Muž s prázdnou peněženkou Zdroj: Profimedia.cz
Česká společnost prodělala během posledních tří let obrovskou mentální proměnu, co se finančního smýšlení týče. A to včetně postoje k veřejným rozpočtům. Zatímco před rokem 2020 jsme vnímali negativně, když stát hospodařil se schodkem 40, 50 nebo 70 miliard korun, dnes stamiliardové deficity trhají žíly jen málokomu. Přesto však většina z nás alespoň podvědomě vnímá, že takhle to dlouhodobě dělat nelze. A chce po vládě vrátit vykolejený rozpočtový vlak zpět na správnou trať. Jenže vše má své meze.
Musel si toho všimnout snad každý, kdo nežije v naprosté informační izolaci. Státní rozpočet bude letos už čtvrtý rok po sobě hospodařit se schodkem v řádu několika stovek miliard korun. Ještě před třemi lety, tedy před propuknutím koronavirové pandemie, by něco takového bylo zcela nemyslitelné. Tradiční pohled Čechů na finance, včetně těch veřejných, by se dal shrnout tak, že dluhy jsou špatné a utrácet si můžeme dovolit jen do výše svých příjmů. A když půjčku, tak spíše na investice nebo věci dlouhodobé spotřeby.
ČTĚTE VÍCE: Vládní propočty na vyšší daně. Na ráně jsou studenti, OSVČ i zaměstnanci
Jenže covid tento český finanční konzervatismus zcela změnil. Ukázalo se totiž, že když se státním financím pustí žilou a rozpočtové schodky se z desítek miliard povýší o řád na stovky miliard, nic moc dramatického se nestane. Je to podobné, jako když se ze dne na den přestanete starat o svou tělesnou schránku a namísto pravidelného pohybu venku začnete sportovat už jen pomocí herní konzole. Namísto střídmé a výživově hodnotné stravy zařadíte do jídelníčku, knedlo vepřo zelo, hamburgery s hranolky, pizzu, vepřové řízky, a to vše budete prokládat dortíky a zapíjet pivem. Přestože víme, že taková životospráva dramaticky zvyšuje riziko infarktu či mrtvice, ke zdravotnímu kolapsu nemusí dojít celé roky a ve výjimečných případech vůbec. O to je tento způsob života riskantnější.
Češi jako černí pasažéři
Přesně takovou iluzi jsme si vytvořili ve vztahu k veřejným financím. Víme sice, že by se takto hospodařit nemělo, ale zatím to přece jde, tak proč na tom něco dramaticky měnit. Vláda Petra Fialy si však jako jeden z cílů pro své volební období dala zahájení vážně míněné konsolidace státního rozpočtu. V příštím roce tak chce jeho schodek snížit o 70 miliard korun, konkrétní podoba konsolidačního balíčku má být zveřejněna v průběhu května.
Už jednotlivosti uniklé z přípravných analytických materiálů či jen náznak, kde by se mohlo šetřit, vzbuzují u české veřejnosti velké vášně. Reakce mají společného jmenovatele: Inu, konsolidujte si, ale běda, jestli se to dotkne mé peněženky. Výdaje škrtejte, ale ne na můj úkor, daně zvyšujte, ale někomu jinému, jen ne mně. Černé pasažérství jak z učebnice.
Stát si půjčuje na složenky
Jenže takhle to NEJDE. Nic jako bezbolestná konsolidace veřejných financí NEEXISTUJE. Pokud chceme zacelit každoroční rozpočtové díry v řádu několika stovek miliard korun, nemůžeme si myslet, že to lze udělat jinak než škrtáním výdajů, zvyšováním příjmů, respektive smysluplnou kombinací obojího. Zkrátka opatřeními, která se dotknou nás všech, nebo alespoň naprosté většiny.
Český státní rozpočet je momentálně nastaven v módu, kdy ze svých příjmů není schopen pokrýt ani svůj běžný provoz. Tím nemyslím pouze platy státních úředníků, otop, elektřinu či vodu ve státních budovách, ale i důchody, platy učitelů, policistů, vojáků, hasičů, zdravotníků nebo pracovníků v sociální péči, údržbu silniční sítě, veřejné osvětlení či fungování základní infrastruktury. Je to stejné, jako kdyby si běžná rodina měsíc co měsíc musela půjčovat na složenky a tvářila se, že vynalezla finanční perpetuum mobile.
