Z dovolené poslání: Komentář psích záchranářů, kterým Gruzie změnila život

Psí tuláci z Gruzie jsou projekt party českých dobrovolníků, kteří se na základě vlastních zkušeností a zážitků z cest do této kavkazské země rozhodli toulavým psům systematicky pomáhat. Pořádají v Česku finanční sbírky a ve spojení s gruzínskými dobrovolníky z organizace Zero Strays Georgia za ně přímo v Gruzii pořádají programy na preventivní kastrace a očkování, pomáhají s úhradou veterinárních nákladů, kupují antiparazitika a podporují dočasné pěstouny na gruzínském venkově.

V listopadu absolvovali další cestu do Gruzie, aby se osobně zúčastnili velké kastrační a očkovací kampaně, z velké části financované právě z příspěvků českých milovníků zvířat. Jíťa, Kačka a David nám vyprávěli o tom, co při své poslední cestě zažili.

Opravdu psí život

Představte si, že jedete na svoji vytouženou dovolenou. Těšíte se na to, jak budete chodit po nádherných horách, vykoupete se v přírodních sirných bazéncích, podíváte se na tisíce let stará skalní města nebo navštívíte proslavený vinařský kraj. Ale od chvíle, kdy přistanete, budou vaše zraky neustále přitahovány něčím úplně jiným.

Často vás bude provázet pohled na úplně vyhublé, zbídačené psy, kteří mají po těle velká holá místa bez srsti, kulhají, mají krvavé šrámy, nebo už jejich tělíčka leží bez života podél silnice. Tohle je Gruzie. Statisíce bezprizorních toulavých psů bez očkování, bez státního kastračního programu, bez státem zřízených útulků. Pokud tady někdo srazí autem psa, nezastaví a jede dál. A pejsek pak třeba několik dní pomalu a v bolestech umírá u cesty.

Přitom se jedná o neuvěřitelně milá stvoření, která jsou neuvěřitelně vděčná za každé pohlazení.

Proč pomoc právě v Gruzii

My všichni jsme si při návštěvě Gruzie zažili situaci, která nás donutila přerušit dovolenou a překopat všechny plány, abychom zachránili nějakému psímu tulákovi život. Díky tomu jsme zjistili, jak je celá situace, v této jinak krásné zemi, zoufalá. A že pomoc těmto ubohým psím duším leží pouze v rukou několika málo místních dobrovolníků a milovníků zvířat. Tak jsme se seznámili s lidmi ze Zero Strays Georgia, kteří pomáhají psům už od roku 2015 a za tu dobu vykastrovali přes 1 600 zvířat a pro více než 300 z nich našli nový domov. Navíc u nás neexistoval žádný projekt, který by se pomocí v Gruzii zabýval, ačkoliv jsme národ pejskařů a jezdí tam na dovolenou čím dál více Čechů.

Naše listopadová cesta do Gruzie

Naše cesta byla hodně náročná, hlavně emočně. Hned na začátku nás čekala třídenní kastrační a očkovací kampaň ve městě Zugdidi na západě země, které se zúčastnili dva místní veterináři a několik dobrovolníků. Všichni ohromní srdcaři, kteří v této době neúnavně pracovali i 14 hodin denně. Kastrace a vakcinace jsou totiž z dlouhodobého hlediska nejúčinnějšími nástroji, jak snížit množství trpících zvířat v ulicích.

Brali jsme psí tuláky, které jsme v ulicích města a jeho okolí našli bez barevného štítku v uchu. Pokud totiž pouliční pes v Gruzii takový štítek má, značí to, že je současně kastrovaný a očkovaný proti vzteklině. Stejně tak chodili i místní se svými zvířaty, kteří by bez naší kampaně neměli prostředky na jejich sterilizaci. Nechtěná štěňata by pak vyhodili na ulici a tím opět zvýšili počet pouličních psů.

Nakonec se vykastrovalo a očkovalo neuvěřitelných 98 zvířat, která by jinak mohla mít tisíce potomků, kteří by od narození trpěli v děsných podmínkách.

Záchrana Dobbyho a Luckyho

Nebyla by to cesta do Gruzie, abychom při ní nenarazili na tuláčky, kteří potřebovali akutní pomoc. Prvního z nich jsme našli ve městě Samtredia a šlo snad o největší hromádku psího neštěstí, jakou si umíte představit. Na těle byste mu spočítali každou kost, jak byl vyhublý. Poskakoval pouze po jedné zadní noze a měl lysiny v srsti. Koukal se na nás tak žalostným pohledem, že jsme vůbec neváhali a vzali ho s sebou.

Později jsme zjistili, že jednu zadní nohu má zlomenou v kyčli, druhou zadní měl zlomenou a špatně srostla, má nemocná játra a nemoci z klíšťat. Podělili jsme se o jeho příběh na našich sociálních sítích a stal se malý zázrak. Spustila se obrovská vlna zájmu o jeho osud, a dokonce se našla v České republice rodina, která se ho ujme. Jeho léčba a převoz zabere hodně času a peněz, ale tahle úžasná něžná psí duše nakonec najde domov, jaký si zaslouží. Pro svůj smutný pohled a převislé uši dostal jméno Dobby.

Druhý případ záchrany proběhl vysoko v horách, ve vesnici Ušguli. Tam jsme se původně vypravili, abychom se pokusili najít fenku, kterou se rozhodla adoptovat jedna polská turistka, která se do ní zamilovala. Nakonec jsme se ale vraceli hned se dvěma psy. Nejen, že jsme našli zmíněnou fenku (na naši počest ji její nová rodina pojmenovala Praga), ale zároveň jsme v opuštěné části vesnice objevili zpod rozpadlé boudy vykukující vyděšené oči. Patřili pejskovi, který byl přivázaný na řetězu tak krátkém, že si do boudy nemohl zalézt a zároveň se nemohl vzdálit na více než metr od ní. To nejhorší jsme ale teprve měli zjistit…  V krku měl obrovskou krvavou ránu vydřenou až do masa. Tu mu způsobil špagát, který se mu zařezával do krku a škrtil ho.

Nemohli jsme tam toho chudáčka nechat. Neřešili jsme, co bude, hlavně jsme ho chtěli dostat do bezpečí. A stal se další zázrak. Opět se nám začali ozývat lidé na naše sociální sítě, a i tenhle šťastlivec našel domov v ČR. Zkrátka “Lucky”, jak ho pojmenovali jeho noví majitelé.

Nekončící mise

Současná politická situace v Gruzii bohužel nenahrává tomu, že by se systémově cokoliv zlepšilo. Je tak jasné, že i v budoucnu bude veškerá pomoc psím tulákům záviset na dobrovolnících a finanční pomoci těch, kterým nejsou osudy pouličních psů lhostejné. Proto budeme moc rádi, pokud naši činnost podpoříte skrze naši vánoční sbírku Ježíškova pomoc pro psí tuláky z Gruzie. Nebo budete sledovat další osudy Psích tuláků z Gruzie na sociálních sítích. Protože i malý příspěvek může mít v Gruzii cenu psího života.