňují v rádoby současné podniky a jsou pubem, kavárnou, barem i čajovnou dohromady. A více se tam čučí do mobilů, než by se komunikovalo z očí do očí.

Že české výčepy vymírají, dokazuje i spotřeba čepovaného, která prudce klesá a tvoří už jen pouhou třetinu z celkové konzumace národního nápoje. Zvítězilo lahvové, plechovkové a PET flaškové pivo, které se popíjí na přátelských party v obývacích pokojích nebo se sousedy na zahradách. Atmosféru hospody, kde se v jediné místnosti mohli potkat náhodní hosté z různých sociálních vrstev i generací, ale pivo v garáži nemůže nahradit.

Nový životní styl

Od dnešních třicátníků a mladších se navíc očekává úplně jiná péče o rodinný kruh, než jak tomu bylo třeba ještě v roce 2000. Většina ženáčů v tomto věku spěchá po práci domů a případně hned střídají manželku v péči o děti. Což o to, je to spravedlivé. Právo zajít si po šichtě na jedno pivo, což bylo reálně i pět kousků, bylo dříve machisticky uplatňováno z pozice mužské síly.

Něco za něco. Šéfredaktor elektronického časopisu Pivař Petr Novotný mě už před pěti lety skepticky varoval, že přílišný partnerský život mění i celou pivní kulturu: „Dnešní chlapi, tedy dřívější tahouni konzumace čepovaného piva, už na hospodu nemají čas. Lokální podniky tak ztrácejí schopnost přežití, prostě se tam nechodí. České výčepy jsou nezachranitelné. Bohužel, opravdu se s tím už nedá nic dělat.“

Nedá!

Soumrak nad érou piva

Když byla na seznam světového kulturního dědictví UNESCO v roce 2016 zapsána belgická pivní kultura, tamní hospody to také nezachránilo. A najít třeba mimo turistické centrum Antverp tradiční pivnici, to je velmi obtížná záležitost.

Komentáře a glosy

Texty zveřejňované v rubrice Názory se nemusí ztotožňovat s postoji redakce CNN Prima NEWS. Jedná se o autorské komentáře redaktorů a externích přispěvatelů.

I mladí Belgičané chtějí žít zdravěji, a tudíž bez alkoholu, přičemž muslimští ale i asijští migranti pivo odmítají z principu. Většinu výčepů v Antverpách tak vystřídaly fastfoody, pizzerie, kavárny nebo úplně jiné podniky. V ojedinělých případech sice noví provozovatelé ponechali pípu pro pár posledních štamgastů, dříve slavné belgické nehmotné pivní dědictví je ale stejně v čudu.

Jedna historická epocha očividně končí. Měli jsme v českých zemích dobu kamennou i železnou, které pak vystřídaly jiné dlouhé kultury. Teď končí doba pivní. A ministr Baxa už to na Seznamu nemateriálních statků tradiční lidové kultury České republiky potvrdil podpisem a úředním štemplem.

MOHLI JSTE PŘEHLÉDNOUT: Sele s lidskou hlavou a dětským pláčem vyděsilo filipínské vesničany. Video je hitem internetu

Tagy: