Lídři koalice Spolu Zdroj: Jan Handrejch / Právo / Profimedia
Do vládních paláců vletěl v roce 2021 tým vedený Petrem Fialou na křídlech slibů. Slibů lepší ekonomické situace, nižších daní, spořivého státu, méně byrokracie, milejší politické kultury, dobře šlapající organizovanosti, slušnosti a vládnutí bez afér a skandálů. V říjnu 2023 víme, že sliby a plány pětikoalice voličům přetrvaly jako pára na hrncem.
Daně se zvyšují, reálné mzdy klesají, důchodcům se jako dík za minulou práci utrhlo od úst, vše zdražilo. Jestliže inflaci říkali Babišova drahota, teď je Fialova láce? Strany SPOLU mají za sebou tak úspěšné dva roky, že KDU-ČSL a TOP 09 vrávorají na hraně pětiprocentní mety vstupu do Sněmovny, preference ODS jsou oproti ANO třetinové.
ČTĚTE VÍCE: Ať mi ekonomičtí experti políbí, vzkázal Topolánek Stanjurovi. Vládu sepsul za neschopnost
Politická kultura? Hned po vzniku vlády aféry hnutí STAN – Polčák, Farský, Dozimetr. Pak byty v Brně – zdravý životní styl, kulturu a konzervativní hodnoty propaguje primátorka Vaňková bílým práškem po cestě z pařby. Politická kultura jen kvete v kompostu kamarádšoftu PirStanu. Bratři v triku se rozpadli vykroužkováním pirátských politických amatérů protřelými profíky STAN. Spolehlivost a slušnost nade vše dokumentují protimluvy, knížecí rady a nálepkování oponentů nahrazující diskusi.
Slovním eskamotérstvím se premiér Fiala a ministr financí Stanjura snažili marně přesvědčit lid, že slib nezvýšit daně neporušili – po pár dnech ministr spravedlnosti Blažek konstatoval zjevné. Vykládat o složené daňové kvótě je stejně přesvědčivé jako tvrzení, že zvýšení platů bylo jen pro učitele a ostatní ve školství od začátku – bývalý ministr školství za STAN Gazdík konstatoval zjevné a potvrdil, že se návrh upravoval ex post. Stanovení pevného času hlasování v Poslanecké sněmovně označil opozičník Fiala za znásilnění parlamentní demokracie – když je premiérem, bylo to už čtyřikrát legitimní právo většiny vládnout.
Kdo by chtěl hledat něco dobrého na této vládě, mohl by zmínit úspěchy v zahraniční politice. Za plácání po ramenou a fotky vládních politiků na výletech venku si ale nic nekoupíme, chleba nám to nenamaže. S Ukrajinou to tak přehnali, že i dříve souhlasící toho mají podle sociologů plné zuby – nespokojených je více než 50 procent. Neustálé sliby léků, nepokoje na univerzitách dříve podporujících vládu, majstrštyk vlády sjednotit v odporu proti sobě tradičně nespojitelné, tedy odbory a zaměstnavatele, jsou jen další tmavé barvy tuše na paletě.
Vláda pod praporem optimismu premiéra Fialy šturmuje do druhé poloviny svého volebního období. Skandování šťastného lidu oplývajícího dostatkem mléka a strdí chybí, tudíž nájemci vládních křesel přicházejí s nápady. TOP 09 chce Česko zrychlit, ODS restartovat, KDU-ČSL recykluje třicet let opakované sliby prorodinné politiky, STAN radši moc nedutá, Piráti asi hledají slíbených sto tisíc bytů. Buď jsme svědky lakování narůžovo, nebo odtržení od reality. Výmluvy na krize, které tato vláda musí řešit, neplatí. Od řešení krizí tu je, minulé vlády také měly covid, migrační krizi, finanční krizi, vstup do EU, transformaci ekonomiky atd.
Optimista ve prospěch nás všech může doufat v další – lepší – dva roky, pesimista se děsit délky dalšího utrpení, cynik říci, že když nic jiného, alespoň jsme si s pětikolkou prošli slepou uličku, příště jinak a lépe. Zdá se to jako prehistorie, přitom uběhly pouhé dva roky, které se svou náročností ale zdají jako věčnost. Do dalších dvou let vykročila Fialova vláda a my s ní se smutkem i nadějí. Můžeme být spokojení? Podle sociologických průzkumů je neoblíbenost vlády rekordní, stoupá ale počet lidí s nadějí. Co jiného zbývá, když kráčíme temným lesem, než naděje? Logicky si jako občané přejeme, aby se dařilo u vesla komukoliv, kdo ho třímá s cílem nabrat kurz k bezpečí a blahobytu.
