Nemíchejte sport s politikou, zní obvyklá výzva. K převedení do praxe má však daleko. Účast na olympijských hrách je mimořádně ceněna a představuje mnohem větší symboliku, než by se mohlo zdát. Zejména pak v dobách, jako je tato, kdy probíhá krvavý konflikt na Ukrajině.
Už jen pouhá účast na olympijských hrách o vás řekne to důležité: řadíte se k těm nejlepším z nejlepších. Paříž 2024 se měla stát oslavou sportu. Po „covidových“ olympiádách v Pekingu a Tokiu se konečně měli všichni setkat pod pěti kruhy na březích Seiny. Protože když oslava sportu, tak pořádná s šampaňským a se vší nádherou, kterou město světel nabízí.
Všichni... Tedy až na ruské a běloruské sportovce. Muže a ženy ze zemí, které se staly zajatci vlastních diktátorů. Jeden rozpoutal krutou válku proti svému sousedovi a ten druhý mu s tím pomáhá.
Thomas Bach jako předseda Mezinárodního olympijského výboru (MOV) však začíná podléhat volání po tom, aby se mohli účastnit i oni. Bez rozdílu. Tak, jak to říká olympijská charta. I kdyby to mělo být jen pod neutrální vlajkou a v dresech bez označení národnosti.
Ozvali se však Ukrajinci, ale i Poláci či Češi. Jak by se mohli postavit na stejnou startovní čáru jako někdo, kdo se nechal zneužít režimem a vystupoval s okupantským znamením Z na akci na podporu Vladimira Putina a takzvané speciální vojenské operace na Ukrajině?
ČTĚTE TAKÉ: Rusko na olympiádě? MOV nesmrdí krvavé peníze, zlobí se Ukrajina a hrozí bojkotem
Sílí vlna protiruských a protiběloruskách volání. Volání po bojkotu her. Jen ne ze strany MOV, ale samotných sportovců.
Sám jsem v podobné situaci byl. Šlo však v uvozovkách o pouhá lidská práva v Číně. V roce 2008 se totiž podobně volalo po bojkotu her v Pekingu. Nakonec jsem jel. A jel i jeden z dnešních největších bojovníků za bojkot, stříbrný medailista z vodního slalomu z her v Londýně Vávra Hradílek. V Číně hry změnily mnohé. I přístup k lidským právům... Alespoň trochu. Zároveň dodaly Číňanům pocit sebevědomí, pocit toho, že už náleží k těm nejvyspělejším zemím světa.
Francouzi se aktuálně snaží uspořádat ty nejlepší hry. Jenže MOV jim do toho svou aktivitou směrem k ruským a běloruským sportovcům hází vidle.
Všichni, kdo vnímáme zvěrstva, která provádí Putinova armáda na Ukrajině, si nepřejeme nic jiného, než aby sankce a trest za to dopadly na všechny. I na sportovce.
Jako olympiáda v Los Angeles
Diktátorské režimy totiž zneužívají úspěchu svých reprezentantů k vlastní propagaci, a to jak směrem ven, tak hlavně směrem do vlastní země. Takhle skvělý jsme! Podívejte se, jak jsou naši sportovci úžasní. Jsou lepší než ti ostatní.
Počínání Thomase Bacha v roli šéfa světového olympismu se trochu podobá tomu, jak funguje Gianni Infantini v roli šéfa světového fotbalu. Nejdůležitější nejsou ideály, ale finance. Téměř za jakoukoli cenu. O tom svědčí poslední dvě mistrovství světa ve fotbale v Rusku a Kataru.
Z pohledu sportovce bych chtěl, aby ti všichni, kteří volají po bojkotu Paříže právě z naší strany, si promluvili s těmi, kteří z rozhodnutí jiných nejeli do Los Angeles nebo do Moskvy.
Dodnes z toho mají pocit zklamání.
Rusové a Bělorusové budou mít za x let stejný pocit. Ano budou. Je to smutné. Ale je to trest za něco, co provádí jejich vůdci. Za krvavé masakry na Ukrajině. Za utrpení malých dětí, zvířat a celé země.
Putin bude jistě mluvit o tom, že za neúčastí jeho sportovců na hrách je ten prohnilý Západ, který se bojí, že by Rusové přivezli moc medailí. Ani nic jiného dělat nemůže. Musel by totiž přiznat, že rozhodl o něčem, co teď dopadá i na v Rusku tolik milovaný sport.
Autor je pětinásobný paralympijský medailista, mistr světa v plavání a reportér sportovní redakce CNN Prima NEWS.