KOMENTÁŘ E. M. Baco: Agresivní pes, kterého se lidé báli, dnes pomáhá jiným psům

Ve svých článcích jsem už nejednou popsala osud mého Conana, vyprávění o něm vždy začíná slovy o tom, s jak těžkou agresivitou se potýkal sám v sobě i o tom, jak dokázal odpustit všem, kteří mu ublížili, odpustil, aby mohl uvěřit, uvěřil mi, že „bude dobrej“ a dnes už mi každý den stále ukazuje, jak moc „je dobrej“.

Spolu jsme prošli cestu pozitivní převýchovy pro zbavení se agrese, Conan je dnes krásný, zdravý, silný samec, který už není výjimečný svou obtěžující agresivitou, ale svými zkušenostmi, prožitky a empatií k ostatním psům i lidem.

Když se dokázal zbavit agrese, otevřely se v něm netušené hodnoty, které by jinak zůstaly uzavřené pod tíhou jeho psychózy. Když se Conan dokázal zbavit všech zátěží, které nesl, jako by se probudil ke skutečnému životu, osvobodil se a jeho vnímání se rozzářilo úlevou a radostí nad každým obyčejným dnem, nad každou obyčejnou samozřejmostí, kterou dříve nebyl schopný vnímat, pohlcený svým temnem.

Ten můj strašidelný pes, který byl jako malý štěně hozen až na dno a na vlastní kůži poznal, co je to skutečná nouze, má dnes srovnané hodnoty, neřeší malichernosti a ukazuje mi svou obrovskou pozitivní sílu. On ví, jak těžkej život může být, poznal omezenost, bezbrannost i zlobu.

Conan žil ve svém nouzovém stavu 14 měsíců, ten ho ovlivnil a změnil, donutil ho dělat věci, které nechtěl, žít v podmínkách, které se mu nelíbily, ale jednou to skončilo, všechno má své limity a ani špatné podmínky se neudrží navždy i ony skončily.

Co ale zůstalo je právě ta zkušenost a dovednosti, které se nechtěně naučil a protože je to empatický a chytrý pes, dnes každý den čerpáme z jeho zkušeností, vše, co musel prožít, jsme přijali pozitivně, to zlé, co bylo třeba odbourat, jsme odbourali a Conan je tím vším prožitkem bohatší. Jeho zkušenosti, které stály za to, jsme zúročili a přetvořili pro pomoc druhým, Conan mi dovolil udělat z něj trenéra, každý den mi dovoluje využívat jeho zkušenosti pro pomoc druhým pejskům.

I on měl možnost zůstat prostě jen nešťastným psem a dál pokračovat ve všem negativním, co mu život přinesl, ale Conan si pod mým vedením zvolil tu druhou cestu, přijal i to negativní a v sobě vše zpracoval jako výhodu pro další život, nejen svůj, ale i můj a všech okolo. Svou těžkou životní zkušeností se stal empatickým, dokáže naprosto zřetelně rozpoznat zatížení u každého pejska, se kterým se setkáme a dokáže s ním úžasně komunikovat, zklidnit ho, vést a učit, takzvaně problémoví pejskové si dokážou neskutečně rozumět. Conan dokáže vnímat problémy druhých a vždy je připraven a víc než ochoten pomoct.

Všichni tuhle možnost máme, není to složitý, jen je třeba nedávat na odiv stále jen vlastní ego, ale otevřít se okolnímu světu, všem lidem i zvířatům, které v něm žijí s námi, uzavřenost nahradit vstřícností, ego soucitem a zlobu laskavostí, můj pes to dokázal a žijeme spolu krásný život, dokážeme to i my lidé v našem nouzovém stavu?

O tom, jak dnes žijeme a jak pracuje Conan v roli trenéra, jsem napsala knihu Je dobrej a část z jejího výtěžku jde na organizaci Psí chlupáči v nouzi. (Z první knihy Bude dobrej putovalo 12 tisíc korun na týrané psy do Útulku Libeň).

Ukázka z knihy:

…otočím hlavu ve směru jeho pohledu a začínám se bát. Směrem od okraje pole se k nám řítí velkej vlčák, kterej se evidentně utrhl svému pánovi, ten utíká za ním, křičí na psa a volá na nás:

„Bacha, on ho napadne, utekl mi, bacha, on se bude rvát, vemte si toho psa, oni se poperou, on se bude rvát!“ Chtěla jsem si Conana přivolat k sobě, abych měla kontrolu nad situací, ale z postoje Conana jsem vyčetla, že se necítí ohroženej, že je na psa připravenej a chce si to řešit sám. Conan mi už nejednou v podobných situacích ukázal, že mu mám věřit. Jen jsem mu tichým hlasem řekla: „Je to na tobě, Conane, prosím, vyřeš to, kreju ti záda.“ Vlčák už byl téměř u Conana, řítil se na něj s tím šíleným, zabijáckým výrazem, chtivej boje, Conan si počkal, až se přiblíží tak na deset metrů, svou mohutnou energií vyrazil proti psovi, hrudí proti jeho levý lopatce, psa tvrdě srazil na zem. Conan měl před sebou evidentně psa zvyklýho na vítězství, velkýho, silnýho, sebevědomýho rváče neochotnýho ke kompromisům, mezitím už k nám doběhl i jeho majitel: „Oni se porvou, nemůžeme je nechat, to nedopadne dobře!“
„Nechte to na Conanovi, bude to dobrý, teď už to musíme...“

E.M. Baco